Těžká mise. Pešán je ve Švýcarsku poslední, ale chválí ho. Za co?
Uklidil se do míst, kde na něj není tolik vidět. Filip Pešán od léta cepuje tým Ajoie. Bývalý reprezentační kouč v sedmitisícové švýcarské obci kantonu Jura oprašuje kariéru po divoké poslední štaci. Není to brnkačka, tým z Porrentruy patří rozpočtově i kádrově mezi muší váhy National League, v níž po posledních nezdarech žuchl na poslední čtrnáctou příčku. Fiasko? Ne tak příkře. „Hrají to, na co mají,“ shrnuje lakonicky Pavel Rosa, Pešánův český kolega z Fribourgu.
Nové české koště začalo mést nad očekávání, zkraje podzimu se skromný, obvykle druholigový celek, ovšem s ambiciózním velením střídačky, vyšvihl mezi střed elitní čtrnáctky, ovšem o pověstný klidný střed nešlo. Postupem času se nejstarší tým NL začal sunout níž, porážky začaly mít navrch. Prvotní entuziasmus sympatického outsidera podporovaný výbornými fanoušky lehce vyprchává. A byť loňský ligový nováček nedostává děsivé příděly a drží si solidní reference napříč soutěží, na víc to zatím nestačí. „Už se tam objevily nějaké tlaky,“ říká Rosa.
Když o tlaku hovoří, vrací se o pár měsíců zpět. „Během přípravy prohráli dva zápasy s týmy druhé nejvyšší soutěže, a i když šlo jen o srpnové přáteláky, moc se to nahoře nelíbilo. Jako všude jinde. V médiích se objevily výroky vedení v tom smyslu, že takhle by to nešlo,“ vybavil si kouč dopad porážek Ajoie s Oltenem a La Chaux de Fonds. „I sám Filip si k tomu řekl v novinách své, mám pocit, že si na tým došlápl. Nejspíš v klubu proběhly nějaké mítinky, což se pozitivně odrazilo do startu ostré sezony. Tenhle impuls jim vyšel.“
