Mnoho hokejových expertů a fanoušků má za jakékoliv situace velice oblíbenou kratochvíli. Především v zámoří se baví tzv. re-draftem, tedy hrou na šéfy klubů NHL, kteří si vybírají hráče. V tomto případě se však do draftování pouštíte s tím, co všechno o bývalých či stále hrajících hokejistech víte nyní. V článku iSport.cz se dočtete, jak by to vypadalo, kdyby Jaromír Jágr nebyl před 30 lety vybrán Pittsburghem z páté pozice a přišel by na řadu dřív.
1. Quebec Nordiques
Volba: Owen Nolan
Stopa v klubu: 268 zápasů, 224 bodů (117+107)
Kanadský klub měl o Jaromíra Jágra rozhodně zájem, jeho prezident Marcel Aubut dokonce po MS v Bernu v doprovodu Petera Šťastného přiletěl do Československa a cílem cesty byla návštěva Hnidous. Při draftu však Nordiques ukázali na jiné pravé křídlo, na Owena Nolana. Důvod? O rok dříve klub získal práva na Matse Sundina, ten se však rozhodl zůstat ještě rok ve Švédsku. Podobný scénář nechtěli s Jágrem opakovat, potřebovali hotového hokejistu schopného a ochotného hned hrát NHL.
Jak to mohlo dopadnout s Jágrem: v roce 1987 Nordiques získali Joea Sakika, v roce 1988 draftovali Valerije Kamenského, v roce 1989 Matse Sundina. Mít k nim ještě Jágra, to mohl být útok! Na druhé straně těžko říct, jestli by to chřadnoucímu týmu pomohlo a jak by si český mladík zvykl ve frankofonní části Kanady.
2. Vancouver Canucks
Volba: Petr Nedvěd
Stopa v klubu: 222 zápasů, 124 bodů (63+61)
Předchozí dva roky investovali šéfové Canucks spoustu peněz a úsilí, aby ze Sovětského svazu přivedli skoro třicátníky Igora Larionova a Vladimira Krutova. Navíc v roce 1989 draftovali Pavla Bureho a bylo jasné, že ani jeho příchod nebude snadný. A podstupovat tohle i kvůli Jágrovi, když hrozilo, že ještě chvíli zůstane v Evropě nebo dokonce bude muset na vojnu? Vancouver raději sáhl po jistotě a vzal jiného Čecha, který už rok za mořem hrál a byl připravený okamžitě naskočit do NHL.
Jak to mohlo dopadnout s Jágrem: on a Bure v jednom týmu, umíte si představit ten hukot? Ale kdo ví, jestli by Canucks měli s českým talentem tolik trpělivosti, jaké se mu dostalo v Pittsburghu. Klidně mohl skončit jako Nedvěd – odšoupnutý do čtvrté lajny, otrávený a toužící po trejdu.
3. Detroit Red Wings
Volba: Keith Primeau
Stopa v klubu: 363 zápasů, 230 bodů (97+133)
V Hockeytownu dávali najevo, že z tak vysoké pozice chtějí získat centra, který jednou nahradí Steve Yzermana. Původně se předpokládalo, že by jím mohl být Petr Nedvěd, ale když trochu překvapivě šel na řadu už jako druhý, spadl Detroitu do klína Keith Primeau, obr, který předchozí sezonu měl v juniorské OHL 160 bodů v 81 zápasech. Jágr nebyl prioritou i proto, že v kancelářích Red Wings aktuálně řešili, jak za moře dostat jiného Evropana, o rok dřív draftovaného ruského útočníka Sergeje Fjodorova.
Jak to mohlo dopadnout s Jágrem: mít za vychovatele Steva Yzermana místo Maria Lemieuxe ? I to by asi fungovalo. Navíc v Detroitu brzy zjistili, že by se jim nakonec spíše hodilo pravé křídlo. Jelikož Yzerman nestárnul a Fjodorov se stal superhvězdou, na Primeaua zůstávala většinou pozice třetího centra a v Red Wings očekávání nenaplnil. Otázkou ale je, jak by se případně Jágrovi vedlo v nervozním prostředí ambiciozního klubu, který se roky hnal za Stanley Cupem, ale pořád na cestě zakopával.
4. Philadelphia Flyers
Volba: Mike Ricci
Stopa v klubu: 146 zápasů, 97 bodů (41+56)
Kdyby majitelé deset dnů před draftem nevyhodili generálního manažera Bobbyho Clarka, pravděpodobně by Flyers sáhli po Jágrovi. Už dlouho ho měli vyhlédnutého, švédský skaut Inge Hammarström byl jeho velkým fanouškem. Nový GM Russ Farrwell to však viděl jinak. Chtěl získat Petra Nedvěda, jehož vedl v juniorském týmu Seattle Thunderbirds. Dokonce nabízel Vancouveru trejd za druhou volbu. Když tahle varianta padla a Nedvěd k mání nebyl, většina skautů se přiklonila k Miku Riccimu. Tvrdý, s tahem na branku. Přesně odpovídal DNA Philadelphie.
Jak to mohlo dopadnout s Jágrem: o rok později Flyers draftovali Petera Forsberga – on v centru a Jágr na křídle, to mohlo být něco! Ale třeba by si spolu ani nezahráli, protože jak známo, v létě 1992 byl Forsberg (i Ricci) součástí výměny do Quebeku za Erika Lindrose. A duo Lindros-Jágr? Potenciální spolupráce dvou superhvězd místo reálné rivality? Možná by Stanley Cup měl v druhé půlce 90. let jiné majitele, než jací jsou zapsáni v historii.
Související články
