Antoš o juniorech, Zadinovi, synovi i osudové nehodě: Následky mám doteď

Byla to pro Milana Antoše velká rána. Nejen fyzická. Někdejšího útočníka Slavie, Jihlavy, Plzně nebo Ústí nehoda na skútru upoutala na nemocniční lůžko, kde mu lékaři kromě četných zranění a zlomenin objevili ještě nádor. „Bylo toho víc než dost,“ oddechne si schopný vypravěč. Kromě těžkého období shrnuje ještě kauzu s trenérem Markem Zadinou, problémy syna Milana ve Slavii, podnikání, ale i postřehy k vývoji české dvacítky.

Koho z aktuálního juniorského výběru vidíte na velkou kariéru, v ideálním případě v NHL?
„Eda Šalé je tak nějak na hraně, ale všichni víme, jak dlouho na šanci čekal Jirka Kulich. Líbí se mi Kuba Štancl a Vojta Hradec, oba hrají výborně. Spolu s Petrem Sikorou z Třince se jako lajna vzedmuli k obrovskému výkonu. Kubu znám delší dobu, trénoval jsem ho v dorostu. A kdyby mi někdo řekl, že bude rozdílový hráč juniorského nároďáku, smál bych se. Ušel velký kus cesty.“

Jemu věštíte světlé zítřky?
„Vždycky měl výbornou střelu zápěstím. Kdyby získal ještě lepší skluz, taky by mohl vstoupit do NHL. Když ale mluvím s kluky, kteří tam jsou, nebo případně s jejich rodiči, každý by si měl uvědomit, jak obrovská je konkurence v lize. Někteří ji nechtějí vidět, zkouší ji obejít a do zahraničí odchází průměrní nebo lehce nadprůměrní hráči. Ale na konkurenci stejně časem narazí.“

Koho vypíchnout z obrany?
„Výborně se jeví Tomáš Galvas, ale tomu zatím pořád chybí centimetry. Ať chceme, nebo ne, v soubojích u mantinelu je v hrozné nevýhodě, takže je otázka, jestli ještě trochu povyroste a zesílí. Musí být v neustálém pohybu. Všichni kluci jsou nicméně na začátku, je těžké tipovat. Žádný Crosby v týmu není, ale tvoří se dobrý základ pro budoucnost áčkové reprezentace. Pokud samozřejmě hráči budou pokračovat, trénovat a makat.“

V minulosti se Česku podobně nadějný výhled úplně nenabízel. Co se změnilo?
„Začali se vybírat trenéři, kteří o hokeji něco vědí. A pak je to věc taktiky. Jít do turnaje s tím, že budeme bránit a pak ujedeme do brejku, nic nepřináší. Jsem rád, že chceme hrát otevřeně, změnili jsme styl, což je zásadní. Takže změna přístupu.“

V čem konkrétně ji vnímáte?
„Víc lidí se baví, kdo na šampionát pojede, víc se mluví o kolektivu. Dlouhodobě jsem tvrdil, že nemáme stavět na jednom, dvou hráčích. I když byl na turnaji Nečas, neměli jsme žádný velký úspěch, přitom se jednalo o výborného hokejistu. Jde o to, aby štáb spojil hráče, kteří jsou schopní fungovat kolektivně. Chvíli se totiž začalo zapomínat, že hokej je právě kolektivní sport.“

Zapadá vám do konceptu, který popisujete, práce Radima Rulíka? Že na turnaj přijede osobně, vezme Ondřeje Pavelce s sebou.
„Jedná se o celkové nastavení trenérů u všech reprezentací. Jezdí se koukat, mají přehled i představu, baví se o týmech. Dobrá změna, která přináší své, je i sázka na kluky, co skončili s hokejem a jdou na střídačku. Nemají velké trenérské zkušenosti, zato hráčské ano, což je někdy lepší, když člověk rychle musí zaujmout postoj a vidí, jak se hra vyvíjí. I když to nechci zase přeceňovat, v tomto ohledu jsem staromilec.“

V jakém smyslu?
„Osobně mám rád, když je součástí štábu starší chlap, který práci dělá hodně dlouho, má trochu odstup. Mladí v některých chvílích zmatkují, ale jak Radim, tak Patrik Augusta nebo Robert Reichel vědí, co se děje a proč. Staví tým jako konkurenceschopný. Jinak jsem rád, když Ondřej Pavelec nebo Radim Rulík přijedou, mužstvo vidí. Získají jasnou představu, od televize hra vypadá jinak.“

Vnímáte změnu také u tvorby nominací?
„Doufám, že jsme se posunuli k tomu, že jiné než výkonnostní faktory nehrají roli. Tlak agentů u některých trenérů byl. A co si budeme povídat, když je na šampionátu syn prezidenta svazu jako třetí gólman (Tomáš Král), není to ideální. Tohle snad zmizelo, ale nedokážu rozklíčovat, jaké tlaky dnes jsou. Vždy jde o odvahu trenéra, aby vybral ty nejlepší. Zdá se mi, že volby padají na hráče, kteří si zaslouží v týmu být. Tak jen aby to vydrželo. Můžeme prohrát, ale musíme týmu věřit.“

Osobně jste do Ottawy před koncem roku znovu odcestoval v roli experta České televize. Není vám líto, že pravidelně přicházíte o svátky s rodinou?
„Když jsem před dlouhou dobou začal s Michalem Dusíkem mistrovství světa juniorů komentovat, ještě ho nikdo nesledoval. Po nocích koukalo pár lidí, hlavně trenéři a rodiče. Manželka byla naštvaná, že jsem po Vánocích odjížděl komentovat. Doma jsem moc nebyl, ale stal se z toho zvyk.“

Jak vaše výjezdy žena snáší dnes?
„Není šťastná, je to blbě, ale je to tak. Pro Českou televizi je mistrovství velký vánoční produkt, přijde vhod. Sledovanost šampionátu se v Česku radikálně proměnila. Dříve jsme mohli pozdravit rodiče, protože nikdo jiný nekoukal. Teď vidím, jak lidé turnajem žijou. Jsem za to rád.“

O poslední MS dospělých jste naopak přišel. V průběhu akce vás srazil automobil při jízdě na skútru.