V sanitce si vyděláte víc, mrzí známého kustoda reprezentace. Proč Kopecký odmítl Švýcary?

O jeho kumštu vědí i za hranicemi, obdržel nabídku od mistrů švýcarské elitní ligy. A i doma je o jeho služby velký zájem. Místo toho na klubovém jevišti končí, Mladou Boleslav se slzou v oku opouští, dává si pauzu od každodenního zápřahu. O klienty mít nouzi nebude, sjíždí se k němu odevšad. Zároveň pokaždé kroutí hlavou, když vidí, v jakém stavu za ním přijedou s materiálem hráči NHL. „U nás se vždycky říkalo, že v NHL máš Rangers, pak dlouho nic a pak další týmy. Filip Chytil jednou přijel s takovými šroty, že byste je nedal ani hobíkům,“ usmívá se 50letý fachman. Před odletem do Dánska se k němu vitálně hlásila i švýcarská ikona Andres Ambühl. I s ním je Oldřich Kopecký kamarád. „Je to super kluk, loni v Praze jsme ho utěšovali po prohraném finále, hlásí se k nám,“ těší oblíbeného kustoda.

Asi nikdy předtím se v českém hokeji neřešilo, že odněkud odchází kustod. Opouštíte BK Mladá Boleslav, proč vlastně?
„Protože už si potřebuju odpočinout. Snažil jsem se práci dávat na všech frontách maximum. To, co by měl servis kustoda obnášet. Ať už na národní, na klubové scéně, navíc jsem si doma otevřel vlastní dílnu. Vycítil jsem, že dál už to nejde všude táhnout. Český nároďák je pořád nejvíc, a tak pokud bude zájem, rád u něj budu pokračovat. Rozhodl jsem se, že ustoupím z klubové scény. V Bolce jsem nahlásil, že tahle sezona je mou poslední. Zůstanu v reprezentaci a doma budu dělat pro kluky, kteří o mou práci budou mít zájem.“

A těch je dost. Vyšší desítky?
„Zaplaťpánbůh, že zájem kluků je a práce mám dost. Ano, jsou to desítky. Doufám, že budu dál poskytovat dobré služby, aby všichni byli spokojení a já se solidně uživil. Od nového roku jsem měl v hlavě nastavené, že sezonu dojedu a skončím, byl jsem vyhořelý. Play off mi ukázalo, že je nejvyšší čas si dát oraz. Zažil jsem hezké i smutné okamžiky. Postup v předkole přes Plzeň, ale pak přišly i sporné situace, výstřelky fanoušků vůči kustodům. To mě taky nahlodalo.“

Sport Magazín +PLUS k MS v hokeji 2025 objednávejte ZDE>>>

Myslíte například incident karlovarského fanouška s brněnským kustodem Dyčkou?
„Ano, myslím. Vím, jaké to je, když vám v jednom kuse někdo nadává nebo na vás i plive. Proč zrovna my máme být ti jediní rozumní a disciplinovaní, kteří si máme nechat všechno líbit? I když by se to nemělo stávat, nedivím se, že Tomáš toho chlápka propleskl. Mrzelo mě taky, jak jsme si pozici mučednického klubu po špatně uznaném gólu Hradce zhoršili excesem Martina Ševce. Švícko je milionový kluk, zároveň je strašně emotivní, tady bohužel strašně přestřelil. On to sám dobře ví. Tohle speciálně mě mrzelo, protože jsem chtěl skončit na nějaké úrovni, ale tohle se nám nepovedlo. Hodilo to špatné světlo na můj klub, který mě vystřelil do hokeje.“

Takže loučení v Boleslavi bylo spíš hořké?
„Ten konec docela hořký byl, ale nemůže zakrýt předchozí fajn roky. Jsem rád, že mě v klubu tolerovali a pomohli vypracovat se až tam, kde se nacházím teď. Po všech stránkách se ke mně chovali úžasně, za což patří dík zejména generálnímu manažerovi panu Tůmovi. Ten měl se mnou největší nervy, sám by vám řekl, že to se mnou nebylo jednoduché. Kolikrát jsem šel v uvozovkách přes mrtvoly, prosazoval jsem si věci, které nejsou obvyklé a běžné.“

Například?
„Třeba výstroj gólmanů nebo brusle pro hráče.“

Lepší nebo šlo o kusy?
„O jejich počet. Extraligu pořád srovnáváme s jinými soutěžemi, tak jsem pro naše kluky chtěl, aby měli podobné podmínky jako jinde. Což obnášelo například troje, čtvery brusle, sedm až osm párů nožů pro každého. Dvě helmy pro gólmany, lapačky, vyrážečky… Výstroj dnes bohužel nic moc nevydrží. Deset let zpátky jsme měli náklady o šest milionů ročně méně, což je obrovský nárůst. V roce 2014 jsme izolačku na holeně kupovali za 39 korun, dneska za 110.“

Co hokejky?
„Tehdy stávaly tři a půl tisíce, dneska ji seženete za šest a půl po slevě.“

Kolik jich hráči dostanou v klubu na sezonu?
„Naštěstí jich mají tolik, kolik jich spotřebují. Snažili jsme se to v Bolce držet v normě, nechtěli jsme kopírovat Spartu nebo Třinec, kde si na každý zápas berou novou hokejku. Vychází to v průměru 30 holí na hráče za rok. Někdo jich spotřebuje 18, někdo 45. Vždycky mi šlo o to, aby kluci měli dostatečný servis, od tkaniček až po hokejky. Ale nechtělo se mi tolerovat, pokud hráč zničil hokejku o plexi a podobně. Nikdy jsem taky nedělal rozdíl v servisu pro kluka, který hraje za 80 tisíc nebo pro toho, co dostává 480 tisíc.“

Jsou hráči vybíraví v materiálu, kterého je dnes habaděj?
„Na to jsme si v Bolce nikdy nehráli. Žluté tkaničky měl u nás jen Ríša Jarůšek a teď Vojta Hradec. Tomu to toleruju, to je náš mazlík. Ale rychle se vrátil k bílým, když jsem si z něj ze srandy rýpl.“

Co děláte s prasklými holemi? Opravujete některé?
„Třeba CCM nám jde na ruku, něco vyreklamujeme a dostaneme náhradu. Někdo si je nechá spravit, hodně toho rozdáme a dost taky nakrmíme kontejner.“

V oboru jste klasa a hned jak se rozkřiklo, že končíte v BK, přišly k vám nabídky odjinud. Co vím, jedna z předního extraligového klubu byla velmi atraktivní. Proč jste ji nevyužil?
„Neskrývám, že mě zájem potěšil. Navíc z klubu úplné špičky. Ekonomická stránka je samozřejmě důležitá, protože v té naší branži… Třeba Kuba Flek hrál před deseti roky za úplně jiné peníze než teď. Já vím, je to hráč, ale proč my bychom za tu dobu měli zůstávat přibližně na stejném? Protože těch lidí, co opravdu něco dovedou a jsou schopni obětovat kus rodinného života na úkor práce pro klub, není moc. Spíš hodně málo. A kdo má zájem obětovat ten čas, kolikrát neví, do čeho jde. Není to o tom vyděkovat se před televizními kamerami, je to o každodenní práci a té je daleko nejvíc. Za tu velkorysou nabídku jsem poděkoval, zkrátka, byl jsem rozhodnutý skončit.“

Dřina mimo kameru: jak vypadá den kustoda

Kolik času vám spolkne jeden ligový zápas od odjezdu a příjezdu domů?
„Třeba kolem dvaceti hodin. Kór když hrajete venku, třeba v Třinci. Pak je to dvacetihodinová šichta, včetně 700 kilometrů, které za vás nikdo neodřídí. Navíc já nerozlišuju přípravný zápas od utkání play off. Klub prezentujete vždy a všude, naši partneři si zaslouží, aby byli náležitě vidět, když už nám pomáhají.“

Pomalu, aby kustodi a maséři založili odbory, ne?
„No, skoro jo. Podívejte, obrovské pokroky v našem řemesle dělal třeba David Merc z Varů. V podstatě ze dne na den skončil, že jde jezdit se sanitkou. Hrozná škoda hlavně pro klub, že si nechal tak šikovného kustoda utéct. Pokud máš jako řidič sanitky lepší peníze než v extraligovém klubu, pak je něco špatně. Odnáší to hlavně hokej. Víte, my ze sebe nechceme dělat nenahraditelné lidi, na druhou stranu není důvod ze sebe dělat s prominutím přizdisráče. Za ty roky člověk nabral zkušenosti, postupně i kvalitu, které si je vědom. Navíc já se rád o své zkušenosti podělím. Z praxe vím, co funguje a rád různé vychytávky předávám dál. A když narazím na něco nového, rád se přiučím. S klukama z nároďáku Zdendou Šmídem a Péťou Šulanem chodíme často za Fiňáky, za Švéďáky, díváme se, co používají. Každá blbost, která vám ušetří čas, je dobrá.“

Plácnu: klubový kustod si vydělá 50 až 60 tisíc korun měsíčně?
„Málokde. Já osobně si tedy nemůžu stěžovat. Pokud se bavíme s ostatními kustody otevřeně o našich platech, vyšlo z toho, že já jsem v podstatě odskočený. Ne o tisíce, spíš o desítky tisíc. Mrzí mě, že sami sebou pohrdáme. Pokud mi někdo poví, že dělat holku pro všechno za 35 nebo 40 tisíc měsíčně je adekvátní a co by kustodi chtěli, tak by si měl uvědomit, že o osmihodinovou práci