Řehák o dohodě s Vítkovicemi: Neváhal jsem. Ve Švýcarsku byl 11 let, stíhal i školu
Dosud ho pravděpodobně znali jen největší hokejoví fanatici, teď už ale bude jeho jméno rezonovat napříč celou extraligou. Bývalý mládežnický reprezentant František Řehák se po jedenácti letech ve Švýcarsku vrátil domů. Ne však do mateřské Slavie, ale o několik set kilometrů dál. Upsal se Vítkovicím, kde se stal jednou z osmi letních posil trenéra Václava Varadi. „Chci pomoct týmu a samozřejmě si vybojovat stabilní místo v mančaftu,“ má jasno pětadvacetiletý útočník.
S hokejem začínal ve Slavii, odkud se ale už po čtrnáctých narozeninách vydal do Švýcarska. Pod Alpami se mu zalíbilo, vydržel tam jedenáct let. František Řehák mezitím vystřídal několik zvučných adres, starty v mládežnickém a dospělém hokeji sbíral v Davosu, Rapperswil, Klotenu, Thurgau, Langenthalu či Oltenu.
„Do Švýcarska jsem šel předtím, než byl v Česku mladší dorost. Tehdy to bylo samozřejmě náročné, byl jsem od rodiny a stýskalo se mi. Měl jsem tam výrazně víc tréninků než u nás, chodil jsem trénovat dopoledne i odpoledne. Devátou třídu jsem mohl dělat dálkově, protože vždycky jsem měl dobré známky. Nedělalo mi to problém,“ vzpomíná na svá první léta v Davosu.
„Byl jsem v krásném prostředí, moc se mi tam líbilo. Navíc mi to hodně usnadnilo, že jsem tam byl ještě s českým kamarádem Honzou Kvapilem, který hrál předtím za Beroun a pak za Kladno. Domů jsem moc nechtěl,“ ohlíží se kolínský rodák.
Kromě hokeje úspěšně studoval i obchodní managment. „Kdybych se do toho víc zabral, třeba bankovnictví by bylo super,“ usmívá se. „Pak jsem si mohl vybrat. Dva roky se studuje a další dva se chodí na praxe, které jsem moc nestíhal. Mohl jsem na ně chodit do banky, ale kvůli hokeji jsem měl poslední dva roky takový lehčí program.“
Byť se stalo Švýcarsko jeho druhým domovem, vazby v Česku neztratil. Ještě v mládeži si jej všimli reprezentační trenéři, kteří ho nominovali na World Hockey Challenge do sedmnácti let. Daleko neměl ani k účasti na domácím světovém šampionátu juniorů, paradoxně právě v Ostravě a pod trenérem Václavem Varaďou.
„Myslím si, že v devatenáctce jsme se mihli a potom ve dvacítkách jsem byl pod panem Varaďou v Ostravě. Týden před mistrovstvím jsem ale neudělal sestavu, dohromady jsme spolu byli na dvou turnajích,“ vybavuje si.
Cítil jsem, že na nejvyšší ligu mám
Nedávno se mu úspěšný kouč ozval znovu, tentokrát s nabídkou na příchod do Vítkovic. Řehák ji okamžitě vzal, návrat do Česka mu dával smysl. „Ve Švýcarsku jsem byl už jedenáct let a pohyboval jsem se na okraji nejvyšší ligy. Oni mě vždycky posílali do druhé, ale já jsem cítil, že na to mám. I proto jsem se chtěl posunout výš. Z Vítkovic přišla skvělá možnost pod super vedením, takže jsem neváhal,“ popisuje jednání s klubem.
V minulých šesti sezonách odehrál Řehák mezi švýcarskou elitou dohromady 37 zápasů, dalších 283 přidal ve druhé nejvyšší soutěži. „Předtím, než mě Vítkovice podepisovaly, si mě trenér nastudoval. Jsem si vědom vlastních schopností a také toho, čím týmu můžu pomoct. Budu se tlačit do brány a zakončovat,“ hlásí.
Extraligu si dosud nezahrál, byť o tom snil odmala. Ještě jako dítě pravidelně chodíval do O2 areny, kde domácí zápasy hrávala Slavia. „Už jako malý jsem Slavii samozřejmě sledoval. Pak jsem ale preferoval hrát nejvyšší ligu ve Švýcarsku, protože jsem se naučil jazyk,“ přiznává.
Toho, že se v Ostravě sešívané barvy obecně moc nemusí, se Řehák neobává. „Už teď je v mém srdci Baník,“ směje se. „Zrovna jsme tady byli na obědě s brankářem Baníku Dominikem Holcem, který se zná s Markem Hrivíkem a dalšími kluky. Určitě si budeme vyměňovat vstupenky a budeme se podporovat navzájem. Moc se na to těším. Slyšel jsem, že na Baníku je výborná atmosféra.“
Při adaptaci v novém prostředí mu může pomoct, že přichází do týmu, který se z velké části obměnil. Jedenáct hráčů z Vítkovic odešlo, dalších osm přišlo. Dorazil i zmíněný Hrivík, s nímž se Řehák před pár týdny potkal na dovolené v Řecku.
„Byla to náhoda, protože poprvé jsme se poznali až na soustředění v Tatrách. Měli jsme to domluvené už dopředu, ale s jinými partami. On tam jel se svými kamarády a já se ségrou a taky s kamarády. Zjistil jsem to asi jen týden dopředu. Na dva nebo tři dny jsme se tam sešli, jednou jsme byli na pláži a pak jsme šli na večeři. Bylo to super,“ kvituje Řehák.
