Kořenář poslouchá Nabokova a sní o NHL: Věřím, že mi to vyjde | iSport.cz
Pavel Ryšavý
10. února 2020 • 09:11

Kořenář poslouchá Nabokova a sní o NHL: Věřím, že mi to vyjde

TOP VIDEA
SE SIMONOU v karanténě: Šimon Hrubec promluvil o koronaviru. V Číně média neukazují všechno, říká
Sportovci na sítích: vaření s hokejkou nebo speciální leg day
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z COLORADA | Zářil před dvěma roky na MS juniorů. Vzpomínáte? Brankář Josef Kořenář ve čtvrtfinále zničil Finy. Minulou sezonu už zářil na farmě a hned v první sezoně za mořem si vychytal místo na utkání hvězd AHL. 



Tenhle ročník je těžký pro celou organizaci San Jose, pro první tým, který prohrává i pro farmu, která je poslední. Je těžká i pro dvaadvacetiletého brankáře. „Byl jsem v bráně zhruba po dvou týdnech, v Coloradu je to kvůli nadmořské výšce vždycky navíc těžší. Ale aspoň máme bod,“ vyprávěl po porážce 3:4 v prodloužení s farmou Avalanche.

Doma hrajete u moře, tady jste byli o 1 500 metrů výš. Tělo se hned hlásí, že něco je jinak?
„Je to hodně znát. Bavili jsme se o tom i s Martinem Kautem, který tady hraje. Říkal, že když jedou na čtyři dny na trip a vrátí se sem, je to peklo. Hrozně snadno se odvyká a těžko navyká. Máte problémy s dechem.“

Před rokem jste vletěl do AHL, byla to parádní sezona. Jak vidíte tu současnou?
„Bohužel je to u nás i u Sharks takové... No, lepí se na nás i smůla. Nedokážeme udržet vedení, musíme s tím dál bojovat a doufat, že všechno bude lepší.“

Viděl jsem vaše dva zápasy s Coloradem a tam jste vyhrávali hlavně bitky...
(usměje se) „Jo, když už něco, aspoň bitky. Taky je potřeba mít trochu respekt. Minulý rok jsme byli v první půlce sezony spíš otloukánci, ale pak se to otočilo. Řekli jsme si, že takhle to nejde. Na jednu stranu je to taky dobrý, ale potřebovali bychom ještě zlepšit ten hokej.“

Je AHL něčím specifická?
„Když řeknu jedno slovo, tak je bláznivá. Hraje se nahoru a dolů, je tady hodně mladých kluků, až tak se nedodržuje, co se má, každý se chce ukázat, aby šel nahoru. Nemá to tak být, ale řada kluků hraje spíše na sebe, musí se ale hrát více týmově. Jinak to pak dopadne jako u nás, že výsledky prostě nejsou…“

Gólman aspoň řeší pořád těžké situace, nenudí se...
„Říkám si, že mi to připomíná první ligu v Česku. Druhá nejvyšší soutěž? Taky bláznění. Když se ale podíváte na extraligu, každý si hlídal svůj prostor, nevznikají nečekané situace. Tohle mi přijde hodně podobné.“

Vy máte u Sharks smlouvu ještě na jeden rok. Budoucnost, co dál, se nějak rýsuje?
„Je mi dvaadvacet, chtěl bych se nahoru dostat co nejdříve. Musím makat, není to jednoduché a nic zadarmo nepřijde. Třeba se mi to nemusí ani povést, ale já věřím, že se do NHL dostanu.“

Zase je ale pravda, že brankáři nechodí nahoru moc brzy. Je spíš úkaz, když jsou ve 22 letech v NHL...
„To je pravda, člověk musí být obrovský talent jako třeba Carter Hart, který je ve Philadelphii, ale jinak vstupenku dostáváte spíš až tak v 25 letech. Na druhou stranu vám to nikdo nezaručí, nemusíte se dostat nahoru třeba nikdy.“

Máte v hlavě nějaký seznam, co do sebe musí zapadnout, aby brankář patřil do NHL?
„Hlavně je všechno o tvrdé dřině. Až pak se dá říct, že když dobře pracujete, potřebujete i štěstí. Občas se stane, že se jeden brankář zraní, naskočí druhý, chytne se šance a ukáže, na co má. Jenže musíte být opravdu skvěle připravený, když šance přijde. Náš trenér brankářů Jevgenij Nabokov mi v minulé sezoně říkal, že mi věří a pokud mě dá nahoru, tak mohu vychytat čisté konto, dát třeba tři zápasy skvěle, ale pak se mi může přestat dařit. Říkal, že není potřeba nic uspěchat, ať si mě připraví, abych podával stabilní výkony, nelétal nahoru a dolů. O tomto to taky je. V prvním zápase jste napumpovaní a předvedete klidně zázrak. Důležité ale je umět chytat na vysoké úrovni pořád.“

Je poměrně snadné tohle říct. Není těžší ale nastavenému systému opravdu věřit?
„Někdy naštvaný taky jste. Hráči se mu mohou povést dva tři zápasy, udělá v nich deset bodů a je v NHL hned. U brankáře to tak není. I kdyby mu bylo 18 let a chytal jakkoliv dobře, tak ho nahoru nepovolají, v poli je to daleko pravděpodobnější. Stojím si za tím, že brankář to má nejtěžší na psychiku, je těžké odolávat některým situacím.“

Sedí sem příklad Jordana Binningtona? Ještě minulou sezonu začínal na farmě, v 25 letech nevypadalo, že někdy dostane šanci v NHL. Sezonu končil se Stanley Cupem, teď je hvězda.
„Jasně, i takové příběhy mohou být. V lednu 2019 bylo St. Louis poslední, pak přišel brankář, který ani nebyl jedničkou v AHL, získal Stanley Cup a dostal obrovskou smlouvu. Zatím to vypadá, že si ji zasloužil.“

To jsou přesně klíčové maličkosti? Mohl s tím praštit a jít vydělat lepší peníze do Evropy, zkusit udělat kariéru jinde.
„Ano, pořád je to tak, že jedniček je v NHL 31. Takové štěstí se povede jednou za pět let, ne každý rok, ne každý dostane takovou šanci v pravou chvíli.“

Je prostředí v AHL pro gólmany dobré, aby rostli?
„Máme videa jak v NHL. Změnilo se vedení San Jose Sharks, tak je to teď trochu těžší, protože nám odešel nahoru pan Nabokov. Kryjí se nám s prvním týmem tréninky, tak nechodí s námi tak často na led, ale na video si udělá vždycky čas. Jednou za týden si zkoukneme záběry, to je parádní.“

Jak dlouho by tedy měla vaše cesta v AHL ideálně trvat?
„Pevně nastavený to asi nemám. Nechtěl bych se na farmě plácat deset let, to nemá cenu. Všechno má svůj čas, až to přijde, tak to přijde. Pokud ne, budeme to s agentem řešit.“

Vidíte sám na sobě nějaké mezery, které potřebujete odstranit, aby se z vás jednou stal stabilní brankář v NHL?
„Nejvíc, co potřebuji zdokonalit, je hra hokejkou, o tom mluví pan Nabokov hodně často. Tady je malý hřiště a brankář, který hraje dobře hokejkou, rozhodně pomůže. Když zde na menším hřišti zastavíte puk, dáte hlavu nahoru a hned máte u sebe protihráče, musíte být opravdu dobrý. V Evropě máte spoustu času, i když doma jsem to tedy takhle vůbec neviděl. (usměje se) Na všem se dá ale pracovat, člověk není dokonalý, ale hra hokejkou je jasná.“

A pak působí jak zjevení, když se do extraligy vrátí Marek Mazanec, který střílí přesné nahrávky na útočnou modrou...
„Pak si říkáme, kde se to jen naučil, co? Já bych byl pro, kdyby se zmenšilo hřiště všude na světě. Pro fanoušky to je jiná podívaná, podle mě je to atraktivnější. Minulý týden jsme se dívali v kabině na finále Ligy mistrů, no a vlastně si říkáte, že se na ledě nic neděje. Přitom vím, že to bylo velké tempo. Ale porovnejte si to v televizi s NHL, která je daleko rychlejší. Rozdíl je obrovský.“

Počkat, vy se v Americe díváte na Ligu mistrů?
„Jasně, normálně to dávali na NHL Networks. Měli jsme to puštěné od deseti hodin ráno v kabině. Českou ligu nedávají, ale vysílají i zápasy ze Švédska. Koukáme se.“

 
Články odjinud