PŘÍMO Z BRATISLAVY | Kdyby už nic nepřišlo, start na MS mu nikdo nesebere. Šimon Hrubec proti Norsku durch propotil výstroj a po začlenění Pavla Francouze se nejspíš stane zase až gólmanskou trojkou. To je pozice, se kterou počítal a souhlasil. „Jel jsem plnit jakoukoliv roli. I kdybych na sebe měl jenom nechat pálit puky na tréninku,“ prohlásil brankář, jenž po titulu odchází z Třince do KHL.
To, co jiný neskousne, on ano. Být třetí gólman není pro Šimona Hrubce žádná potupa. Naopak. Dorazil do Bratislavy jako týmový hráč a stejně tak i odjede. Minimálně s jednou čárkou v kolonce odchytaných zápasů. A výhrou 7:2. „S trenéry jsme byli domluvení, že kdybych se po play off měl přidat k nároďáku a byl ztotožněný s rolí trojky, měl bych jet,“ popsal chvíle po zisku extraligového titulu. Zítra proti Rusku bude na střídačce jako náhradník Patrika Bartošáka .
Přepnout hlavu na reprezentaci a vůbec ji nechat po kratičkých oslavách u hokeje, prý nebylo složité. Vlastně neměl čas vypnout, přeladit se na jiný režim. „Dá se říct, že jsem neměl vůbec žádné volno. Jen dva dny. Pak už to zase jelo. Tréninky, zápasy s reprezentací,“ popisuje a nevypadá to, že si stěžuje. Účasti na vrcholu sezony si váží.
A jako ozdoba v týmu rozhodně není. V sobotu byl na šedesát minut jedničkou. Pogratuloval parťákovi Bartošákovi k narození syna Damiana a šel na to. „Možná si to teď neuvědomuje, ale je to jeho největší výhra. Gratuluju mu z celého srdce, je to skvělý,“ projevil upřímnou radost z rodinného štěstí kolegy.
Na svou premiéru na velké akci se chystal od rána. Byl v klidu. Ví, co umí. „Když mi řeknou, že mám jít do brány, tak půjdu a těším se na to,“ reagoval. Z extraligy si přenesl formu i do Bratislavy, byť inkasoval z první rány Norů. „Na tohle mám docela štěstí,“ pousmál se Hrubec. „Když je nějaký důležitý turnaj, dostanu z první střely gól. Ale táta mě naučil, že když se to stane, je to jedno. Musíš chytat, jako bys prvních deset chytil,“ vylíčil své rozpoložení.
Smolný moment s ním nezacloumal, dostal se do zápasu. Lapil, co měl a stihl si užívat i podpory plných tribun. Bratislava je v těchto dnech metropolí českého hokeje. „Atmosféra je elektrizující, v lepší jsem ještě nechytal. Před prvním utkáním se Švédskem na mě dolehla. Byl jsem nervózní, i když jsem nehrál. Když vidíte, jak deset tisíc lidí huláká jako jeden muž…Je to něco úžasného. Jsme prakticky na domácím hřišti,“ podotkl rodák z jihočeského Vimperka, jemuž se na hru ofenzivních kamarádů krásně kouká. „Je sen každého gólmana, když útočníci a obránci dávají góly. Vy pak jste najednou v pozici, že můžete něco pustit,“ pronesl s úsměvem.
I když poctivě objezdil turnaje Euro Hockey Tour, šampionát je něco úplně jiného. Zíral na výzdobu arény, šatny. A pak si uvědomil: „Ty brďo, tohle je mistrovství světa. Na to jsem každý rok koukal v televizi.“ A pak najednou byl uprostřed toho všeho. Na sobě výstroj, dres své země. Zodpovědnost by se dala krájet. „Dvě třetiny jsem byl zavařenej jako blázen. Potom jsem ošoupal rez. Už mi začaly fungovat nohy a pořádně jsem se rozdýchal. Na konci už jsem se cítil dobře,“ doznal Hrubec.
