Tři prohry? Pořád jen příprava, říká Dostál. NHL ho naučila zapomenout
Může být tím, kdo se zhostí na pražském šampionátu role jedničky. Gólman Lukáš Dostál to ale zatím neřeší. Po utkání se Švýcary, v němž Češi prohráli 1:2 a neuspěli ani v jednom ze tří utkání v Brně, nechtěla opora Anaheimu koukat příliš dopředu. „Ale NHL mě naučila rychle zapomenout na porážky,“ vykládal 23letý brankář, jenž v rámci Českých her odchytal dvě utkání. Obě prohraná.
Jsou tři porážky před šampionátem velkou komplikací?
„Bereme to jako přípravu. Turnaj začíná až v pátek. Člověk chce vyhrát každý zápas, takže tam budou věci, které si musíme zhodnotit a probrat. Ostrá část ale začne až za pět dní.“
Naučila vás NHL rychle zapomínat?
„Absolutně ano. Navíc, když je to příprava. Bral jsem to tak, abych se trenérům ukázal a zvykl si na širší hřiště. V NHL jdou utkání hrozně rychle za sebou. Tam se skončí, okamžitě se soustředí hned na další. Takže ano. Tohle mě NHL naučila.“
Hodně se před vámi točili obránci, bylo to těžší s komunikací?
„V prvním zápase proti Finům byla trochu znát změna z užšího na širší hřiště. Ale teď jsem se cítil poměrně dobře. Měli jsme širší nominaci, takže bylo logické, že se tam kluci točili. Uvidíme dál.“
Jste rád, že jste si v Brně zachytal hned ve dvou zápasech?
„Stoprocentně. Jako brankář chceš vždycky chytat a pomoct týmu. Jsem za šanci rád. Bohužel jsme nevyhráli. Objevily se tam dobré, ale i špatné věci. Ještě je čas na tom zapracovat. Když člověk chvíli nechytá, trošku trvá, než se do toho dostane.“
Čelil jste jenom šestnácti střelám. Je to pro gólmana nepříjemné?
„Je to moje práce. Někdy člověk čelí šestnácti střelám, někdy jich má přes třicet. Beru to jako realitu. V takových situacích už jsem byl mockrát. Vím, jak si s tím poradit. Nerozhodilo mě to.“
Nebylo vám v hale horko?
„Jo, horko bylo. Ale podmínky byly pro všechny stejné. Není si na co stěžovat.“
Co jste říkal na fanoušky? I když po třetinách pískali, jinak vás povzbuzovali až do konce.
„Byli výborní. Já to z Brna znám, chodíval jsem na Kometu, vyrůstal jsem tady. Lidi byli vždycky skvělí. Když se nedaří, taky to trošičku dají pocítit. Ale to je součást hokeje. Jsem rád, že přišli. Upřímně jsem si to moc užil.“
Párkrát jste bojoval s vychýlenou brankou. Štvalo vás to?
„Brána tady vypadává, kolíky nedrží. I rozhodčí to tak brali. Já bych to nikdy v životě neudělal úmyslně. V zámoří je to trochu jiné, kolíky jsou hlouběji v ledu, takže člověk do toho může vletět a brána drží. Neřekl bych, že bych rozhazoval rukama. Spíš mě to štvalo. Člověk chce, aby se hrálo dál. A ne, aby se posouvala brána. Pak to vypadá blbě, že to třeba dělám schválně. Ale určitě ne.“
Je třeba si na to dávat pozor i směrem k mistrovství?
„Neřekl bych. Tady to prostě nedrželo. Občas tady v létě trénuju, takže si to pamatuju. V jiných halách zase jo.“
