Hejduk: Na konec jsem připravený

Ve 34 letech mu skončí smlouva a asi mu doslouží i koleno. Do té doby pobere ještě 8 milionů dolarů. „Na konec jsem připravenej,“ říká hvězda Avalanche.

Ten rituál ho nebaví, ale nic nezmůže. Aby mohl vkročit na led a podstoupit zátěž zápasu NHL, bez prášků a ortézy se neobejde. Kvůli bolavému koleni toho přes léto ani moc neodtrénoval.

„Asi málokdo z hokejistů je úplně zdravej. Jestli o někom víte, ukažte mi ho… Beru to sportovně. S hokejem už jsem něco zažil, tak se tím netrápím,“ povídá v rozhovoru pro Sport před svou cestou do Států.

Proč tak brzy odlétáte?
„Vyrážím za kondičním trenérem. Ostatní kluci z týmu do Denveru už taky najíždějí, takže tam nebudu sám. Půjdu rovnou na led.“

Těšíte se po dovolené na pracoviště, nebo jste ten typ, co by nejradši odlétal den před prvním zápasem NHL?
„Já se do Denveru pokaždé těším, protože se tam cítím jako doma. Hůř by se mi do Ameriky vracelo, kdybych musel letět do jiného města. Takhle jsem v pohodě. Dojedeme zase do stejného baráku, do známého prostředí. Naštěstí to tak je.“

Před rokem jste si cestou „přibalil“ Jaroslava Hlinku, teď budete zase jediný Čech v týmu. Co říkáte tomu, že Avalanche Hlinku nepotřebovali? Na NHL by měl, nebo ne?
„Určitě na ni má. Úplně v pohodě. A je to velká škoda, že si Jardu nenechali. Jeho přítomnost v Denveru pro mě byla parádní. Užili jsme si srandy, bylo to fajn. A co se hokeje týká, v Denveru bohužel nebyl zájem, proto Jarda přemýšlel o Evropě a nakonec vyrazil do Švédska. Přitom NHL mohl klidně hrát. Vím, jaký je to hráč, co dovede. Když dostal na ledě kloudný prostor, pokaždé hrál dobře. Nikdy podle mě nezklamal. Jenže Jarda dostal často šest, sedm minut za zápas a to kdybyste se zbláznil, nepředvedete nic. To by neměl šanci ani Crosby… Jarda pořádně nemohl ukázat, co v něm je. Fakt je to škoda. Ale tak to v NHL chodí.“

Hlinka začínal v Coloradu ve třiceti letech, vy jste do stejné kabiny vstupoval ve dvaadvaceti. Věk, to je vedle výše smlouvy taky důležitý faktor, že?
„Ono vždycky záleží, jaké plány klub s hráčem má. Obecně platí, že mladší hráči dostanou víc šancí než třeba třicátníci. Kluby se na věc dívají z hlediska perspektivy a taky proto v závěru minulé sezony trenér stavěl mladší kluky, kteří přitom nebyli herně tak dobří jako Jarda.“

Za Colorado jste zvládl devět kompletních sezon a je docela pravděpodobné, že jiné působiště v NHL nezažijete. Platí dál vaše dřívější slova, že byste se stěhoval jen velmi nerad?
„Určitě. Já, když se někde usadím, strašně nerad dělám změny. Nemám rád ten pocit přivykání si na nová prostředí. Jsem usedlejší člověk.“ (usmívá se)

Co vaši kluci-dvojčata, jezdí do Denveru domů, nebo to mají obráceně?
„Kluci to moc neřeší. Ale v Denveru se jim hodně líbí. Přes léto se mě pořád ptají, kdy už tam pojedeme. Faktem je, že víc času trávíme v Americe, takže Denver je pro ně asi jejich domov.“

Zvládl jste vůbec trénovat během prázdnin? Vaše noha je poměrně rozbitá a „suchou“ přípravu by nejradši sabotovala…
„Musím uznat, že můj aktivní pohyb přes léto je hodně omezenej. Dělal bych toho rád mnohem víc. Jednak proto, že mě to baví, ale hlavní důvod je ten, že bych letní trénink potřeboval. Ale moc toho nemůžu… Maximálně si vyjedu ven na kolo, nebo šlapu doma na různých strojích. Víc času než venku proto musím strávit v posilovně.“ (posmutněle)

Zbožňujete tenis, což je však pro vás téměř zakázaná disciplína. Risknul jste to párkrát?
„Jo, třikrát. Samozřejmě s ortézou. Vím, že tenis bych hrát neměl. Nohu nemám zatěžovat různými skoky a dopady na tvrdou zem.“

Ten tenis jste hrál naplno?
„Ne, radši jsem moc nebláznil. Spíš jsem si šel jen tak pinknout. No, chvíli jsem to sice zkusil bez ortézy, ale rychle jsem se k ní vrátil. Pohyby do stran končí bolestí, přece jen ortéza ty výkyvy brzdí a absorbuje.“

Vytváří vám v Coloradu tréninkový program na míru, nebo v klubu neřeší, jak si koleno přes léto opečováváte?
„Oni to nechávají na mně. O mých potížích samozřejmě vědí, ale zajímá je to jenom během sezony. To mi kolikrát odpustí trénink a nechají mě orazit. Třeba mezi dvěma zápasy po sobě.“

Neříkáte si občas, že byste si tu nohu nejradši uříznul? Samozřejmě v nadsázce...
(usmívá se) „Ani ne. Jsem sportovec, tak s tím musím počítat. Každý má něco. Já mám koleno na prd, druhej má zničený rameno, třetího deptají záda. Asi málokdo z hokejistů je úplně zdravej. Jestli o někom víte, ukažte mi ho...Beru to sportovně. S hokejem už jsem něco zažil, tak se tím netrápím.“

Pomalu se tedy smiřujete s tím, že na jaře 2010 skončíte s hokejem? To vám v Avalanche končí smlouva.
„Jsem na to připravenej. Samozřejmě, že bych rád hrál dál, to bych moc chtěl, ale...Nevím, jestli to půjde. Pokud to nepůjde, nebudu se do pokračování zbytečně tlačit. S tím kolenem mi můžou nastat velké problémy a já se nechci dočkat stavu, že bych na tom byl opravdu hodně špatně. Tady by se risk opravdu nevyplatil. Nechci to pokoušet za každou cenu.“

Čistě pocitově, jste na tom zdravotně každou sezonu hůř a hůř?
„Podle vyšetření na magnetické rezonanci se to poslední dobou nezhoršuje. Ta vyšetření jsou dvakrát do roka, pokaždé před a po sezoně. Ale doktor mi potvrdil, že se to zhoršovat bude.“

A teď to vypadá jak?
„V kombinaci s prášky a ortézou se s tím dá hrát.“

Vědí o vašich potížích protihráči a míří vám často na poničené koleno?
„To ne. Zatím nic takového nepociťuju. Snad to vydrží.“ (směje se)

Tak mě napadá, proč jste takhle dopadl, zanedbala se někdy léčba, nebo se nepovedla operace?
„Ne, nic takového. To koleno je zkrátka opotřebované mojí kariérou a operacemi. Dohromady jich bylo asi pět.“

Kdy přišla ta první?
„Strašně brzy. V sedmnácti mi už brali kus menisku. Za dva roky další kus...“

Zbylo vám tam vůbec něco?
„Ne, už je celý pryč. A hodně dlouho. Právě meniskus má tu funkci, že absorbuje různé nárazy. A protože je pryč, v koleni mám úplně vytlučenou chrupavku. Je tam díra a pak stačí jeden určitý pohyb při bruslení a projede tam bolest. Natéká to...Prostě nic příjemnýho. Mojí šancí je to, že se to nebude moc zhoršovat.“

Pokud za dva roky seknete s hokejem, bude vám teprve 34 let. Dokážete si představit, jak dál naložíte se životem?
„Snažím se na to připravit.“

Jak?
„Hlavně tím, že s koncem počítám. Věřím, že se s tím vyrovnám. Teď jsem o tom přesvědčený, že to zvládnu. Nic jiného mi vlastně nezbývá...(přemýšlí) Ale uvidíme, co nastane, až to opravdu přijde. Ale aspoň vím, že ten konec není daleko. Horší to mají kluci, co musejí skončit s hokejem ze dne na den. Nejsou na to připraveni. Já díky tomu kolenu jo.“

V každém případě Haškovy hokejové roky těžko překonáte...
„Nevypadá to (usmívá se). Mimochodem, jak je to s tím jeho návratem?“

Údajně přemýšlí, že se za rok aktivně zapojí v českém hokeji.
„Jako hráč? Že by si vzal rok volno a pak se zase vrátil?“

Svému osobnímu kouči Brukovi měl naznačit, že to spolu za rok znovu rozjedou.
„Aha...To je zajímavý. No, mě se takové úvahy určitě týkat nebudou, to vím jistě.“ (opět s úsměvem)

Tušíte, co byste dělal místo hokeje?
„Zatím nevím. Chci si ještě užít hokeje, co to jde.“

V Denveru už možná nezastihnete kamaráda Joe Sakika. Neví, jak dál, zda skončit, nebo pokračovat v kariéře. Co myslíte, jak se rozhodne?
„Mám obavu, že skončí. Pořád mám před očima poslední zápas sezony s Detroitem. Jak nás doma při Stanley Cupu vymleli sedmi góly. Blížilo se poslední střídání zápasu a vlastně i sezony a náš kouč tam dal pětku, ve které Sakic nebyl. V tom se Joe na trenéra obrátí a povídá, že by si to poslední střídání moc rád zahrál. Tak nevím, trochu se toho obávám. Navíc, jak si teď dává na čas...To není moc jeho styl. Nedivil bych se, kdyby hokeje nechal.“

Koleno, nekoleno, od vás se každou sezonu očekávají desítky gólů a mnoho bodů. Jágr je pryč, tudíž ho zastoupíte, ne?
„No, to nevím. Já si takové cíle nedávám. Hlavně si přeju, ať mám chuť do hry. A nějaký ten gól snad dám.“ (směje se)