Zacha litoval: Přijel jsem na pomoc, ale nepodařilo se mi to
PŘÍMO Z HELSINEK | Měl být lídrem české ofenzivy, postrachem soupeřů. V prvním utkání s Ruskem ho však zradila třísla, do kotle Hartwall Areny se Pavel Zacha vrátil až na závěr skupiny proti Finům. „Přijel jsem co nejvíc pomoct týmu, bohužel se mi to nepodařilo,“ přiznal útočník Sarnie po pozdějším čtvrtfinálovém vyřazení s Američany. Zranění ho omezovalo, do společné kasičky přispěl jednou asistencí z duelu s Finy. Za rok může dostat ještě jednu šanci. S dalšími deseti členy týmu se může na šampionát vrátit, pokud tedy už nebude jako první volba Devils v posledním draftu hrát NHL za New Jersey...
Jaký máte z vystoupení na turnaji pocit?
„Přijel jsem co nejvíc pomoct týmu, bohužel se mi to nepodařilo. Nenastoupil jsem proti Slovensku a Bělorusku, což byly pro další vývoj hodně důležité zápasy. Kluci je naštěstí zvládli, což bylo super, zbývající dva jsme prohráli o gól. Kdybychom získali víc bodů, mohlo to být úplně jinak. Je strašně těžké se na ty kluky dívat z hlediště, když jim nemůžete pomoct. Ale snažil jsem z toho zase dostat, připravit se na čtvrtfinále. Proti Finům jsme odehráli dobrý zápas. Pak to vůbec nevyšlo.“
Hned na začátku jste si poranil tříslo, nakolik vás to limitovalo, když jste se pak vrátil?
„Měl jsem problém po zabrzdění, nastartovat se zase zpátky, udělat ty tři krátké kroky. Nemůžu pořádně běhat, hodně jsem to tejpoval, nosil takové ty kraťasy, které mi pomáhaly bolest trošku ztlumit. Cítil jsem to, ale přes to se dalo jít. Čtvrtfinále proti Amíkům, to se musí přes bolest, snažil jsem se hrát co nejlíp.“
Poznamenala tým nejvíc právě zranění? V sestavě se muselo dost improvizovat...
„V tom jsme měli smůlu. Na osmnáctkách se nezranil nikdo a tady mělo šest, sedm hráčů nějaký problém, nedalo se hrát na sto procent. Někoho trápilo zápěstí, jiného přitahovač a podobně. Já přijel na šampionát skoro zdravý a teď odjíždím trochu rozpáraný. Ale hráči do toho dávali všechno, i když byli zranění.“
Ale nedat ve čtvrtfinále ani jeden gól, to je pro českou ofenzivu velké zklamání, nemyslíte?
„Loni se Slováky to bylo to samé. Nevím, proč. A 0:7, to už je debakl. Šance jsme měli, jejich gólman nás vychytal. Jenže oni těch sedm gólů dali úplně v pohodě. To zamrzí.“
Nejblíž jste tedy byl postupu před dvěma lety při svém debutu na dvacítkách v Malmö proti Finsku, že?
„Moc jsem tam ještě nehrál, ale pamatuju se na to. Před zápasem jsme si na ně ani moc nevěřili, ale přehrávali jsme je ve všem. Pak se něco zlomilo.“
Máte před sebou ještě případný šampionát s ročníkem 1997...
„Já doufal, že to přijde letos, že bude větší úspěch než zase konec ve čtvrtfinále. Myslím, že příští rok bude dobrý kádr, mohlo by to dopadnout líp než na osmnáctkách ve Švýcarsku, kde jsme taky prohráli ve čtvrtfinále s Amerikou. Hraje se v Montrealu a Torontu, což jsou asi nejlepší místa, kde by se šampionát může konat. Už se těšíme, doufám, že trenéři a všechno tohle zůstane stejné.“
Počkejte, ale co když budete hrát NHL?
„Pro mě bude na začátku sezony prioritou udělat tým v Jersey a pak se uvidí. Když se mi to loni nepovedlo, byla moje první myšlenka, že budu moct hrát na dvacítkách. Třeba by mě mohli pustit jako Davida Pastrňáka. Strašně rád bych zase pomohl.“
Třeba zase kvůli té partě?
„To bylo fajn. Pro mě to byla osobní záležitost. Hrál jsem s těmi kluky od šestnáctek, doufal, že letos ten úspěch uděláme. Jsem s nimi sžitý víc, než se svým ročníkem 97.“
Čtvrtfinále ukázalo rozdíl mezi americkým a českým mládežnickým hokejem. Znamená to, že patříme do druhého sledu a můžeme jen překvapit?
„Na to se dá těžko odpovědět. Hrál jsem troje dvacítky, pokaždé vypadl ve čtvrtfinále. Něco na tom bude. Nepatříme mezi ty nejlepší čtyři týmy. I předloni na stříbrných osmnáctkách jsme měli štěstí, že jsme porazili Rusko i Kanadu v prodloužení. To nám tady chybělo, ale když se tak dlouho nedostanete do semifinále, je něco špatně. Ty čtyři týmy, co dopadnou líp, nás přehrávají. S Finy jsme sehráli výborný zápas, ale Američani nás přejeli na plné čáře.“
Neměli z nich někteří hráči přece jen až moc velký respekt?
„Největší věc je, že jsme s nimi ještě nevyhráli, můžeme jen překvapit. Na osmnáctkách nám to vyhovovalo, tam jsme taky nebyli v roli favorita a skončili druzí. Tady bylo čtvrtfinále znovu zlomový moment. Ale oni to umějí hrát, umějí se zatnout. Když před zápasem víte, že jste s nimi nevyhráli ještě ani jeden zápas, tak vám to taky nepomůže. Na tom taky něco bylo.“
Jaké máte po mistrovství světa další plány?
„Z Helsinek letím do Prahy, do sedmého ledna budu doma, užiju si trošku rodinu a pak se vracím do Kanady. Uvidím, jak dlouho zůstanu v Sarnii, jestli budeme hrát play off nebo jestli mě dají na farmu. Vrátím se zase do těch starých kolejí a dohraju sezonu.“
