Skepse, nevěřili mu: Toužím po bučení! Hrdinu Oilers zvedl až muž v pozadí
Narodil se v Edmontonu, ve městě vyrostl hokejově i lidsky. A bylo mu sedm let, když tamní Oilers postoupili do finále Stanley Cupu 2006. Z tehdejšího tažení si brankář Stuart Skinner nejspíš moc nepamatuje, a tak si letos musel uspořádat své vlastní. Kanadský klub přiblížil na dosah slavné trofeje, navíc v play off, kdy krátce ztratil pozici jedničky a dočkal se nedůvěry fanoušků i expertů. Otočil list. „Tohle od něj potřebujeme,“ cení si tahoun Connor McDavid.
Od Oilers čekáte atak nejvyšších příček každoročně. Mají duo McDavid – Draisaitl, možná nejúdernější zbraň v současném hokeji. Jenže vysoké cenovky mimořádných útočníků prakticky znemožňují angažování elitní brankářské dvojice. S tím organizace dlouho bojuje, ambiciózní cíle dřív hořely jako petrolej.
Letos už ne. Tým je ve finále, misi splnil. Postup přes silný Dallas pečetil jistým výkonem a 34 zákroky v posledním utkání série právě Skinner. Gólman, který vykazuje nepřesvědčivou úspěšnost 89,7 %, heroickým představením posunul Edmonton dál. Oilers stačilo jen deset vyslaných střel.
Když se zámořští reportéři maskovaného hrdiny ptali před rozhodujícím kláním, jak se vyrovná s tlakem klíčové bitvy, šokoval. „Teď sednu na letadlo, porazím spoluhráče ve hře Mario Kart. Jsem si jistý, že získám první místo. Pak přijdu domů, užiju si roli táty a zase zpátky do práce,“ vymyslel netradiční odpověď otec ročního syna.
Bizarní reakce vlastně dává smysl. Skinner prostě potřeboval od hokeje na chvíli vypnout. Zažil už dost zklamání, aby se naučil lépe pracovat s hlavou. V minulém play off měl s mentálním nastavením problém, čtyřikrát ho musel střídat Jack Campbell. I letos zažil ošemetné chvilky.
Ve druhém kole ho z branky vyhnal Vancouver a kolega Calvin Pickard. „Chtěl jsem zahodit frustraci, být dobrým spoluhráčem. Bylo to těžké, protože samozřejmě si přejete chytat, ale držel jsem palce Calvinovi,“ popsal Skinner pro The Canadian Press, jak přežil nepříjemnosti.
Kouč ho mezi tyčky vrátil za nepříznivého stavu 2:3 na zápasy, pětadvacetiletý gólman s pěstěným knírem vyčapal postup. Dominoval, jakmile se lámal chléb. Přečkal i vlnu kritiky poté, kdy obdržel čtyři góly ve třetí partii s Dallasem a hned tu další začal dvěma inkasovanými brankami. „Když na mě bučí fanoušci soupeře, znamená to, že dělám práci, po jaké jsem celý život toužil,“ bral Skinner situaci s nadhledem.
Z neúspěchů si zkrátka nedělá hlavu. Bylo to znát už na způsobu, jakým se dokázal odrazit z tragického úvodu Edmontonu, k němuž sám značně přispěl, když v 16 duelech zaznamenal slaboučkou úspěšnost zásahů 87,6 %. Vypadalo to, že s týmem vůbec nedosáhne na play off.
V té době mu podal pomocnou ruku Adam Francilia, nepříliš známý, ale přesto kvalitní trenér brankářů, který před třemi lety ukončil své krátké angažmá u San Jose. Na volné noze však pomáhal gólmanům Thatcheru Demkovi, Connoru Hellebuyckovi či dříve Miku Smithovi. Se Skinnerem zkonzultovat postoj, doladil nedostatky. Šedá eminence zafungovala, stroj jménem Oilers také.
„Stuart je obrovskou součástí tohoto týmu. I když se místo něj dostal dvakrát do branky Picks, jakmile se Stu vrátil, byl ve formě. Dokáže zachovat klid, v kleci vypadá obrovsky,“ pochválil svého kolegu obránce Mattias Ekholm pro TSN.
Podobně o svém svěřenci smýšlí trenér Kris Knoblauch, jenž dokázal hvězdnou partu správně nastavit. „Viděli jsme, že Skinner dokáže předvádět neskutečné věci, krást zápasy. Sázíme na něj po celý rok, chceme ho v brance,“ řekl hlavní kouč.
Osmá účast Oilers ve finále je zároveň naplněním Skinnerova dětského snu. Oslavy s trofejí v rodném městě? Další meta. Nejprve ovšem musí Edmonton zdolat Floridu s mnohem zkušenějším brankářem Sergejem Bobrovským. Ten zažil hořkost finálové porážky vloni, o motivaci má postaráno. Jeho protějšek musí ještě přidat.
„Chceme další čtyři výhry,“ předesílá Knoblauch. „Přesto je to úžasné, nemám slov. Ani jsem nedoufal,“ neubránil se kouč postupovým emocím.
JEDNIČKY OILERS VE FINÁLE
2024 / Stuart Skinner / 89,7 %*
2006 / Dwayne Roloson / 92,7 %
1990 / Bill Ranford / 91,2 %
1988 / Grant Fuhr / 88,3 %
1987 / Grant Fuhr / 90,8 %
1985 / Grant Fuhr / 89,5 %
1984 / Grant Fuhr / 91,0 %
1983 / Andy Moog / 89,6 %
*úspěšnost zákroků před finále
