Stačilo pár dnů po příletu do Prahy, aby se branží roznesly některé nelichotivé příběhy z mistrovství světa. Dalo se čekat, že někteří přímí aktéři si své zážitky nenechají pro sebe. A že poputují dál éterem. Na jednu stranu nad nimi můžete mávnout rukou, neboť k incidentům a zvyšování hlasu zkrátka dochází. Jde přece o hodně. I v minulosti se vyprávěly báchorky o Hlinkovi, Bukačovi, Růžičkovi či Hadamczikovi. Možná však nebude od věci se z některých událostí poučit pro příště. Třeba proto, že olympijské hry 2022 v Pekingu jsou prakticky za rohem a mrak, který dosedl na národní mužstvo, je záhodno rozehnat. Během léta se dá dost věcí vyjasnit a napravit. Jinak řečeno vyluxovat nadrobené trable. Projděte si to nejzajímavější, co se dělo v kabině národního týmu na MS v Rize a také návrh na změnu kompetencí v českém realizačním týmu.

Příběh nejčerstvější. Jakmile kouč Filip Pešán oznámil sestavu pro čtvrtfinále s Finskem, scházel v ní útočník Jiří Sekáč. Pravdou je, že se jako řada jiných na turnaji trápil. Reakce na trenérův tah byla od útočníka okamžitá a nekompromisní. Sekáč se naštval, dal to kouči nahlas najevo, odmítl absolvovat další tréninky a zmínil se, že výpravu opouští.

Podobně měl v první chvíli reagovat i centr Michael Špaček, jehož nenasazení do klíčového duelu play off označovali mnozí experti za šok, v lepším případě za zcela nepochopitelný úlet. Sekáč de facto přestal být součástí mužstva a jen čekal na konec. Pešán jeho tréninkovou absenci později vysvětlil „vzájemnou interní dohodou“. Na vrcholné akci reprezentace šlo o nevídaný incident mezi trenérem a hráčem, byť zatajovaný.

Tohle vše nakonec zapadlo do celkově velmi rozpačitého vystoupení.

Švédský obránce Magnus Nygren odehrává puk před Jiřím Sekáčem • Foto ČTK / Šimánek Vít

Z pracoviště NHL je zvyklý na porci kolem 25 minut. Filip Hronek se díky své píli a využití poskytnuté šance vypracoval v elitního obránce Detroitu. Před dvěma roky v Bratislavě zářil, byl vyhlášen obráncem MS, a přestože od té doby svoje renomé a úroveň znovu navýšil, v Rize to nebyl on. Věřil v patřičnou porci času a důvěry, té se mu ovšem nedostávalo.

Zdroje Sportu hovoří o tom, že elitní český bek vedl pohovor s koučem na dané téma. Ve hře mělo být po druhém utkání se Švýcarskem i poslání zadáka na tribunu… „Jestliže po mně chcete pořádnou hru, dejte mi adekvátní prostor,“ měla zaznít Hronkova žádost vůči trenérovi. Postupně jí bylo vyhověno, ovšem hráč už se do konce turnaje nezvládl srovnat, potkat svou klasickou formu, nabídnout tradiční herní tvář. A nejen tu. V jeho případě byla řeč těla důkazem, že se nenachází v dobrém rozpoložení.

Filip Hronek během zápasu s Dánskem na MS v Rize • Foto profimedia.cz

Další podivný případ zvláštního zacházení s posilou z NHL. Filip Pešán na úvod proti sborné nasadil kanonýra Red Wings Jakuba Vránu do elitní formace vedle Jana Kováře a Dominika Kubalíka. Čekaly se velké věci a hned. Jenže ty úplně nepřišly. Vrána se rázem společně s dalšími dostal do mixéru, z nějž vypadávaly formace pro další utkání šampionátu. Těžko nacházel půdu pod nohama.

Následoval zásadní duel se Švédskem. Kdyby jej Češi prohráli, bylo by prakticky po nadějích na pouhopouhé čtvrtfinále. Vrána se ho původně neměl účastnit. Pešánovi se nevešel do sestavy. Po jejím oznámení neabsolvoval trénink a prchnul na hotel. Oficiální důvod? Bolavé rameno. Až následně se po údajné intervenci asistenta Martina Straky vešel do zápisu. Jako pendler, nezařazený hráč. A svým gólem na 1:2 v poslední třetině odstartoval radikální obrat, navrch pak dostal hodinky jako odměnu za Hráče utkání.

Jedete k moři, a tak si rádi k té pohodě dopřejete i služby all inclusive. Takhle nějak se cítil i Lukáš Radil, útočník z KHL s minulostí v NHL. Až na to moře, které v Rize neměl. Po úvodní bitvě s Rusy, kde se podepsal pod inkasovaný gól, následovala dovolená. Pět zápasů mimo sestavu, jeden a půl týdne bez práce. Následně pozvánka na „přátelák“ se Slováky a šup do čtvrtfinále. Nominace, kterou sám Radil nechápal.

Ani Tomáš Zohorna se necítil ve své kůži. Po utkání se Švýcarskem dostal oddech na tři utkání, poté vletěl na Dány. A byl u toho, kdy v prvním oslabení Češi inkasovali. „Zvláštní tah s jeho zařazením na oslabení po tak dlouhé herní absenci,“ kroutil hlavou expert Marek Sýkora. Nakonec neodehrál ani sedm minut.

Radil a Zohorna jsou hráči, kteří si svědomitě a poctivě proklestili cestu do národního týmu. A i tam si vytrvalým objížděním turnajů vysloužili stabilní pozici. Zohorna před šampionátem právem dostal na dres asistentské áčko. Teď je velkou otázkou, jak se k dalšímu působení v reprezentaci postaví.

Útočník českého týmu Lukáš Radil čeká na autobus, který hokejisty odvážel na MS v Rize do tréninkové haly • Foto ČTK / Šimánek Vít

V hokeji zažili všechno, co se zažít dá. Fenomenální úspěchy s národním týmem jako hráči, košatou kariéru v NHL, úspěšné působení v extralize, nakonec i společný titul v Plzni na sklonku aktivní dráhy. Dávalo rozum, že Martin Straka s Jaroslavem Špačkem stanou vedle sebe i na střídačce národního týmu. Otazníky však vzbuzovalo, jak si vyhoví a sednou s lídrem reprezentace Filipem Pešánem.

První střet přišel po MS dvacítek, kdy svazový šéftrenér Pešán hodil krach na špatnou práci v klubech. Straka mávl rukou, Špaček už to tak bohorovně nebral. Při společném setkání se hrany nakonec obrousily.

Riga ovšem vykreslila další nejasnosti na téma, jak tohle trio může spolu či vedle sebe fungovat. Leckteré hokejové legendy vám (spíš) mimo záznam poví, že Strakova pozice musí být hlavní, stěžejní, klíčová. Že vahou své osobnosti nemůže být v zákrytu za někým, jehož přirozený respekt u hráčů (zvlášť z NHL) nebude nikdy tak velký. Samo sebou, že Straka těžko mohl se všemi Pešánovými veletoči souhlasit. Byl to on, kdo Jakuba Vránu vrátil do sestavy na Švédsko aspoň jako třináctého útočníka. S absencí Michaela Špačka proti Suomi rovněž neměl souhlasit. Je logické, že Straka zvažuje setrvání u týmu. Ať zůstane, ale se změnou kompetencí.

Klíčové domácí úkoly splnil. S hráči NHL vyjednal angažmá pro MS v situaci, kdy z jedné protivné bubliny mířili do ještě mnohem protivnější a uzavřenější. Generální manažer Petr Nedvěd získal i Jakuba Vránu, ačkoli mu končila smlouva a jak známo, v této situaci se mnozí jiní plejeři ani nerozhodují, prostě nejedou. Původně měl i příslib od Jakuba Voráčka, jenž se ovšem na poslední chvíli omluvil z rodinných důvodů po narození potomka a přání trávit po klubové sezoně čas s rodinou. Tu neměl měsíce u sebe.

Druhý pohled je jiný a naprosto relevantní. Je totiž namístě upravit pravomoci jím ovládaného křesílka a minimálně ho přiblížit kanadskému modelu. Kdy je GM skutečným šéfem celé hokejové skupiny. Najímá kouče, zasahuje výrazně do sestavy, čili přebírá maximální odpovědnost. Takhle se Nedvěd ocitá v podivném vakuu. Kouči domlouvá hráče z NHL, o nichž není pochyb. Další zámořská jména s ním konzultuje, evropské borce si bere pod svá křídla Pešán. Kouč týmu a jako šéftrenér Českého hokeje Nedvědův neoficiální nadřízený. Schizofrenní situace.

Co myslíte, souhlasil Nedvěd s Pešánovými tahy ohledně Vrány, Špačka či nenasazeného tria Lenc, Špaček, Stránský do premiéry s Rusy? Spíš ne, ale kdo ví. Takto je pod bídou v Rize podepsán podobně jako Pešán. Přitom mít větší kompetence, rozhodl by se úplně jinak. Na základě logiky. Nebo ne?