Smutný Ručinský: Nejsem připravený ani na 60 procent
Nejde to a nepůjde to. Martin Ručinský pouští veškeré naděje na částečné uschopnění pro mistrovství světa. „Hrozně mě to mrzí, ale v tomhle stavu by byl risk, kdybych hrál. Jedna blbá rána by mě mohla vyřadit. Bude lepší, pokud místo dostane někdo zdravý,“ líčí útočník svoje dojmy pro iSport.cz poté, co musel Vladimíru Růžičkovi vrátit nominaci na šampionát.
Skeptický byl už během finálové extraligové série s Třincem. Levá ruka mu „vypínala“, trable s krčním obratlem ne a ne ustoupit. Dny následující potvrdily, že jde o seriózní problém, po středečním a posledním vyšetření u neurologa bylo víceméně jasno.
Jak probíhalo poslední vyšetření?
„Byl jsem u Pavla Koláře na sonografii a hlavně na vyšetření u neurologa. Jenom se potvrdil problém, který mám. Nerv krčního obratle je nateklý, nechce splasknout a dělá neustále problémy.“
V čem přesně vám to při hře ubírá?
„Ustavičně mě brní ruka, nemám v ní pořádnou sílu. Když se třeba rychle podívám nalevo, nateklý nerv se skřípne a vystřelí mi do ruky. Najednou máte pocit brnění, jako když si ji v noci přeležíte a nemůžete ji zvednout, nic.“
Čili spatřila světlo světa úmluva, že nemá cenu nic pokoušet a bude lepší se šampionátu vzdát?
„Ani Pavel Kolář mi start nedoporučil a já s tím souhlasil. Teď je třeba pracovat na tom, aby otok splasknul. Neumíme ale říct, jestli se tak stane za týden nebo čtrnáct dnů. A i když třeba splaskne, můžu dostat ránu a celý problém je zpátky. Z toho důvodu hrát na mistrovství nepůjde.“
I když jste se spíš klonil k vynucené absenci na mistrovství, když ten verdikt přijde, je to velká rána?
„Samozřejmě, že jsem se na mistrovství těšil. Mít ho doma je naprosto výjimečná situace. Bylo by to krásný rozloučit se u toho. Vždycky jsem říkal, že musím mít jednak výkonnost a především musím být stoprocentně zdravý. A to momentálně nejsem, což tvrdím naprosto na rovinu. Nejsem připravený ani na 60 procent. Vůči mužstvu a všem klukům by bylo nefér, kdybych hrál s jednou rukou a s dalším rizikem, že může být ještě hůř. Bude lepší, pokud moje místo dostane někdo zdravý a v plné síle, co může odevzdat sto procent. A to já momentálně nezvládnu. Nemůžu upřednostňovat sebe, hrát musí ti nejlepší a nejlíp připravení.“
To tedy zároveň znamená, že konec kariéry je definitivní?
„Říkal jsem, že se k tomuhle tématu nějakým způsobem postavím. Do světa jsem nic nevytruboval, jen to, že na 99, 9999 procenta končím. Nechci to ale říkat teď, aby se nenarušily nynější krásné dojmy a pocity lidí v Litvínově. K těmhle krokům se můžu vždycky postavit čelem. Teď není potřeba něco vyhlašovat do světa. Nechme to být.“
Tím zároveň získáváte i prostor pro to rozmyslet si odchod do hokejové penze …
„Rozmyslet, to nevím... Nějaký pocit mám, ale jak říkám, nechme to teď být.“
Pokud zůstane vše při starém, váš poslední zápas kariéry byl vítězný, navíc zlatý!
„To je pravda. A považoval bych se za šťastného člověka. Poslední, po čem jsem prahl, byl titul s Litvínovem. Jsem za to nesmírně vděčný a šťastný. Musím poděkovat celému mančaftu, jak to zvládli. A pogratulovat. Ty poslední dny pro mě byly neskutečným zážitkem. A nejen pro mě.“
Kdyby se v létě dotáhlo do konce uvažované lanaření Petra Nedvěda, mohli jste před pár dny slavit zlatou rozlučku spolu. Došlo vám to?
„Jasně. S Méďou jsme se o tom bavili, bylo by to i pro něj mimořádně hezký rozloučení. On se ale nakonec rozhodl jinak a to mu nemůže mít nikdo za zlé. I bez toho prožil úžasnou kariéru, klobouk dolů před tím, co dokázal.“
