Uklidil se do míst, kde na něj není tolik vidět. Filip Pešán od léta cepuje tým Ajoie. Bývalý reprezentační kouč v sedmitisícové švýcarské obci kantonu Jura oprašuje kariéru po divoké poslední štaci. Není to brnkačka, tým z Porrentruy patří rozpočtově i kádrově mezi muší váhy National League, v níž po posledních nezdarech žuchl na poslední čtrnáctou příčku. Fiasko? Ne tak příkře. „Hrají to, na co mají,“ shrnuje lakonicky Pavel Rosa, Pešánův český kolega z Fribourgu.
Nové české koště začalo mést nad očekávání, zkraje podzimu se skromný, obvykle druholigový celek, ovšem s ambiciózním velením střídačky, vyšvihl mezi střed elitní čtrnáctky, ovšem o pověstný klidný střed nešlo. Postupem času se nejstarší tým NL začal sunout níž, porážky začaly mít navrch. Prvotní entuziasmus sympatického outsidera podporovaný výbornými fanoušky lehce vyprchává. A byť loňský ligový nováček nedostává děsivé příděly a drží si solidní reference napříč soutěží, na víc to zatím nestačí. „Už se tam objevily nějaké tlaky,“ říká Rosa.
Když o tlaku hovoří, vrací se o pár měsíců zpět. „Během přípravy prohráli dva zápasy s týmy druhé nejvyšší soutěže, a i když šlo jen o srpnové přáteláky, moc se to nahoře nelíbilo. Jako všude jinde. V médiích se objevily výroky vedení v tom smyslu, že takhle by to nešlo,“ vybavil si kouč dopad porážek Ajoie s Oltenem a La Chaux de Fonds. „I sám Filip si k tomu řekl v novinách své, mám pocit, že si na tým došlápl. Nejspíš v klubu proběhly nějaké mítinky, což se pozitivně odrazilo do startu ostré sezony. Tenhle impuls jim vyšel.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
