Statistika je někdy ohromně nevypovídající. Ta prostá čísla do sebe nedokážou vstřebat pocity skutečného světa. A někdy jej úplně zkreslují. Třeba jako v případě hokejisty Theo Fleuryho, který v pondělí ukončil kariéru. Datem posledního zápasu v NHL zůstane pro maličkého útočníka už navždycky 4. duben 2003. Ale všichni vědí, že to je trochu jinak...
Byl fantastický, bez přehánění. Ve čtyřech přípravných zápasech nejdřív rozhodl nájezdy s Islanders, přidal gól proti Floridě, na tři branky přihrál... Minulý týden ale generální manažer Darryl Sutter oznámil, že Flames Fleurymu nenabídnou smlouvu. Nemají pro něj místo.
A on? Přes víkend to promyslel, pak vyhlásil, že končí. Defi nitivně. Po tom, jak dřel, aby byl fit. Jak si vyběhal propustku zpátky do velkého hokeje. Jak ukázal, že pořád stačí na nejvyšší úroveň. Po dvou týdnech to prostě zase zabalil.
Ale ne, není to tak divné, jak se na první pohled zdá...
Theo Fleury totiž končí jako vítěz. Jako ten, kterému vestoje a v ohlušujícím nadšení aplaudovala plná aréna. Zase slyšel skandovat své jméno.
„Říkám sbohem a jsem s tím srovnaný. Už si nemám co dokazovat,“ spustil na tiskové konferenci. Bourákovi, který kdysi svůj úchvatný talent likvidoval i kokainem, tekly slzy. „Za těch čtrnáct dní jsem vám zabrnkal na srdce. Ty, co o mně pochybovali, jsem přesvědčil, že stojí za to mi věřit. Udělal jsem, co bylo v mých silách. Když jsem v pátek opouštěl Saddledome (arénu Flames), věděl jsem, že tahle část mého života je u konce.“
|
Co řekli o Fleuryho konci JAROME IGINLA, kapitán Calgary ROBYN REGEHR, obránce Calgary |
A to za to taky přece stojí, ne? I když o něj byl velký zájem, Fleury nechtěl hrát jinde. V Calgary je doma. Pro místní fanoušky zůstane navždycky modlou. Vychutnal si proto i moment, kdy jim mohl hrdě vzkázat: „Loučím se jako hráč Calgary Flames.“
Ne jako připitá troska, která se odmítla léčit a potichu zmizela z Chicaga do Británie, slušelo by se dodat. Vidíte ten rozdíl?
V půlce října Fleurymu vyjde životopisná knížka. „Playing with Fire“, Hrátky s ohněm. Bude to drsné čtení o člověku, který uměl sázet desítky gólů i panáků za večer. Který pohrdal světem, do něhož se dostanou jen ti nejlepší. A který se nakonec dokázal vyhrabat zpátky na správnou cestu.
Ten příběh nedostal hollywoodský happyend. Ale možná to tak je lepší...
| THEOREN FLEURY |
|
» bývalý hokejový útočník, narozený 29. června 1968 » prosadil se i přes svou malou výšku, 168 centimetrů, a vážné onemocnění trávicího ústrojí » od roku 1989 hrál deset let za Calgary, kde byl i kapitánem a až do letoška držel klubový rekord v počtu bodů (830), potom ještě nastupoval za Colorado, NY Rangers a Chicago » ve své první sezoně získal Stanley Cup, v roce 2002 s Kanadou vyhrál zlato na olympijských hrách » poslední zápas v NHL odehrál 4. dubna 2003 za Chicago proti St. Louis » v sezoně 2005-06 hrál za irský Belfast, stal se nejlepším hráčem ligy, s týmem získal titul, ale kritizoval úroveň soutěže během kariéry se stal závislým alkoholikem, bral drogy a měl problémy se zákonem » nedokončil odvykací kůru nařízenou ligou, ale poslední čtyři roky už je čistý a nepije » letos v létě ohlásil návrat do NHL po šesti letech, v kempu Flames zářil, ale smlouvu nedostal » v posledních letech se objevoval v televizních reality show, zahrál si i profesionální baseball » nedávno prodal svůj podíl v rodinné betonárce, chce se pohybovat kolem hokeje |
