Jak na Švédy? Zjednodušte hru, Švédové umí být krutější než Slováci
Žlutomodré dresy Tre Kronor nemusejí strašit. Minulý týden při Švédských hrách Češi domácí výběr přelstili. Soupeř, s nímž dnes zapíší další kapitolu šampionátu, dovezl do Minsku téměř totožnou sestavu. Ale Růžičkovi hoši, kterým už nepomůže zraněný bek Polák, vědí, že tehdy i teď je k ideálu daleko. I výhra se Slováky poodkryla víc minusů než plusů.
Kam zase lítáte?
Dotěrná agresivita, která má donutit soupeře k chybám, ale zároveň neodkryje vlastní záda. To je záměr Vladimíra Růžičky a jeho asistentů, takovou hru chtějí od národního týmu vidět. Proti soupeřům, kteří umějí šlapat i dopředu, se zatím druhá fáze plánu daří o poznání hůř než ta první. Útočníci zůstávají často „viset“ v útočném pásmu, čehož třeba na Švédských hrách mistrně využívali Rusové (0:6). I Slováci si v pátek z protiútoků, založených jednoduchou přihrávkou, stejně tak vytvářeli dost nebezpečných možností, byť využili jedinou. „Moc se nám to nelíbilo. Valily se na nás útoky jeden za druhým. Kdyby měli Slováci zkušenější tým, potrestali by nás víc,“ prohlásil natvrdo po včerejším tréninku asistent Jaroslav Špaček. Právě na pečlivé krytí protivníkových rozjezdů se příprava zaměřila. Tak, aby Češi naháněli v útočném pásmu hráče, ne puk. „Takhle nás jednou nahrávkou Slováci přehráli,“ věděl Špaček. Švédové umějí být krutější.
Jednodušeji, prosím
Hokej je snadná hra, když si ji takovou uděláte. Moudro, které vtloukají do hlavy trenéři už žáčkům, uslyšíte i na reprezentační střídačce. Neriskovat přihrávky křížem přes hřiště, ale přecházet vpřed pasy po mantinelech, vysouvat křídla, rozjetá z hloubi vlastního pásma. To, co minulý týden proti Švédům hlavně ve druhé polovině zápasu vycházelo ideálně, je třeba opakovat. Proti Slovensku se totiž rozehra rodila příliš kostrbatě. „Vymýšleli jsme zbytečné nahrávky, hráli jsme složitě, hledali jsme útočníky křížem, zatímco Slováci měli výborně pokryté střední pásmo,“ všiml si Jaroslav Špaček. Včera se tedy zas a znova pilovalo načasování, kompaktnost formací při přechodu do útoku. „V tomhle složení za sebou máme jen pár tréninků a my trenéři jsme asi doteď nebyli tak důrazní, abychom klukům řekli, jaké detaily po nich přesně chceme, sami ani taktiku nedodržovali,“ nešetřil kritikou Růžičkův asistent. Ostatně hlavní kouč vypadal i po tréninku nespokojeně.
Počet střel je jen číslo
Statistiky? Fajn věc, která ale umí výtečně lhát. Na střely to v pátek se Slováky skončilo 33:16 pro český tým. Paráda. Puk na Lacovu branku skutečně létal, jak jen to bylo možné. Jenže co naplat, ukázkových situací, jako byla ta před Němcovým gólem, kdy na brankovišti zakotvil svou vzrostlou postavu Tomáš Hertl a puk doputoval k pálícímu bekovi, tolik nenastalo. Uvolnit obránce na modré čáře, automaticky alespoň jednoho útočníka už při průniku do útočného pásma směřovat před soupeřovu klec. Trenéři tohle zas a znova vyžadují. „Cítili jsme totiž, že i když se Slováky střely máme, netlačili jsme se do brány. Nebylo to ono, nedalo se na to dívat,“ vystihl Jaroslav Špaček. Že se ve třetí třetině důraz zvýšil, bylo následkem poněkud plamennějších chvilek o druhé přestávce. „Před poslední třetinou to v kabině bylo trochu vyhecované,“ usmál se asistent. Právě snaha oživit útoky a najít hráčům pozice, které jim víc vyhovují, vedly k překopání formací. Není na co čekat.
