Výměna Matthewa Tkachuka z Calgary je považována za nejšílenější trejd v NHL od zavedení platových stropů. Florida Panthers minulý pátek šokovali hokejový svět, hvězdu Flames získali za druhého muže bodování poslední sezony Jonathana Huberdeaua, obránce Mackenzieho Weegara, nadějného Caleho Schwindta a výběr v prvním kole draftu 2025. Přinášíme přehled šesti největších trejdů v dějinách zámořské ligy.
1995: Colorado <-> Montreal
- Patrick Roy a Mike Keane do Colorada
- Jocelyn Thibault, Martin Ručinský a Andrej Kovalenko do Montrealu
Tenhle tah v Montrealu nazvali „Le Trade“. Gólman Patrick Roy v Canadiens za deset sezon dvakrát získal Stanley Cup a třikrát dostal Vezina Trophy. Hned po příchodu do Avalanche vychytal další Stanley Cup, v roce 2001 triumfoval počtvrté. Jako jediný hráč v historii NHL získal třikrát Conn Smythe Trophy. Thibault nastoupil za Canadiens do 11 utkání play off, sedm prohrál. Šest sezon strávil v Chicagu, chytal i v Pittsburghu a Buffalu. Ručinský v Canadiens působil sedm let, posbíral 297 bodů ve 432 zápasech a odskočil si do St. Louis. „Tank“ Kovalenko byl brzy vyměněn do Edmontonu.
1992: Philadelphie <-> Quebec
- Eric Lindros do Philadelphie
- Kerry Huffman, Steve Duchesne, Peter Forsberg, Mike Ricci, Ron Hextall, Chris Simon, první volba v draftu 1993, 1994 a 15 milionů dolarů do Quebeku
Nordiques v roce 1991 brali Lindrose jako jedničku draftu, ač opakovaně tvrdil, že za ně hrát nebude. V sezoně 1991/92 trucoval a připojil se k týmu Kanady a hrál na ZOH v Albertvillu, kde získal stříbro. Během draftu 1992 vyjednali trejd za Lindrose kromě Philadelphie taky New York Rangers, kteří byli ochotni obětovat opory Douga Weighta, Tonyho Amonteho nebo gólmana Johna Vanbiesbroucka. Arbitr však rozhodl ve prospěch Flyers, za něž hrál Lindros do roku 2000 a jednou s nimi postoupil do finále Stanley Cupu. Nordiques se po přesunu do Colorada stali velmocí se superhvězdou Forsbergem v čele. Prvním výběrem klubu v roce 1993 se stal brankář Jocelyn Thibault.
1975: Rangers <-> Boston
- Phil Esposito a Carol Vadnais do New York Rangers
- Brad Park, Jean Ratelle a Joe Zanussi do Bostonu
Výměna ze 7. listopadu 1975 byla téměř neuvěřitelná, už kvůli nenávisti mezi hráči a fanoušky obou týmů. Líp dopadla pro Boston. Park nastupoval v obraně s Bobbym Orrem a nahradil ho, když Orra zradila kolena. Sedminásobný člen All-stars byl uveden do Síně slávy v roce 1988, tři roky po Ratellovi, který získal dvakrát Lady Byng Trophy a v Bruins sbíral přes bod na zápas. Esposito v Bostonu vyhrál pětkrát bodování a dvakrát obdržel Hart Trophy. V Rangers už nevykazoval taková čísla, ale v roce 1979 je dovedl do finále Stanley Cupu, kde podlehli Montrealu. Vadnais byl solidní obránce, ale zdaleka ne tak dobrý jako Park.
1991: Pittsburgh <-> Hartford
- Ron Francis, Ulf Samuelsson a Grant Jennings do Pittburghu
- John Cullen, Zarley Zalapski a Jeff Parker do Hartfordu
Den před uzávěrkou přestupů získal Pittsburgh hráče, kteří patřili ke strůjcům dvou vítězství ve Stanley Cupu, jež následovaly. Samuelsson a Jennings dodali tvrdost zadním řadám, Francis doslova vystřílel týmu cestu na vrchol. Nejprve v play off 1991 obstaral čtyři vítězné góly, v následujícím roce přispěl 27 body ve 21 utkáních. Penguins se stali prvním týmem po Edmontonu z let 1987 a 1988, který zvítězil dvakrát po sobě. Francis byl všestranný a do útoku nebezpečný centr, takže veškerá tíha nestála jen na Mario Lemieuxovi a jeho lajně.
1980: Islanders <-> Los Angeles
- Butch Goring do New York Islanders
- Dave Lewis a Billy Harris do Los Angeles
Den před uzávěrkou přestupů v roce 1980 získal GM Islanders Bill Torrey poslední díl do vítězné skládačky. Vzdal se veteránů Harrise a Lewise a získal všestranného centra Goringa, který patřil ke klíčovým postavám dynastie, jež triumfovala ve Stanley Cupu čtyřikrát v řadě. „Byl přesně tím, čím jsme mysleli, že bude,“ řekl Torrey. Goring byl rozpoznatelný už svojí helmou, kterou nosil od 12 let. V letech 1980 až 1983 nastřílel v 78 zápasech play off 27 gólů, z toho deset jen ve finále 1981 proti Minnesota North Stars, kdy si připsal celkem 20 bodů a obdržel Conn Smythe Trophy jako nejužitečnější hráč play off.
1988: Los Angeles <-> Edmonton
- Wayne Gretzky, Mike Krushelnyski a Marty McSorley do Los Angeles
- Jimmy Carson, Martin Gelinas, první výběry v draftu 1989, 1991, 1993 a 15 milionů dolarů do Edmontonu
V ten den prodali hokejového boha. Wayne Gretzky, kapitán a srdce a duše dynastie Edmontonu Oilers, byl vyměněn 9. srpna 1988 do Los Angeles. Ve hře byly přitom ještě Detroit a Vancouver. Tehdy 27letý fenomén dovedl Oilers ke čtyřem Stanley Cupům a prožil tam své nejlepší sezony. Na tuhle chvíli nebyl připraven nikdo. Great One se na tiskové konferenci rozplakal, rozčarovanou Kanadu zachvátila panika a zlost. Výměnu národní ikony nechápala. Gretzky v Kings pokořil historické mezníky v gólech i bodech, za osm let postoupil ještě jednou do finále Stanley Cupu. Později působil v St. Louis a v roce 1999 skončil jako hráč New York Rangers.
Související články
