Na zadní straně brankářské masky má v angličtině napsané motto: Nic není nemožné. Věří tomu. Lukáš Dostál si dává velké cíle, chce proniknout do NHL. Chce patřit k nejlepším ve svém řemeslu. Stále ale stojí nohama pevně na zemi. Je pokorný, vědom si dlouhé cesty před sebou. Ač je věkem stále junior, válí v dresu finského Ilvesu Tampere, který svými výkony dostal na třetí místo tabulky. Myšlenkami se už ale pomalu dostává do Ostravy, kde za patnáct dnů vypukne tolik očekávaný šampionát.

Juniorské mistrovství světa se kvapem blíží, cítíte na sobě, že vaše forma graduje v pravý čas?
„Nevím, doufám, že ano. Snažím se ale jít zápas od zápasu, nepřemýšlím nějak dlouhodobě. Teď se samozřejmě daří, ale nikdy nejste na hřišti sám. Každý gólman potřebuje pomoc spoluhráčů. Po psychické stránce se ale cítím výborně. Opravdu si moc přeju, abych si to přenesl i na mistrovství.“

Jak se na domácí akci těšíte? I teď byste měl být jasnou jedničkou v brance.
„Zatím nad tím absolutně nepřemýšlím. Pořád jsem ve Finsku v klubu. Ač se to samozřejmě blíží, přijde mi to vzdálené, když ještě nejsem ani s týmem na místě. Domácí šampionát je hodně speciální, bude to úžasný zážitek. Ne každému se tohle poštěstí zažít. Jak jsem ale řekl, jsem takový, že opravdu myslím jen na další den. Zatím žiju Ilvesem. Až přijde čas, kdy sednu do letadla a poletím domů, přehodím myšlenky na mistrovství.“

Věřím, že se kluci s tlakem vyrovnají

Všechny české zápasy jsou vyprodány. Podpora fanoušků bude obrovská, s tím ale bude spojený i velký tlak. Jak velký je to nápor na psychiku teenagera?
„Možná to bude znít zvláštně, ale já si vždycky do hlavy vsugeruju, že je to jen další normální zápas. Jako každý jiný. Pokaždé se snažím podat nejlepší výkon. Občas se to podaří, občas ne. Tak to chodí. Věřím, že kluci se s tím tlakem vyrovnají. Co se mě týče, jsem opravdu velký kliďas. Spíš si říkám, proč bychom měli být nervózní před domácím publikem, které nás bude podporovat a hnát dopředu?