Nevšední cesta Dobeše za zámořským snem: prioritou škola i uvědomění | iSport.cz
Ondřej Kuchař
27. října 2020 • 19:22

Nevšední cesta Dobeše za zámořským snem: prioritou škola i uvědomění

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
ANKETA redaktorů Sportu o Maradonovi: Úkaz, z dnešních hráčů se mu vyrovná jen Messi
SESTŘIH LM: Bayern - Salcburk 3:1. Obhájci vládli i v deseti
VŠECHNA VIDEA ZDE

Bylo mu šestnáct let, když se rozhodl odejít. Jakub Dobeš nabral směr USA. Cíl? Posunout se hokejově i lidsky. Daří se mu v obou proudech. Před dvěma týdny si českého brankáře v draftu ze 136. pozice vybral Montreal. „Prioritou je pro mě ale pořád škola," říká mladík s mimořádně vyzrálým viděním světa. Příští rok nastupuje na univerzitu v Ohiu. V rozhovoru pro iSport Premium popisuje svou zajímavou cestu.



Hokej a studium. V Česku takřka nemožná kombinace, v Americe běžná věc. Poznal to i Jakub Dobeš. Hlídání školního prospěchu, tlak na úspěch především v osobní rovině, až pak v té sportovní. „Ohromně mě to změnilo," přiznává devatenáctiletý gólman. Ke kariéře profíka má našlápnuto dobře, v draftu si ho vybal Montreal. Dobeš však míří na univerzitu. „Každý nemůže být profihokejista. Já nechci být člověk, kterému když nevyjde kariéra, půjde zametat chodník," má jasno.

Jak jste se dozvěděl, že si vás vybrali Canadiens? Sledoval jste draft v televizi?
„Když začínalo druhé kolo, zrovna jsem přijel na zimák v Omaze. Tušil jsem, že tak brzo nepůjdu, takže jsem to ani nesledoval. Ještě kolem Vánoc jsem si myslel, že si mě někdo určitě vezme do stovky, pak se mi trochu přestalo dařit. Moje pozice v žebříčcích šly dolů. S agentem jsme si říkali, že to asi přijde až někdy ke konci. Seděli jsme v šatně, chvíli na to koukali. Pak jsme šli na oběd, ale hrozně se to vleklo. Nechtěl jsem u toho sedět hodiny, protože by mi to vlezlo na mozek. Spoluhráči mě chtěli odreagovat, tak jsme hráli videohry."

Takže místo koukání na určení vaší budoucnosti jste pařil PlayStation.
(směje se) „Dá se to tak říct. Sotva jsme ale začali hrát, volal mi mladší brácha, který taky žije v Americe. On draft sledoval spolu se svými kamarády. Během toho hovoru za ním všichni vybuchli radostí a začali řvát. Okamžitě mi začaly chodit zprávy, začala se radovat i rodina, u které v Omaze žiju. Taky to sledovali, měli velkou radost. Já na to nechtěl myslet, upínat se k tomu. V ten moment jsem ale cítil velké štěstí."

Nakonec jste tedy spokojený? 136. pozice a Montreal Canadiens.
„Jsem nadšený. Pozici tolik neřeším. Rád bych samozřejmě byl v prvním kole, ale pak je asi jedno, jestli jdete padesátý nebo stopadesátý. Klub je absolutní bomba, nemohl jsem si přát nic lepšího. Je to jedna z nejlepších organizací NHL. Jsem nadšený, že můžu být její součástí."

Cesta Jakuba Dobeše? Nejdřív univerzita, pak NHL
Cesta Jakuba Dobeše? Nejdřív univerzita, pak NHL

Kromě vás draftoval Montreal ještě Jana Myšáka. Příjemný bonus, že?
„Je to tak. S Honzou jsme se neznali, nikde jsme se nepotkali. Věděl jsem o něm jen z televize. Hned, když mě draftovali, mi psal na Instagram. Podle všeho bude super kluk. Jsem rád, že třeba už v kempu budu mít k sobě nějakého Čecha. Anglicky umím plynně, ale francouzsky ani slovo. Snad nám někdo pomůže."

Ve většině odhadů před draftem vaše jméno ani nefigurovalo. Už v mladém věku jste odešel do Ameriky, takže ani v Česku vás moc lidí nezná.
„Vím o tom, české weby čtu a tam se o mně nikdo moc nebavil. Moje jméno před draftem snad nikde nepadlo. V Americe to ale bylo jinak, skauti o mně věděli. Před Vánoci jsem byl v odhadech mezi všemi gólmany v Severní Americe v první desítce. V Česku vidím často rozhovory s mladými kluky, a zatímco oni je dělají, já mám čas na práci. Za mnou jsou další gólmani, kteří mi chtějí sebrat místo. Chtějí můj džob. Je to pro mě motivace, co mě posouvá dál. Jiní mají hlavu v oblacích, mě doma nikdo tolik nezná. Snad se to ale taky změní."

Našlápnuto máte slibně.
„Draft je ale pouze úplný začátek. Musím se denně zlepšovat, zůstat pokorný a pracovitý. Tohle je zatím takový malý dílčí sen, já bych se ale chtěl dostat mezi nejlepší na světě."

Jedničce Careymu Priceovi je 33 let. Co nevidět bude potřeba, aby na něj mladí hladoví vlčáci zatlačili a časem v brankovišti vystřídali.
„S agentem jsme se bavili, že v tomhle směru je to do dalších let zatím rozdané pěkně. Šance tam je. Jiné organizace mají spoustu gólmanů,v Montrealu jich tolik není. Hned mi říkali, že se mnou mají plány, přál bych si, aby se mnou počítali. To samozřejmě asi říkají všichni a každému, ale chci tomu věřit a získávat další motivaci. Každopádně zatím bych určitě jména Dobeš a Price vedle sebe

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud