Je trojnásobným světovým šampionem, olympijským vítězem, s Milošem Říhou pracoval u národního mužstva. Teď je k ruce Patriku Augustovi a těší se na přílet Jiřího Kulicha z USA, byť zatím ne zcela potvrzený. Robert Reichel dobře ví, že jde o hráče, jenž vám vyrovnané duely dokáže překlopit na potřebnou stranu. „Jednou může být na stejné úrovni jako Pastrňák,“ vypálí bývalý vynikající centr, v extraligovém Litvínově parťák hlavního kouče Karla Mlejnka.

Jaké to vůbec je přeskočit z extraligy ke dvacítkám?
„Práce je to stejná nebo podobná. Akorát těmhle klukům musíte víc ukazovat, co by měli hrát a jak. Nejsou ještě tolik vyhraní jako dospělí chlapi. Ovšem na ledě jsou oni a nikdo to za ně neodehraje.“

A přímo pro vás osobně? Jak vychází srovnání áčkové reprezentace s dvacítkou?
„Je velký rozdíl v tom mít pod sebou hotové hráče a kluky, kteří českému hokeji můžou v budoucnu pomoci. Je jenom na nich, zda to dokážou, nebo ne. Perspektivu ovšem mají. Já si to užívám, každá akce nebo i stáž vás obohacuje. A já se učím pořád. Vidím hodně tréninků v NHL, v AHL, mám možnost je vidět živě. Ale byl jsem třeba i v menších státech, například v Bulharsku. Všude vás to obohatí. Dvacítka není výjimkou. Vidíte tréninky Švédska, Finska, teď omrkneme Kanadu. Pokud je trenér