Zklamaný Kempný přišel o MS: Jako by mě píchli nožem... V sezoně přemýšlel o konci kariéry
Nejdřív zklamání se Spartou, která (opět) nezvládla boj o titul. A potom smolný pád, při kterém si poranil žebra a hned tušil, že je zle… Zkušený obránce Michal Kempný, hokejový mistr světa z Prahy, o obhajobu přijde. „Jako by mě někdo píchnul nožem,“ popisuje v rozhovoru pro iSport, co se přihodilo v sobotním utkání se Švédy. Zázrak se nestal, takže o nadcházející šampionát na poslední chvíli přišel. V sezoně navíc bojoval s celkovou únavou, která ho na pár týdnů poslala k moři.
Vítěz Stanley Cupu s Washingtonem (2018) byl nepostradatelnou oporu reprezentace na posledních vrcholných turnajích. V Praze získal zlato, před třemi lety bronz. Teď ho možnost zabojovat o repete mine. „Hokej je někdy krutý, ale takový je život,“ hlásí 34letý obránce.
Co se vám honí hlavou?
„Co k tomu mám říct... Hrozně mě to štve. Už vzhledem k sezoně, která byla jako na houpačce. Do nároďáku jsem se obrovsky těšil, potom i na mistrovství. Takže mě mrzí, že to nevyšlo, ale takový je hokej. Kontaktní sport někdy bývá krutý a nevyzpytatelný. Bohužel.“
Když jste dopadl po souboji se švédským protihráčem na led, pochopil jste hned, že je něco špatně?
„Cítil jsem, že mi něco vyskočilo. Bylo to žebro, myslím, že šesté. Vyletělo mi celé ven z chrupavky a byl to pocit, jako kdyby mě někdo píchnul nožem. Vážně nepříjemná bolest. V první chvíli jsem nemohl dýchat, protože se mi stáhla celá bránice, což je obranný mechanismus těla. Hned na ledě jsem věděl, že je to prů*er.“
Přitom se zdálo, že jste si něco udělal s kolenem.
„To ne. Ale byl jsem zkroucený v krkolomné pozici. Vydedukovali jsme s doktory, že tím, jak jsem to chtěl ustát, mi vlastní pánev a břišní svaly tlakem vyrazily žebro. Takže jsem si to v podstatě udělal sám…“
Ale tomu nešlo zabránit, ne?
„Nikdy nebudu uhýbat ze souboje. Snažil jsem se Švéda nepustit před bránu, což je moje práce. Špatně jsem u toho spadl.“
Byla ještě potom nějaká naděje, že byste se dal dohromady?
„Zrovna jedu za Pavlem Kolářem. Naháněli jsme se po telefonu a potřebuju, aby se na mě podíval, protože mě bolí každý pohyb. Není to vůbec příjemné. Co mám zprávy od jiných doktorů a lidí, kteří tím prošli, je to na delší dobu. Záležitost tří až čtyř týdnů, kdy je to intenzivní bolest. A s mým stylem hokeje je to problém. Nechci jet na šampionát, kdybych nebyl stoprocentní a nemohl maximálně pomoct týmu, aby byl úspěšný.
