Začala sezona NHL a válel. Pak se Petr Mrázek zranil, dva měsíce marodil s palcem na ruce. Návrat do branky Caroliny? Žádné rozehřívání, zase paráda. Odchytal celkem jen šest zápasů, ale úspěšnost zákroků drží na 96,2 %. Mít ho v bráně je výhra! Tým má v tuhle chvíli tři brankáře a řeší se, že jednoho z nich využije na výměnu. „Nikdy nevíte, co se stane. Třeba všichni zůstaneme,“ říká Mrázek. Po sezoně mu končí smlouva, se současnou formou si může vychytat kontrakt snů.
Na jednu stranu k vzteku. NHL rozjel Petr Mrázek dvěma nulami ve čtyřech zápasech. V pátém se zranil a dva měsíce nemohl do branky a v Carolině chytali spolehlivě James Reimer a Alex Nedeljkovic. Jenže český brankář po návratu? Další nula. A pak pomohl porazit silnou Floridu 5:2, pokračuje, kde skončil. V rozhovoru mluvil o talentem nadupaných Hurricanes i své pozici. Do Caroliny přišel v roce 2018 přesvědčit, což se mu povedlo.
Vynechal jste 31 zápasů. Měl jste z návratu velký respekt?
„Nevíte, do čeho jdete, takže si připadáte, jako kdyby začínala nová sezona. Myslím, že jsem měl dobrý start v Chicagu (v AHL pochytal 43 ze 45 střel při výhře 5:2), byl to zápas, který mi hodně prospěl a pomohl.“
Které slovo by pak sedělo na první dva starty v NHL, co třeba fantazie?
(usměje se) „Lepší návrat jsem si asi ani představovat nemohl. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo a doufám, že z toho budu do konce sezony jedině čerpat. Chyběl jsem dva měsíce, což byla o hodně delší doba, než jakou jsem čekal. Měl jsem možnost řešit problém s palcem dvěma možnostmi. Jeden říkal, že bych byl po klasické operaci mimo 8-10 týdnů, druhá, že bych měl v kloubu dva dráty. Sice mi ho znehybní, ale vazy srostou, vypadalo to, že tady bych byl zpátky dřív. Sezona je krátká, tak jsme se rozhodli pro druhou možnost.“
Jen efekt, že budete mimo kratší dobu, se tedy nedostavil...
„Fungovalo to tak napůl. Nejdřív se všechno rychle zlepšovalo. Jenže jak jsem pak začal chodit s klukama na trénink, ruka ten nápor nevydržela. Nedokázal jsem pořádně držet hokejku. Takže jsme se rozhodli, že dráty sundáme a nějakých šest týdnů to pak zase zabralo. Nedovedl jsem si představit, že bych dostal nějakou ránu příklepem do hokejky. Ani teď vám neřeknu, že by střela byla pro mě úplně bez bolesti, ale už ji necítím tak intenzivně. Teď to je, jak když máte někde modřinu, vnímáte to, ale vydržíte. Předtím, jsem po ráně na hokejku třeba hůl hned pustil, ani ji nešlo zvednout. Úplně mi ruka vypnula.“
Měl jste zprávy třeba od jiných brankářů, co vás zhruba čeká?
„Bavil jsem se třeba s Curtisem McElhinneym z Tampy, který neměl problém s vazy, ale měl palec zlomený. Říkal mi, že si musel hokejku trochu uříznout, aby se mu lépe držela. Taky jsem to zkusil, na tréninku to bylo fajn. Jen v zápase bych si asi nedovedl představit, že bych měl hokejku upravenou jinak, než jsem zvyklý, to by nešlo. Jamer Reimer mi pak říkal, že Roberto Luongo měl na Floridě s vazy problém taky, jen ten je zase neměl přetrhané, takže nemusel na operaci, ovšem taky mu trvalo měsíc, než mohl zase do brány.“
Dá se tedy popsat, co brankář musí udělat, aby z nulové zápasové zátěže vletěl do nejlepší ligy světa ve formě?
„Po operaci jsem měl v ruce dráty, ale byla klika, že jakmile mi po dvou týdnech vyndali stehy, mohl jsem aspoň chodit hned na led a trénovat. Nejdřív to tedy bylo bez hokejky, pak jsem začínal jen s držadlem hole a bez střel. Snažil jsem se udržovat v tempu, byl na ledě každý den, chodil jsem na vision therapy, mluvil hodně s Marianem Jelínkem (mentální kouč)... Prostě jsem chtěl být na start co nejlépe nachystaný.“
A když pak vychytáte nulu proti Dallasu, přidáte výhru nad Floridou 5:2, vystřelí to psychiku hodně nahoru?
„Určitě vám to hodně pomůže. Vidíte, že věci, které děláte během rekonvalescence, fungovaly. Jsem za to hodně rád.“
Pak je ale taky téma, že když má Carolina tři brankáře, kterým se daří, jednoho nejspíš do uzávěrky přestupů vymění. Dostal jste nějaký náznak, jestli máte mít pro jistotu sbalený kufr, nebo se vás taková věc týkat nebude?
„Tyhle věci jdou úplně mimo nás gólmany. Co se má stát, to se stane. Uvidíme, co do pondělí, kdy je trade deadline, klub vymyslí. Taky se může stát, že v Carolině zůstaneme všichni tři. Sice se během sezony mluví o tom, že jeden z nás by mohl jít pryč, ale nikdy nevíte, co přijde. Ani nemá smysl se tím zabývat, naše práce je v bráně.“
Rozumím. Jen se pak nabízí, jestli super výkony před trade deadline zvyšují vaši cenu na trhu, nebo naopak přesvědčují Carolinu o tom, že vás za žádnou cenu nemůže pustit...
„Je to na klubu, taky i záleží, jaké má se mnou plány, jestli stojí o další prodloužení smlouvy, nebo ne. Faktorů je tam hodně, jen je všechny posuzují generální manažer, majitel, můj agent. Je to na nich, aby něco vymysleli.“
Carolina se i bez vás vytáhla mezi nejlepší kluby v NHL. Je čas už sundat nálepku černý kůň play off a jit do rvačky o Stanley Cup jako sebevědomý favorit?
„Hráli jsme hodně dobrý hokej, kluci byli skvělí, ukázali, že se s námi počítat musí. Hlavně je tým pořád hodně mladý, stále se učí a zlepšuje. Ale zase jsme určitě dál, než když jsem sem před třemi roky přišel. Tenkrát se říkalo, že Carolina je tým budoucnosti. Myslím, že potvrzujeme ty tři roky staré prognózy, tým se buduje, vyrostl. Když jsem se díval na naše zápasy teď z tribuny, byl to opravdu parádní hokej.“
A je tedy čas si říct, že budoucnost je teď a tenhle tým má už na Stanley Cup?
„V naší divizi je favoritem Tampa. Ten, kdo ji u nás zkusí porazit a povede se mu to, může být favoritem na Stanley Cup. Do té doby, než tahle série v play off přijde, se ale není o čem bavit. Naposledy ligu vyhrála, tým má prakticky stejný, navíc se jí na play off vrátí Kučerov. Pokud se najde tým, který Tampu dovede porazit v sérii na čtyři vítězné zápasy, pak se o něm můžeme říct, že má šanci na Stanley Cup.“
Ale i když jste toho zatím neodchytal moc, Tampa vám zatím nedala gól. Vychytal jste výhru 1:0, na tom se stavět dá, ne?
„Jenže každý zápas je jiný, plus play off série je taky o něčem jiném. Uvidíme, jak to tam vyjde, jak kdo naladí formu.“
Spočívá síla Caroliny v tom, že hráči jako Hamilton, Aho, Teräväinen nebo Svječnikov už mají zkušenosti s play off, nejsou to jen mláďata, ale opravdoví rozdíloví hráči?
„Jo, navíc máme široký kádr, Teräväinen nehrál šest týdnů, Trocheck čtyři, minimálně měsíc je mimo McGinn a stejně se držíme nahoře. Navíc když jsme měli několik kluků pozitivních na covid, nastoupili zase další hráč, kteří čekají na šanci a ukázali, že dovedou hrát NHL. Tým máme kvalitní, a jak už jsme se bavili, uvidíme, co se stane před uzávěrkou přestupů.“
Formu ukázal i Martin Nečas, který měl i jeden čtyřbodový zápas a při absencích patřil do první lajny, rozuměl si s Ahem. Vnímáte, jak se posouvá v hierarchii organizace nahoru?
„Neči je mladý kluk, který má před sebou celou kariéru. Každý rok je vidět u něj pokrok, víc a víc si zvyká na NHL. Líbí se mi na něm, že on chce být jednou lídr týmu, od kluků se tady učí. Věřím, že toho má před sebou ještě strašně moc.“
Vy v 29 letech jste už v jiné pozici. Jméno v NHL máte, platíte za hotového gólmana. Stává se teď větším a větším motorem dlouhá cesta v play off s tím, že jednou budete mít jméno na nejslavnější hokejové trofeji na světě?
„Čím jsem starší, tak si říkám, že každé play off je o to cennější. Jakmile se dostanete do zápasů o Stanley Cup, nepřejete si nic jiného, aby ta cesta byla co nejdelší, protože nikdy nevíte, jestli to už není vaše poslední play off.“
Když jste před třemi roky do Caroliny přišel, tak se řešilo, jestli jste pořád brankář pro NHL, nebo ne. Musel jste přesvědčovat, šanci vám dali Hurricanes. Bylo to nejtěžší období za mořem, kdy jste vlastně poprvé bojoval s nedůvěrou?
„Věřil jsem si, že když někde dostanu šanci, tak ji dokážu využít. Asi nejlepší věc, která se mi mohla stát, byla, že jsem se potkal s Marianem Jelínkem. Jsem vděčný, že mi pomohl s mentální přípravou a v Carolině jsem se chytil.“
Je pak i důležité, že jste se po třech letech překlopil do pozice vítězného brankáře? Vyhrál jste 48 zápasů z 80, na to se dost kouká...
„To je ale taky hodně o týmu. Třeba Carolina je na úplně jiné úrovni, než byl Detroit. Když tyhle týmy chcete porovnávat, ani to moc nejde. Red Wings jsem opouštěl ve chvíli, kdy se všechno začalo přebudovávat, Carolina zase už mladé hráče měla a šla nahoru, pořád stoupáme.“
Pak ale taky roste šance, že byste mohl po sezoně někde získat konečně delší smlouvu, ne? Teď už by to neměl být žádný test schopností.
„V tuhle chvíli je to pořád ještě daleko. Teď je před námi trade deadline, uvidím, jestli zůstanu v Carolině a pak se teprve může něco řešit. S agentem máme plán, jak chceme postupovat, jaký kontrakt chceme. Přemýšlí nad tím, ale teď je pro mě důležité, abych co nejvíc pomohl týmu v téhle sezoně.“
Změnila se liga za devět let, co v ní působíte, pro brankáře v něčem zásadne?
„Tu změnu vidím i za posledních pět let. Když slyšíte, že hokej je rychlejší, tak to je fakt. Je rychlejší, a o dost. Třeba po příchodu z AHL to bylo tak, že na farmě se hrálo rychleji než v NHL. Ještě když já byl po draftu, tak se prakticky hned nahoru nechodilo, neměli jsme tu možnost. Mladí kluci víc hráli na farmě a chystali se pro NHL. Teď se chodí do ligy dřív, hokej je i díky tomu živější. Dnes pak ani nemáte gólmana, který by dokázal v plné sezoně odchytat 70 zápasů. Dřív měl klub jedničku a ta tuhle porci zvládla. Jenže teď už to nejde, poslední byl v sezoně 2016/2017 Cam Talbot v Edmontonu.“
Úspěšný tým potřebuje teď dva silné gólmany, jeden se ve zběsilém tempu utaví. To je taky jeden z efektů rychlé NHL?
„Stoprocentně, většina týmů má dva gólmany, kteří se střídají. Speciálně v téhle době poznamenané covidem, kdy je program extrémně nahuštěný. Sezona má 110 dní a vy hrajete 56 zápasů? To je hodně divoké. Někdo se zraní a vidíte, že i najednou je důležité mít tři gólmany.“
Takže je i tahle sezona složitější?
„Spíš bych řekl, že rychlejší. Hrajete, máte volno, hrajete, cestujete... Tedy teď jsme jen v jedné divizi, tak se nelétá tolik. Ale co se mi líbí, tak že třeba dvakrát hrajeme ve stejném městě a až pak se přesouváme zase jinam. Mínusem zase je, že jste čtyři dny zavření na hotelu a nemůžete si zajít ani do restaurace na večeři. Celkově mi taky chybí cesty do Kanady, do Kalifornie, zápasy s jinými týmy, kdy se chystáte na víc různých stylů.“
Dá se říct, že třeba na tripu je NHL v covidovém režimu jiná než dřív?
„Dá, určitě. Můžeme se jít teď projít jen ven, jinam ne. Doufáme, že s očkováním se pravidla změní a budeme si moct jít i někam sednout, dát si večeři, udělat si pohodu. Věci se trochu změnily v tom, že týmy spolu tráví víc času, hrajeme spolu víc her v místnostech, které jsou pro nás určené. Ale taky přijdou dny, kdy jste ze všeho tak utahaný, že jste nejradši sám na pokoji.“
V Carolině to vypadá s o očkováním proti covidu vlastně jak?
„Kluci, kteří chtěli, byli už na první dávce, teď se čeká na druhou. Trenéři a kustodi jsou podle mě už očkovaní.“
Zvažoval jste, jestli se očkování účastnit?
„Nejdřív jsem přemýšlel, že si ho nedám. Ale zase jsem byl mimo hru už osm týdnů, a abych kvůli téhle věci teď třeba vypadl ještě na dva? To bych fakt nechtěl.“
