Nejtěžší sport? Tenisté jsou nejlepší atleti, říká bývalá jednička. Velký rozdíl u žen

Pět hodin a dvacet devět minut nepředstavitelné dřiny, soustředění a bolesti na pařížské antuce. Pět hodin sprintů, skluzů, drtivých úderů a zoufalého boje s vlastními limity v aréně, kde se není kam schovat. Letošní finále Roland Garros přiživilo pověst tenisu coby jednoho z fyzicky nejnáročnějších sportů současnosti.

A s výrokem Andyho Roddicka souhlasí i český tenista Jiří Lehečka. „Jestli se máme bavit o tom, jaký sport je nejtěžší, tak to musí být individuální sport. Je absolutně nereálné, aby nejtěžší sport na světě byl takový, kde si člověk může jít oddychnout a střídat. To za mě prostě nemůže být,“ říká. „My tenisté nevíme, jak dlouho budeme hrát, neustále se nám mění povrchy, balony, prostředí, počasí… Do toho máme celoroční kalendář, kde nám sezona skončí na konci listopadu a za měsíc a půl se zase odlétá do Austrálie. V tom je tenis doopravdy asi nejnáročnější sport na světě.“

Při sledování tenisu v televizi nabízí kamery iluzi ladných pohybů, diváci tleskají elegantním vítězným úderům. Realita je ovšem o poznání zpocenější a bolestivější. Klíč k pochopení fyzické náročnosti tenisu leží v jeho přerušované, ale extrémně intenzivní povaze. Nejde o maraton v plynulém tempu, ale spíš o maraton složený ze stovek sprintů.

Průměrná výměna na profesionální úrovni trvá jen mezi 5 až 10 sekundami. Během ní však hráč nasprintuje 8 až 12 metrů a provede 3 až 5 bleskových změn směru. Vynásobte si to počtem výměn a dostanete se k pozoruhodným číslům.

Exploze a brzdění

Historickým příkladem je finále Australian Open z roku 2012 mezi Novakem Djokovičem a Rafaelem Nadalem. Zápas trval 5 hodin a 53 minut. Odehrálo se v něm 369 bodů. Odhaduje se, že každý z hráčů udělal přes