Obr Klapka: Dřív se mi smáli. Pomohl Duda a box, vzorem Chára. Kolik vydělával v osmnácti?
PŘÍMO Z DÁNSKA | To jste od něj asi nečekali. Že zrovna on, dvoumetrový obr na bruslích, vezme puk a úspěšně zakončí sólo přes celé hřiště! Jako proti Kazachstánu. „Mám radost, že jsem mohl lidem ukázat, že umím i dát gól,“ říká reprezentační útočník Adam Klapka (203 cm), který v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz přímo z Herningu popisuje, jak se mu dřív smáli a obviňovali, že podvádí, protože mu nevěřili, že hraje za svojí kategorii. V 18 bral deset tisíc měsíčně, přepadly ho pochyby. Ale nevzdal to. Teď je hráčem NHL a českým reprezentantem. A zasmečuje do koše?
Ještě před pár týdny o něm věděli spíš hokejoví fajnšmekři. Široká hokejová veřejnost jenom registrovala, že je velkej a je na hraně NHL… Na mistrovství ale každý vidí jeho přednosti. Nejenom fyzickou hru, ale i šikovné ruce a rychlé nohy. V civilu sympatický 24letý mládenec, jenž nemá rád konflikty a bitky nevyhledává. Ale nebojte. Až půjde do tuhého, šlápne do toho a hvězd se zastane.
Jaké jste zaznamenal reakce na váš krásný gól?
„Je super ho dát na mistrovství světa. Člověk o tom sní, třeba jako malý kluk u televize. Takže si toho moc vážím a jsem za to vděčný. Pro mě to byl instinkt. Rozhodl jsem se, že to vezmu a pojedu. A uvidíme, co se stane. Když jsem viděl, že jsem blíž a blíž brance, chtěl jsem toho využít a jsem rád, že to vyšlo.“
Když vás člověk vidí, neřekl by to do vás s vaší výškou a postavou.
„Lidi, kteří mě znají delší dobu, už vědí, co dokážu. Pro mnoho z nich je to ale překvapení. Já si uvědomuju, že moc hokejistů, kteří jsou velcí jako já, tak nehrajou. Většinou jsou to obránci. A není moc takhle vysokých útočníků, kteří se dokážou hýbat. Moc si toho vážím a jsem rád, že mám takové přednosti. Mám radost, že jsem mohl lidem ukázat, že nejsem jenom dvoumetrový kluk, který se bude chodit srážet a bránit. Ale že umím dát i gól.“
Čím to, že se dokážete takhle hýbat?
„Odmala jsem byl pohyblivý. Chodil jsem do Sokola, hrál jsem fotbal. Což mi taky pomohlo. Takže pro lidi, kteří mě neznají, je to asi šok. Ale já to mám v sobě odmala, beru to automaticky.“
Ani nejsem první, kdo se vás zeptá: nezkoušel jste i basketbal?
„Nikdy jsem ho nehrál, jenom na chatě, kde máme koš. Moje ségra hrála, stejně jako táta. Takže pořád mezi sebou soutěžíme, ale že bych ho hrál závodně, to ne.“
A nelákalo vás to? Když to máte v rodině, navíc s vaší výškou?
