V branži se o jeho talentu dobře ví. Sedmnáctiletý Šimon Marha v sobě ukrývá značný potenciál. O tom, že má zajímavě našlápnuto, svědčí i čerstvý kontrakt, který vytáhlému útočníkovi zajistil štaci a velkou šanci v zemi, kde se narodil a kde se jeho otec Josef proslavil. Akorát nejde o Davos, mladý Marha podepsal jinému elitnímu týmu NLA z Ambri. „Můj sen je NHL a cílem jednou překonat tátu," nabízí své mety člen nové reprezentační osmnáctky.
Do svých deseti žil ve Švýcarsku, nasál do sebe tamní způsoby tak, že v rodné zemi rodičů se zprvu necítil jako doma. Musel si zvykat. A občas se přistihne, že zdejším specifikům přivyká pořád. „Švýcarsko mi dlouho chybělo, stýskalo se mi a teď mám pocit, že se vlastně vracím hrát domů," říká Šimon Marha.
Zvláštní znamení? Zdravé sebevědomí. Nikoli arogance, nýbrž sebedůvěra. K dosažení vysokých met nutnost. „Nižší úroveň sebevědomí je jedním z důvodů, proč nám v hokeji unikají medaile," poví vám narovinu junák, jenž v civilu a brýlích vyhlíží jako zapálený student. Mluví německy, anglicky a brzy ovládne italštinu. V rozhovoru pro iSport Premium probral nové angažmá v Ambri, sny o NHL a překonání tátových rekordů i fakt, že hraje bez kontaktních čoček a nevidí ideálně ani na puk.
Váš otec zapsal 159 utkání v NHL, k sedmi stům mistráků za Davos. Překonáte ho?
„Rozhodně beru jako motivaci překonat jeho čísla, zvlášť ta v NHL. To by se mi líbilo. Mým hlavním cílem je překonat tátu v počtu titulů."
To nebude hračka. V Davosu jich získal pět, k tomu Spengler Cupy.
„Vím, že k tomu vede daleká cesta. Zatím jsem ho překonal jen v tom směru, že jdu do Švýcarska dřív než on." (usmívá se)
Nový kontrakt v elitním týmu NLA vám nezaručuje celoroční působení v áčku, ale samo o sobě to dost znamená. Jak to vstřebáváte?
„Je skvělý pocit vědět, že vám věří. Nechci lidi z klubu zklamat, udělám všechno pro to, abych se do prvního týmu dostal a ukázal se. Věřím, že mi šanci dají."
K tréninkům v Ambri jste nakoukl už v poslední sezoně. Bude to hodně těžká cesta?
„Když jsem byl v Ambri na prvních trénincích, létal jsem vzduchem. Doslova. Žádná sranda. Asi po třech týdnech jsem se celkem adaptoval. Konkurence je tam značná, ale pro mě jen plus."
Je zavazující nebo svazující nosit na zádech jmenovku Marha?
„Ve Švýcarsku mě s tátou hodně porovnávají. Říkají mi, v čem byl lepší on, ale i v čem bych mohl být já před ním. I z toho důvodu bych chtěl jednou tátu překonat."
Narodil jste se a dětství strávil v Davosu. Ten naturel ze sebe jen tak nevytřepete, že?
„Je to přesně tak. Něco švýcarského v sobě pořád mám. Když jsme se před sedmi roky stěhovali do Česka, dost jsem to obrečel. Opustil jsem všechny kamarády, tady jsem neměl nikoho a musel se adaptovat. O to víc mě těší, že se do Švýcarska můžu vrátit. Je to má domovská země."
Co máte v sobě švýcarského?
„Švýcaři jsou pohodáři. Nestává se, že byste narazili na závist. Přijde mi, že si tam jsou všichni rovni. Cítím, že tohle v sobě mám. Tady jsem nejdřív narážel ve škole. Česky jsem uměl, ale ne psát... (směje se) Moje první diktáty stály za to, nedávno jsem na ně narazil. Hrůza. Naštěstí jsem si tu rychle našel kamarády a přechod docela zvládl. Ale sen hrát jednou hokej ve Švýcarsku jsem měl v sobě pořád. Pravda, doufal jsem, že to bude za Davos. Ovšem Ambri beru všema deseti."
Kdo vás inspiruje v NHL?
„Asi největší dojem na mě udělal Joe Thornton. Hlavně proto,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
