Hrabal jde na univerzitu a sní o NHL: Kouč na mě často řval, pomohlo mi to
Pozornost na sebe Michael Hrabal (18) přitáhl před rokem. Dvoumetrový brankář zářil na Hlinka-Gretzky Cupu. Porazit Finsko a USA? Gólman válel. V létě ho draftovala Arizona, teď se chystá na prestižní Univerzitu Massachusetts. Při první sezoně za mořem dostával kapky. Kouč si klidně vzal time out jen proto, aby ho seřval. „Víte, co vám teď řeknu? Strašně mi pomohl, hodně jsem pod ním mentálně vyrostl,“ odpoví v klidu. Mohl by být jedničkou nové české dvacítky.
Sparťanský trenér brankářů Petr Přikryl o vás říkal, že nemáte limit. Ani vy ho nevidíte?
(usměje se) „Je hezký takové věci slyšet, dělám pro hokej hodně, makám. To je podle mě asi nejdůležitější. S panem Přikrylem i panem Dohnalem (trenéři brankářů) jsem pracoval vždycky rád a dost mi pomohli.“
Server The Atletic před draftem psal, že byste se mohl blížit časem k Jacobu Markströmovi, švédské hvězdě Calgary. To sice tedy určitý limit je, ale slušný, ne?
„Pěkné přirovnání, ale určitě bych si rád budoval svoje jméno. Když zapracuju na svých slabinách a dál se budu posouvat? Myslím, že mám na to, abych se do NHL jednou podíval a pak měl i určitý vliv na svůj tým.“
V Česku jste začal být známý před rokem po Hlinka-Gretzky Cupu, kdy jste zářil hlavně proti výběrům USA a Finska. Pak jste přišel za moře a hned se vám podařilo vychytat tým amerického rozvojového programu. Dělá něco s mladým brankářem, když se tohle od něj pak čeká pořád?
„Neřekl bych, že zrovna s tímhle bych měl problém. Mám vždycky jediný úkol, přijít na led, pomoci týmu, chytat puky. Takhle jdu do každého zápasu.“
Jasně, to zní snadno, ale…
„A v sezoně taky přišlo období, kdy se mi úplně nedařilo. Uprostřed ročníku to dobré nebylo, ale to jsou věci, které k hokeji taky patří. Pak se všechno dostalo zpátky na nějakou úroveň. Problém byl trochu v mé hlavě. Ale začal jsem
