Pavel Bárta
Premium
13. března 2019 • 19:15

Kubalík o "italském" Švýcarsku i NHL: Láká mě, ale teď to neřeším

Autor: Pavel Bárta
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Dodnes slýchám, že jsem zlomil Labantovi nohu, říká Gabriel. Chovanec ho podržel
Krejčího čas je tady. Zafeiris coby zklamání sezony, potřebuje Zima ochranu?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Odnesl si náruč plnou trofejí. Dominik Kubalík (23) vedle brankářských skalpů nasbíral spoustu ocenění. Ve švýcarské NLA získal skoro všechno, co se dalo. Cenu pro nejužitečnějšího hráče a nejlepšího útočníka, vyhrál produktivitu. Mezi střelci byl plzeňský snajpr třetí. Klubu z maličké Ambri-Piotty pomohl do play off z pátého místa, malebný kout zachvátila euforie. „Je to historický úspěch,“ libuje si 23letý útočník, který už bojuje ve čtvrtfinále proti Bielu (a se svým týmem už prohrává 0:2 na zápasy).



Vše do sebe náramně zapadlo. S parťáky v lajně si sedli, týmu se celkem dařilo. Dominik Kubalík měl taky větší klid, než když předloni na podzim odcházel. Nemusel se ohlížet vlevo vpravo, nerozptylovalo ho nic dalšího. Ani myšlenky na NHL. V první kompletní sezoně ve Švýcarsku zanechal výraznou stopu, v 50 zápasech připsal 57 bodů za 25 branek a 32 asistencí. Tímhle výkonem mimochodem vyrovnal 35 let starý výkon Milana Nového a překonal jiné borce.

Jak se cítíte ve společnosti hráčů typu Nového nebo třeba Jaroslava Bednáře?
„Jsem samozřejmě jenom rád, že se to povedlo. Ale když mi řeknete Bednář, Nový, Kubalík, tak přece jen nevím, jestli se to odehrálo na stejném ledu.“ (směje se)

Čemu přičítáte, že se sezona tolik povedla?
„Hlavně jsme si sedli s klukama v lajně a taky jako tým jsme se proti minulé sezoně hodně zvedli. Tehdy nám šlo o to, abychom nehráli o padáka, což se nakonec stejně stalo. Nicméně tentokrát se to vyvinulo daleko líp. Taky jsme už nebyli prvoročáci, neměli tak mladý tým jako před rokem. Všichni jsou zase zkušenější, sehranější, víme, co od sebe očekávat. Od začátku se nám navíc celkem dařilo, takže do sebe všechno mnohem líp zapadlo.“

Taky jste ve své druhé sezoně mohl být asi víc v klidu. Tu předchozí jste zahajoval v ruské Ufě, záhy se vrátil do Plzně, zájem projevili Los Angeles Kings. Tentokrát vás nic takového nerozptylovalo. Pomohlo to k vaší větší pohodě?
„Přesně tak. Minulou sezonu se toho sešlo poměrně dost, hlavně její začátek byl takový hektický, vracel jsem se do extraligy, následoval odchod do Švýcarska, mezitím ta NHL. Tentokrát bylo všechno mnohem klidnější, člověk se mohl soustředit hlavně na hokej, na svoji hru, nic řešit nemusel. Minule toho bylo opravdu dost.“

Na druhou stranu už o vás ve Švýcarsku věděli, neměl jste to třeba naopak těžší?
„Druhá sezona bývá taková. Už vás víc znají a vy ty výkony musíte potvrdit. Jsem rád, že to takhle vyšlo. Dařilo se mně, dařilo se všem.“

V útoku jste nastupoval se Švýcarem Marco Müllerem a Rakušanem Dominikem Zwengerem. Všichni jste mladí reprezentanti, z bodování vyplývá, že jste mužstvo táhli hlavně vy tři...
„Jako tým jsme neměli žádné moc velké výkyvy. Týkalo se to i naší lajny. Nepotkalo nás období, kdy by nám to nešlo, nespadli jsme do útlumu, neměli žádné výpadky. A i když jsme občas neměli úplně svůj den, svezli jsme se s ostatními. To bylo důležité.“

Cpal jsem si tam svoje věci...

Téměř pořád jste nastupoval v dresu a přilbě pro nejproduktivnějšího borce týmu. Jak se zdá, nedělalo vám problém se dál prosazovat. Měl jste to těžší, když z vás na každého křičela výstraha: ‚Pozor na něj, tohle je on‘?
(směje se) „No, já ho nosil pořád, kromě prvního zápasu. Ten dres je na zádech jiný a výrazný, člověk se v něm odlišuje a je vidět, ale sám to nevnímá. Samozřejmě se stáváte středem pozornosti, jenže i v tom druhém týmu mají nějakého Top Scorera. Ale sám na sobě ten dres nevidíte, tudíž vám to nepřijde zvláštní, nemyslíte na to. A líp vás vidí nejen soupeři, ale taky spoluhráči. Navíc tady nejde tolik o to, co kdo má na sobě. My jsme taky věděli, co proti nám druhé týmy budou hrát na přesilovce, kdo by měl střílet, to zůstalo stejné. I u nás a podstatné bylo, že to pořád nějak vycházelo. Možná si mě asi všímali víc, pořád jsme se však dokázali prosazovat.“

Už dřív jste řekl, že švýcarský hokej a extraliga jsou dva odlišné sporty. To vám ovšem, nevadilo, jak je vidět...
„Dokonce bych řekl, že mi to i docela sedí. Ve Švýcarsku se opravdu hodně bruslí, je to hodně o nahazování, srážení, fyzickém kontaktu.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0