Legenda Recchi: Jágr? To býval tichý kluk

Postavou drobný (178 cm/88 kilo) útočník toho v kariéře zažil, co by jiní nestihli za dva profesní životy. I v Praze už hraje se zámořským týmem podruhé. Před dvěma lety se tu předvedl coby hvězda Tampy Bay. „Tehdy by mě ani nenapadlo, že si tu ještě někdy takhle zahraju. Ale je to skvělé,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport.

I po dvaadvaceti letech v NHL stále zažíváte něco nového, že?
„Jasně, přesně tak. A tohle je výtečná zkušenost. Když jsme tu, snažíme si to i trochu užít. Projít si město, dozvědět se něco o historii. Stejné to bylo v Belfastu, kde jsme hráli přípravu. Za čtyři dny jsme toho hodně poznali. Před dvěma roky s Tampou jsme toho tolik nestihli, pořád jsme někam cestovali. To teď jsme si mohli dát i tradiční české jídlo ve výtečné restauraci. Je to dobré i pro budování týmu. Vždyť já tu byl každý večer na jídle s někým jiným. A to je jedině dobře. Poznáme jeden druhého, pokecáme, zasmějeme se a to z nás dělá lepší tým.“

A jak vám v Česku chutná?
„Skvělé to tu máte. I pivo.“ (směje se)

Když jste tu podruhé, působíte už jako průvodce spoluhráčů?
„To ani ne. Tehdy jsme toho v Praze totiž opravu moc nestihli. Nyní máme mnohem víc času se tu podívat na nejrůznější krásná místa. Tenkrát jsme zašli jenom na náměstí a do hospody, neměli jsme příležitost projít si památky. To teď jsme si třeba společně vyšli až k Hradu. Nikdy jsem něco podobného s týmem nepodnikal.“

Ale zažil jste toho spoustu. Jak třeba vzpomínáte na první angažmá v Pittsburghu, kde vedle vás začínal Jaromír Jágr?
„To byla paráda, vyhráli jsme Stanley Cup. Jaromírovi bylo osmnáct, když k nám přišel. Bylo to ještě dítě. Ale už tehdy šlo poznat, jak obrovsky byl nadaný. Pak k nám dorazil i Jiří (Hrdina), což byl výtečný hráč a hodně nám pomohl.“

Sledujete pořád Jágrovu kariéru?
„Teď už to je těžké, z ruské ligy se k nám moc zpráv nedostane. Zaslechl jsem jenom, že měl docela slušný poslední rok. Vím, že ještě hrál na olympiádě za svou zemi. To o něčem svědčí.“

Co si pamatujete z působení s ním?
„Byl to opravdu ještě mladý kluk. Vzpomínám si, že neuměl vůbec anglicky. Musel si na všechno zvykat, byla to pro něj velká změna. Ale přes to všechno hned začal ukazovat, co všechno se v něm skrývá. Byl neskutečně šikovný a navíc se uměl zakousnout. A za tři čtyři roky už to byl top hráč celé ligy. Já jsem s ním strávil rok a půl, když byl na začátku celé kariéry, a můžu říct, že to byl dobrý kluk. Rád se všechno učil. A Jiří Hrdina pro něj byl velkým učitelem, mentorem.“

Byl už tehdy i se svou omezenou angličtinou vtipálek?
(usměje se) „Zas tolikrát jsme spolu sami nemluvili, to si už nepamatuju. Ale řekl bych, že tehdy byl spíš tichý, moc nemluvil. Ale snažil se. Ještě si teď vzpomínám, jak jsem ho sledoval rok před tím, než k nám přišel, na světovém šampionátu. Craig Patrick (tehdejší generální manažer) ho chtěl draftovat a jenom doufal, že mu ho nikdo nevyfoukne. Jaromir toho pro Pittsburgh odvedl mnoho skvělého.“

A vám pak pomohl ukrást olympijské zlato v Naganu.
„No jo… Ale to hlavně Hašek nám ho ukradl. (usměje se) Teď už to beru v pohodě, ale je to pořád špatná vzpomínka. Jenže takové věci se zkrátka naučíte hodit za hlavu. Jistě že jsem chtěl vyhrát zlato, moc jsem po tom toužil, ale získal jsem aspoň titul mistra světa a prvenství na juniorském šampionátu. A přece jenom hraju hokej kvůli Stanley Cupu. Díky tomu dodnes v nejlepším vzpomínám i na působení v Carolině. I když nebylo dlouhé, Pohár jsme získali.“

Můžete odstartovat cestu za dalším tady v Praze?
„To doufám. O to se všichni snažíme. Začali jsme před pár týdny, všechno to je dlouhý proces přes celý rok, aby se z vás stal tým schopný vyhrát. Máme před sebou dlouhou cestu, ale kluci tady pracují opravdu tvrdě, mám z toho dobrý pocit.“

Ještě k českým spoluhráčům. Ke kterému z nich jste měl nejblíže?
„Těžko říct. Ale překvapilo mě, když jsem v pondělí potkal Martyho Ručinského, když jsme šli na led po Spartě. Je skvělé vidět, že pořád hraje a vede si dobře. Strávili jsme spolu pět let v Montrealu, na to se jen tak nezapomíná. Tak jsme si domluvili, že zajdeme na pivo a pohovoříme. Je paráda takhle potkávat staré parťáky různě po světě. Hrál jsem třeba i s Janem Hlaváčem, s tím jsem se tu taky pozdravil.“

I ve dvaačtyřiceti letech patříte k platným útočníkům NHL. Jak to zvládáte?
„No, pořád to šlape. (usměje se) Pořád z toho mám dobrý pocit, nic mě netrápí. I tělo je absolutně v pohodě, žádný problém. Navíc mám pořád okolo sebe mladé kluky, ti mi nedovolí stárnout. Baví mě klábosit s nimi, pořád je tu dost srandy.“

Jak dlouho chcete ještě hrát?
„To vám nepovím. Beru to rok po roce. Kouknu, jak se cítím po každé sezoně, zrekapituluju si, jak ten rok proběhl, jak jsem na tom se zdravím a uvidím.“