Druhé v řadě, celkově 25. v historii. Hlavní hrdina finále? Alexander Radulov, stvořitel vítězného gólu.

To on ve 35. minutě zajistil zlato. Průnikem z pravé strany ošálil beka Phillipse a poradil si i s povyjetým gólmanem Rolosonem. Akce jako zvon!

Po zbytek utkání se Rusové ubránili místy drtivému tlaku, aby se nakonec koupali v moři zlatého štěstí. Radulov sebral medaili, zakousl se do ní a se dvěma zdviženými prsty zamířil k fotografům. Užíval si to… A pak do mikrofonů vyprávěl.

Alexi, víte o tom, že jste hlavním hrdinou večera?
„Já a hlavní hrdina? Ne. (udiveně) Hlavním hrdinou je náš tým, naše sborná! Nechci, abyste od nás vytahovali jedno jediné jméno. To by nebylo fér. Bylo nás tady pětadvacet, plus trenéři, maséři a ostatní z výpravy. Každý dělal všechno pro to, abychom vyhráli. A ono se to povedlo.“

Váš gól však finále rozsoudil, to nepopřete… Byl nádherný!
„Prostě jsem jen proměnil akci, kterou začali moji kamarádi skvělým napadáním v obraně. Já jsem jen stál na červené a čekal na puk. A pak z toho bylo přečíslení dva na jednoho, moje klička a … No a pak to tam nějak spadlo.“ (usmívá se)

Můžete srovnat chuť šampaňského v Quebeku a tady v Bernu, kde bylo sladší?
„Lepší značka byla v Quebeku, ale jinak je chuť šampaňského po vítězství všude stejná. Loni to bylo ale přece jen specifické. Vyhrát titul mistra světa v Kanadě proti domácím, to je událost. A navíc jsme splnili cíl, o který dlouhé roky usilovali naši předchůdci. Po patnácti letech jsme dosáhli na zlato. Ta radost byla bezbřehá. Však si to pamatujete. Jako by to byla včera… Ale i tady je to skvělé.“

Oba poslední turnaje skončily stejně, ruským zlatem. V čem byl ale rozdíl mezi oběma šampionáty?
„Tenhle turnaj byl pro nás od začátku hodně složitý. Měli jsme příliš mnoho zraněných, skoro každému z nás se něco stalo, nebo ho něco trápilo. Museli jsme to hrát na tři pětky. Ale nepoložilo nás to.“

Kouč Bykov po semifinále s USA prohlásil, že hlavně před vámi musí smeknout. Co bylo přesně vám, nyní už to můžete prozradit…
„Schytal jsem do zad. S Bělorusy jsem dostal do beder. Ale nebylo to zase tak vážné.“

Kanada vás ve finále přestřílela 38:17, byli jste tedy šťastnější?
„Oni hráli výborně, to si musíme přiznat. Tlačili nás, ale na druhou stranu my jsme chodili do brejků a jejich gólman měl s námi taky hodně práce. A co bylo, to bylo, my jsme šampióni a tak to v historii bude zapsané!“ (usmívá se)

Jak vám bylo v závěrečných vteřinách, když puk poskakoval kolem tyčky Bryzgalovovy branky?
„Tak to nebylo zrovna jednoduché… Bylo nám těžko, to je pravda. Kanada nás sevřela. Ale přežili jsme. Hlavně díky Iljovi v brance a všem našim obráncům. Odvedli skvělou práci. A nedivte se tomu tlaku Kanady. Vždyť se ve finále utkaly aktuálně dva nejlepší týmy. Jak říkám, i my jsme měli řadu gólových možností. A teď už je to všechno jedno…“