V rozhovoru pro iSport Premium bývalý obránce Washingtonu Capitals do šroubku rozebírá českou hru na šampionátu. Například matné výkony Michaela Špačka či Jiřího Smejkala dává do souvislosti se záměrnou pasivní taktikou. „Ti hráči mají výbornou ligovou sezonu, ale v repre zhasnou. Chce se po nich něco, co jim není vůbec vlastní. Je mi jich až líto,“ říká Jakub Čutta, dovednostní kouč, jenž střídavě pracuje doma a ve Švýcarsku.

Jaký je váš souhrnný dojem z šampionátu?
„Na úvod bych rád řekl, že nemám nic proti zahraničnímu trenérovi u českého nároďáku. Vždy a pouze jde o kvalitu řemesla. A také o to, aby dotyčný cizinec chápal naši mentalitu, hokejovou náturu a tradici. A podle toho nastavil hru. Což se bohužel tady míjí účinkem. Na naše hráče roubujeme něco, co jim není a nebude nikdy vlastní. Chybí mi směr a pořádné argumenty, proč zrovna takhle se má národní mužstvo prezentovat. Historicky máme hokej postavený na tom, že každý hráč sestavy dokáže udeřit. Pokaždé to na sebe dokázal vzít někdo jiný. Podívejte se na Nagano, Jágr na to nebyl zdaleka sám, ač byl největší ofenzivní hvězdou. Tady jsme měli Kubalíka s Červenkou. A myslet si, že dva hráči vám celý turnaj gólově odtáhnou, je nesmysl. Postupně se na ty dva soupeři připraví a jste nahraní. Pokud máte sílu rozloženější a protivník si musí hlídat všechny, uvolní se ruce i elitní lajně. Nonstop se to přelívá. Ideální stav.“

K němu měl český tým hodně daleko, proč?
„Strašně daleko. My tady všechnu odpovědnost navalíme na Kubalíka, Červenku, Sedláka, a pokud jim to nevyjde, divíme se a hodíme to na ně. Přitom je evidentní už druhý rok po sobě, že útočníkům je bráněno vydat ze sebe to nejlepší, ovládat hru, budovat sebedůvěru. Přitom na konci akce jsou pak hráči ti, kteří to nejvíc odnesou. Po každém zápase jsou hodnoceni známkami ve Sportu a dalšími články. Už méně se rozebírá, nakolik se do jejich výkonu promítla taktika. Loni i letos špatně vybraná. Což značí, že jiná nebyla a v budoucnu ani nebude v plánu.“

Vážně podle vás zvolený herní systém hráče až tak brzdí?
„Bohužel. Zabíjí kreativní hráče. Zářným příkladem je Michael Špaček. Turnaj se mu nepovedl, ale položme si otázku, proč. Snažil se, zkoušel to přervat, zůstal však zapikaný v herním schématu, který v životě nehrál a jeho naturelu nemůže vyhovovat. Tím pádem v reprezentaci nebudete nikdy tak dobrý jako v klubu, kde si svým způsobem můžete dělat, co chcete, protože v ofenzivě se právě na vaše kreativní dovednosti sází.“

Kdo je Jakub Čutta

• juniorský mistr světa do 20 let z roku 2001
• vítěz Calder Cupu 2005/06 s Hershey Bears
• mistr extraligy s Karlovými Vary (2008/09)
• obránce, draftovaný Washington Capitals v roce 2000 ve druhém kole (celkově 61.), v NHL odehrál osm utkání
• vedle extraligy hrál elitní soutěž v Rusku, Švédsku a Finsku
• nyní je koučem bruslení a individuálních dovedností, střídavě pracuje v Česku a Švýcarsku

Kvůli nim si vás klub bere z trhu a očekává, že všechen um prodáte v lize. Takhle to myslíte?
„Přesně takhle. To dělání si, co hráč uzná za vhodné, berte s nadsázkou, dozadu musí hrabat každý, ale faktem, je, že po těchto útočnících se v lize vyžaduje, aby po přejetí červené byli kreativní a sami odpovědní za to, co předvedou. Aby to vzali za sebe. A že se z toho občas zrodí chyba? S tím se počítá. Ale já mám trochu pocit, že na zákaz chybovosti současný nároďák sází. Neudělat chybu je přikázání. Což bohužel odnáší veškerá aktivita směrem dopředu. My si vybereme hráče na základě jejich výkonů v klubech, ale pak jim to dobré, co umí, čím se živí, sebereme. A nutíme je hrát něco, co jim absolutně není přirozené.“

Finští hráči to spíš vezmou za své díky jiné mentalitě?
„Určitě. Finové jsou odjakživa zvyklí jezdit víc v rovných čarách, neodbočovat jako my. Ale po našich se vyžaduje finské vnímání hokeje. To nikdy nemůže ideálně fungovat. Stiga hokej neumíme.“

A proč to funguje Červenkovi s Kubalíkem? Není to vše jen o hráčské kvalitě?
„Protože tihle dva jsou jedni z mála, kteří od kouče dostali jistou volnost. Protože je potřebuje a tím pádem obdrželi prostor prodat své dovednosti. Na rozdíl od jiných.“

Po ostatních Jalonen vyžadoval tvrdou herní disciplínu?
„Z toho, co jsme viděli, tak jednoznačně. Vrátím se ještě o rok zpět. Pastrňák s Krejčím jsou tak exkluzivní hráči, že spolu ve dvou jsou schopni přehrát i tři protihráče. Taková je mezi nimi chemie. A je jim jedno, proti komu hrají. Dokážou ze svých šancí dost zužitkovat, čili i sejmout tlak z ostatních. Kubalík je dobrý střelec, ale potřebuje k sobě někoho, kdo ho bude zásobovat puky. Proto Červenka nasbíral tolik bodů, podobně Kempný, který si svoji práci rozhodně odvedl. Kvalita je v lize logicky o něco nižší než na MS, proto jsou ti hráči bráni jako hvězdy. Jsou to borci, které nikdo neomezuje. V klubu jdete zápas za zápasem, sem a tam hráči prominete chybu. Ale na mistrovství je velký tlak, dnes už každé utkání znamená tenkou linku mezi úspěchem nebo komplikací. Bojíme se dělat chyby a právě takový systém hrajeme. Hlavně neudělat chybu. Pak se vám hráči zatáhnou a nevěří si. Tudíž nehrajeme pohledný hokej. Natož účinný.“

Což fanouškům logicky vadí. Líp by to chroupali, kdyby to neslo výsledky, že?
„Když jsme někoho porazili, bylo to Kubalíkovými góly z čárek. Že by však někdo vzal puk, dvakrát si s parťákem nahrál a my soupeře vymíchali do prázdné brány, to jsme neviděli. Přitom tohle je po desítky let česká hokejová identita. Naší obrovskou výhodou oproti ostatním zemím byla schopnost improvizovat. My na to úplně rezignovali. Největší trenéři Kostka, Pitner, Bukač, Hlinka a Růžička ani nebyli trenéry v pravém slova smyslu. Udělali ovšem klíčovou věc: nechali hráče pojmout hru za svou, šikovně to zezadu dirigovali, usměrňovali. Tady nikdo nikomu neupírá bojovnost a nasazení. Jenže my těm klukům navlékli svěrací kazajky, zakázali hrát tady, támhle, tohle si můžete dovolit jen tady… A pak jsme jim řekli: Tak a teď se ukažte!“

Jinými slovy: My vám přistřihneme křídla a létejte?
„Zhruba tak. Očekáváte od hráčů, že budou hrát výborně jako v klubu, ale sebereme jim klíčové podmínky k výkonu. Tím, co po nich chcete. Kdo hokej někdy hrál, musí mu být jasné, že kluci se v reprezentaci hokejem nebaví. Ale protože pořád je krásné hrát za národní mužstvo, tak jezdí. Nicméně nejsou osobnostmi jako Jágr a další, tudíž nikdy si trenérovi nedovolí říct, že takhle se hrát nebude, protože to nefunguje. Realita je taková, že hráče v reprezentaci drtíme povinnostmi, zákazy a budeme doufat, že nás z toho dostane příjezd Pasty. Ale pokud nepřijede, jsme odkázáni bojovat s Rakušany, Nory a Slovinci, kteří správně vycítí, že proti nám