Kapitán Červenka o zlaté Praze: Věřil jsem. Nevím, co by to mohlo přebít
Spoluhráč Lukáš Sedlák o něm už během šampionátu pronesl: „Nebojím se říct, že je to legenda českého hokeje.“ Kapitán Roman Červenka (38) se ošívá, nemá rád tak silná slova. Ale proč ne? Už je dvojnásobný mistr světa, za národní tým odehrál 208 zápasů. V Praze zvedl mistrovský pohár! „Rozhodla silná kabina,“ říká klíčový útočník pro Sport Magazín, který se vrací k domácímu triumfu.
Se spoluhráči seděl u piva, hlavu měl ještě plnou zážitků. I tak si dlouholetý lídr národního týmu našel čas na rozhovor. Den po úchvatném finále, v němž Češi přetlačili 2:0 Švýcary. Kolem byli slyšet slavící spoluhráči, jejich šéf popošel trochu dál.
„Nemám až tolik času, za chvíli jdeme na Staromák,“ pousmál se Roman Červenka, který s národním týmem získal dvě zlaté (2010 a 2024) a dvě bronzové (2011 a 2022) medaile. Odehrál 11 světových šampionátů.
Teď přišel ten nejsladší triumf. Před domácími fanoušky. V jeho rodné Praze. V hale, v níž v roce 2008 slavil už se Slavií. Od té doby v O2 areně nevyhrál žádný domácí tým! Až Češi, vedení právě jím.
Rozhovor tedy vznikal hned v pondělí, ještě před vypuknutím hromadných oslav, ale i tak v něm kapitán Červenka dokázal popsat okolnosti zlatého šampionátu.
Jak vám bylo po těle, když se reprezentaci nepovedl poslední přípravný turnaj v Brně, na němž jste třikrát prohráli?
„Říkal jsem si, že si musíme pár věcí pohlídat v šatně. Ne přímo změnit, ale něco vychytat. Ujasnit si to, abychom šampionát začali líp, než jsme zakončili ten turnaj. Že se nám to nepovedlo, nám mohlo paradoxně i pomoct. Možná i díky tomu mistrovství začalo úplně jinak.“
Neměl jste strach, aby mistrovství nebyla blamáž?
„To ne. Spíš jsem cítil, že některé věci nefungují, a bylo potřeba, abychom si řekli, jak to budeme dělat, jak budeme hrát. Hlavně to cítili trenéři. Od prvního dne, kdy jsme se sešli v Praze před mistrovstvím, jsme na některých věcech zapracovali. A hned byl vidět rozdíl. Což bylo fajn.“
Zažil jste spoustu úspěšných týmů. V čem byl tenhle výjimečný?
„Byla skvělá kabina. Jasně, ono se to říká pořád, ale měli jsme fakt dobré charaktery. Plus jsme měli spoustu hodně dobrých hráčů. A ještě když přijeli kluci z NHL, tak mužstvo dostalo ještě větší sílu. Zvedla se. Všichni jsme cítili, že jsme o dost silnější. Do té doby to bylo relativně dobrý, ale kluci, kteří přijeli, nám dali větší jistotu, že můžeme porazit i ty nejlepší.“
Aby klaplo zlato, musí se všechno sejít. Teď se sešlo, že? Přijeli Martin Nečas, David Pastrňák i Pavel Zacha, skvěle chytal brankář Lukáš Dostál.
„Jo jo, přesně tak.“
Nebylo to naopak o to víc stresující, že jste si říkal: Teď už to musí vyjít!
„Od začátku jsme měli v play off těžké soupeře. Šli jsme z třetího místa, takže nás čekala kvalitní Amerika. Ale musím říct, že jsem měl dobrý pocit. Šel jsem na čtvrtfinále a věděl jsem, že… Ne, že bych to věděl, ale věřil jsem, že prostě na turnaji neskončíme.“
Takže pocit, abyste nepromarnili historickou příležitost, vás nesvazoval?
„Ne, tohle jsem cítil až před finále. Protože jsem věděl, jak je to blízko, ale zároveň hrozně daleko. A do toho všichni ti báječní fanoušci… Pochopitelně jsem si říkal, že by to byla strašná škoda. A ta šance by byla nevyužitá, promarněná. Tohle mi ale blesklo hlavou až před finále. Do tý doby jsem byl relativně v klidu a věřil jsem, že můžeme dojít daleko.“
