Všichni se ho vyptávají na zdraví. „Tak už dobrý?“ Asi to moc nebaví, ale dává to logiku. Poslední mistrák Michala Kempného (30) v NHL se datuje k loňskému srpnu, kdy se ve Stanley Cupu vracel po rozsáhlé trhlině stehenního svalu. V minulé sezoně kvůli utržené achilovce nestihl ani jeden duel mezi šlechtou, jen dva na farmě. Kde ho pro změnu zranil člen úklidové čety…
Je hodinu před polednem a Michal Kempný právě vychází ze sauny jednoho pražského regeneračního centra. „Už jsem ji potřeboval jako sůl,“ hlásil. Maká fest jako málokdo. Je taková nátura. Jen dře s větší rozvahou než dřív. Však mu také z Washingtonu vzkázali, aby tolik nejančil. Ať přijde nabušený, ale hlavně zdráv.
Začnu jinak než předpokládanou otázkou, zda tělo drží. Představte si, že je léto 2022, máte po návratové sezoně do NHL, nejspíš i po olympiádě. S čím byste byl spokojený?
„Já už to všechno beru trošku jinak než dřív. Právě s ohledem na mé zdraví. Za poslední dva roky jsem si něčím prošel, teď je pro mě zásadní být v cajku a cítit se dobře na ledě. Na čemž usilovně pracuju s kondičním trenérem Dominikem Kodrasem a dalšími lidmi, které kolem sebe mám. Zatím jde vše podle plánu. Věřím, že mě nebudou trápit bolesti a budu se hýbat podle svých představ, od toho se budou odvíjet další návazné věci. Po dlouhé době jsem mohl najet na klasickou přípravu, začali jsme od úplných detailů, postupně to budujeme výš a výš. Tak, abych odletěl na kemp Washingtonu v kondici, plný síly a do NHL se vrátil perfektně připravený. Už se strašně těším!“
Však je na co. Všude se vrací diváci, má se odehrát 82 kol, do toho nejspíš i únorové Hry a k tomu vaše osobní specifikum: celou dobu budete hrát o nový kontrakt. Je toho dost, že?
„Je. A jen dobře. Bude to fakt zajímavá sezona. Končí mi smlouva, máme olympiádu. Zatím není jisté, zda nás na ni pustí, nicméně lákadlo je to obrovské. V nároďáku jsem dlouho nebyl, kvůli zranění mi utekla dvě mistrovství světa. Do Pekingu bych se strašně rád dostal, byla by to pocta, obrovské lákadlo. Samozřejmě vím, že musím mít odpovídající výkonnost.“
Vidíte, pomalu se dostáváme k odpovědi na první otázku…
„Tak jo. Asi nejvíc bych si přál, abych si hokej mohl naplno užívat, celý ten koloběh NHL. Na něj se totiž krásně zvyká. Kabina, spoluhráči, zájem a radost diváků. Je strašně fajn být toho součástí. Než přišel covid, byla to paráda. Najednou se to zaseklo, do toho má zranění. Snad už je vše zlé pryč a věci se vrátí do normálu.“
Umíte ze stráveného léta poznat, jak se vám bude dařit v zimě?
„Myslím, že jsem šel maximálně naproti tomu, aby to k něčemu vypadalo. Přešel jsem k jinému kondičnímu kouči – cítil jsem, že v tuhle chvíli už potřebuju trochu něco jiného. S novými spolupracovníky jsme to vzali od píky. Dost makáme, zároveň jsme dali prostor odpočinku. Právě tento týden jsem měl regenerační.“
Došlo vám, že méně je někdy více, ne?
„Asi tak. Příprava vrcholového sportovce je dnes designovaná individuálně, dá se připravit přesně na míru dotyčného. Nemůžu tolik bláznit jako dřív. Zaplaťpánbůh mám kolem sebe odborníky, kteří mě hlídají, a když je potřeba, tak i brzdí… (usmívá se) Tohle totiž přesně potřebuju.“
Být po vašem, v posilovně nebo na ledě i spíte, že?
„V podstatě jo. Proto je dobré mít nad sebou kontrolu lidí z branže, kteří tomu rozumí.“
Je to trochu paradox. Díky své neutuchající poctivosti, píli a víře jste se dostal do NHL, kde vás málokdo viděl. Jenže ta dřina si vybrala i daň. Tělo nevydrží všechno, občas zastávkuje…
„Dřív jsem málokdy poslouchal svoje tělo, což byl můj velký problém. Šel jsem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
