Budu Dominátor! Takhle Furch vítal Haška po Naganu, teď září na MS
Reprezentační gólman Dominik Furch v sedmi letech vyšel vítat zlaté hochy z Nagana. V tričku s nápisem: „Jsem Dominik, budu Dominátor 39.“ A teď ho speciálně pro Sport ukázal. „Když to vidím, musím se pousmát,“ reaguje brankář, jenž na šampionátu uchvátil, zatím nepustil ani gól.
Stejné křestní jméno. Podobné číslo (má 38). Stejná profese. „Ale rozhodně mě s ním nesrovnávejte!“ směje se Dominik Furch, jenž prožívá v Moskvě snovou premiéru na mistrovství světa. Ve dvou utkáních neinkasoval.
Jaké dojmy ve vás fotografie vyvolává?
„Musím se smát. Byl jsem docela mladej.“ (směje se)
Bylo vám sedm.
„Vybavuju si, jak jsme šli vítat hrdiny z Nagana k domu pana prezidenta Havla. Byl to neskutečný zážitek.“
I váš bratr měl nějaký nápis na tričku?
„Přesně si nevybavuju, co tam měl, ale vím, že měl dres Vládi Růžičky s číslem 97. A něco k tomu napsáno.“
To byl spontánní nápad, nebo vám to doporučili rodiče?
„Ani nevím, jak to vzniklo. Ale vím, že mi naši pomáhali to malovat a psát.“
Nejste náhodou Dominik také kvůli Haškovi?
(směje se) „Ne, to ne. Ptal jsem se doma, prý je to čistě náhoda.“
Máte i podobné číslo. On nosil 39, vy máte 38.
„Také tohle je náhoda. Když jsem přišel na Kobru, ani nevím, v jaké to bylo třídě, tak jsem tuhle cifru vyfasoval. Může se zdát, že je v tom nějaká spojitost, ale není.“
Zápas Česko - Dánsko sledujte ONLINE zde »
V době, kdy jste šel legendárního Dominátora vítat, už jste chytal?
„To bylo v době, kdy jsem s hokejem začínal. Chvíli jsem byl v poli, ale fakt jenom krátce. Potom mě šoupli do branky, takže v tu dobu už jsem nejspíš byl gólman. I když je to tak dávno, že si to úplně přesně nevybavuju.“
Mohlo i to, že jste Nagano takhle prožíval, být motivací do kariéry?
„Nevím, v tu dobu jsem byl děcko. Pochopitelně jsem snil o tom, že se někam dostanu, ale znáte to… I když kdo ví, třeba mě to nějakým způsobem mohlo motivovat, abych v budoucnu něco dokázal.“
Byl Hašek vždycky váš vzor?
„Neřekl bych, že jsem někdy vyloženě k němu vzhlížel, neměl jsem nikoho konkrétního. Ale samozřejmě v tu dobu to byl největší Bůh, každý ho miloval. Po Naganu byl v módě, takže i já jsem se přidal. (usměje se) Ale moc jsem z toho neměl rozum, bylo mi sedm.“
Měl jste potom možnost se s ním někdy setkat?
„Nevybavuju si. Nejspíš ne.“
A co takhle si na tričko ještě sehnat od něj podpis?
„Vidíte, to by byl nápad, co? Jestli to půjde, určitě bych to uvítal. Tedy teď jde o to, jestli ho vůbec ještě doma někde najdu. Kdyžtak si ho nechám podepsat na tu fotku.“
Co vás na něm z gólmanského hlediska nejvíce fascinuje?
„Byl pověstný svým stylem. Je to něco nenapodobitelného, jeho zákroky vypadaly až krkolomně, ale jak bylo vidět, fungovalo to skvěle. Dobře věděl, co dělá. Měl úžasnou kariéru. Je skvělé, co všechno dokázal.“
V době, kdy jste se narodil, tedy v roce 1990, už zářil v reprezentaci a chytal na šampionátech. A vidíte, teď jste jednou z hvězd i vy.
„Beru to jako sen. Už jenom to, že jsem se dostal do nároďáku. Moc si to tady užívám. Vážím si toho. Navíc se nám jako týmu daří, takže je to paráda. Snad to vydrží co nejdéle.“
První liga mu pomohla
Hodně vám pomohla roční zkušenost v Omsku? Právě v klubu Avangardu v KHL jste působil v minulé sezoně.
„Už Slavia mě předtím zocelila, ale tohle byl zase krok dál. Ruská liga je o level výš než extraliga, takže mi to z gólmanského pohledu stoprocentně pomohlo.“
Do nejvyšší soutěže jste nakoukl už v sedmnácti letech. Čerpal jste i potom z toho, že hned od začátku jste se naučil chytat pod tlakem?
„Dostal jsem šanci jako hodně mladý, to je pravda. Ale možná to přišlo až moc brzy, nezvládal jsem to. Nebyl jsem na to až tolik připravený. Takže mě poslali do Berouna do první ligy, právě tahle štace mi pomohla. Začal jsem spolupracovat s Jirkou Hájkem, trenérem gólmanů, dělali jsme denně několik cvičení. Makal jsem na sobě. Prospělo mi o to, že byly zápasy, v nichž jsem čelil spoustě střel. Což pro mě bylo ideální.“
Takže první liga vám prospěla.
„Určitě jo. Byl jsem o stupínek níž, potom jsem si svou druhou šanci ve Slavii musel vybojovat. Což se mi podařilo, byl jsem za to moc rád.“
Jak moc vám v kariéře pomohl tehdejší slávistický kouč Vladimír Růžička?
„Je to trenér, který mi dal poprvé příležitost v áčku. Vytáhl si mě. Takže to budu mít v paměti pořád. Podpořil mě i potom, když jsem se vracel z Berouna. Několik lidí říkalo, že je to trenér, který moc nedává druhou šanci. Ale mně ji dal, čehož jsem si vážil. Stoprocentně to byl jeden z klíčových trenérů v mojí kariéře.“
Když si vzpomenete, jak jste jako kluk prožíval šampionáty v televizi, je pro vás teď motivací právě to, abyste lidem u televizí udělali radost?
„Ano, ale člověk na to nesmí myslet až moc. Aby nebyl moc vystresovaný. Takže se to snažím brát v klidu, i když je pravda, že tohle je hnací motor. Hokej se hraje hlavně pro lidi. Je super, když vidíme lidi v hale, kterým uděláme radost. Nebo je super si číst pozitivní ohlasy. To rozhodně potěší.“
Vnímáte šampionát jako moment, který vás v kariéře může ještě posunout výš?
„Může mi to pomoct. Ale spíš to beru jako další zkušenost a krok při mé hokejové cestě. Ale to není to hlavní, na co myslím. V hlavě mám to, abych co nejvíc pomohl týmu. Od toho tady všichni jsme. To je to hlavní.“
O místo v brance se dělíte s Pavlem Francouzem. Je pro vás důležité, že jste velcí kamarádi? A i díky tomu ten pomyslný boj o to, kdo bude chytat, lépe snášíte?
„Určitě ano. Nemůžu si naši gólmanskou partu vynachválit. A celkově náš tým. Pohoda, kterou v mužstvu máme, nám pomáhá k výkonům.“
Vše o šampionátu v Rusku čtěte ZDE>>>
