Dubois chválí: Nádherné město, skvělá atmosféra. Bedard? Opravdový profík

Patří k nejzkušenějším a opět nejlepším Kanaďanům, je jedním z lídrů mužstva. Přesto si Pierre-Luc Dubois musel na některé věci zase zvykat. Třeba hrát zápas v čase, kdy je u něj doma pět ráno, nebo když se při přetlaku centrů přesunul na pravé křídlo. „Je to něco jako návrat do doby, kdy mě dratovali. Ale jak turnaj pokračuje, je to pořád lepší,“ řekl.

Na turnaji jste hrál už několikrát. Co vás přivedlo zpátky?
„Především jsem se cítil poctěn, když mě oslovili, jestli bych chtěl reprezentovat Kanadu. Jakmile se ta šance naskytla, moc jsem neváhal. Poprvé jsem na turnaji hrál v devatenácti. Ukecal mě tenkrát Ryan O´Reilly. Povídá: ‚Pojeď a vyhraješ.‘ Chápete, že jsem nemohl odmítnout, jen jsme tenkrát v Dánsku vypadli ve čtvrtfinále. Naposledy jsme prohráli finále, i když jsme se v zápase vrátili a dotáhli ho do prodloužení. Řekl jsem si, že budu jezdit tak dlouho, dokud nevyhraju. Je zábava se vrátit a potkat se s trenéry a kluky, s nimiž jsem hrál, nebo je poznal jako soupeře. Můžu se od každého přiučit, bavím se hokejem. Nebylo tak těžké se rozhodnout.“

V Kanadě se tým staví jinak, než v Evropě. Jak námluvy probíhaly? Zavolal vám generální manažer Rick Nash?
„První mě oslovil D.J. Smith (trenér), který teď pracuje pro Hockey Canada. Nedokázal jsem odmítnout. Řekl jsem, že bych jel, vyřídili jsme nějaké papíry. O pár dní později mi dal klub zelenou. Prošel jsem výstupními pohovory a sedl na první letadlo. Po skončení sezony v NHL jsem prožil čtyři nebo pět docela hektických dní. Věřím, že jsem udělal dobře. Chtěl jsem tady být co nejdřív, taky abych si zvykl na časový posun. První zápas v turnaji jsme hráli, když bylo doma pět ráno. Na pokoji bydlím s Nickem Paulem, snažíme se chodit spát ve správný čas, abychom usnuli. Ale těžší je se probudit. To mi dává víc zabrat.“

Jaké jsou vaše první dojmy?
„Fakt si to užívám. Špičková aréna, všechno perfektní, atmosféra skvělá, dobré