Legenda se loučí bez zlata. Už nikdy nebude hráč jako Ambühl, má jasno kouč
Mohl to být příběh jako z pohádky, zhatilo ho až vyvrcholení v prodloužení finále mistrovství světa. Jednačtyřicetiletý Švýcar Andres Ambühl v únoru oznámil, že po sezoně skončí s hokejem, po posledním zápase šampionátu si mohl na krk pověsit zlatou medaili. Jenže triumf pro USA trefil Američan Tage Thompson a Švýcarům zůstaly oči plné slz. Pohár jim unikl o jeden krok jako loni v Praze, legenda se rozloučí bez vysněného titulu. „Je to zklamání. Loni a letos zase. Není to zábava,“ soukala ze sebe švýcarská legenda po posledním utkání bohaté kariéry.
Když nastoupil na světovém šampionátu poprvé, v české reprezentaci váleli Václav Prospal, Martin Straka, Jiří Dopita nebo František Kaberle mladší. Česko v průběhu turnaje vstoupilo do Evropské unie a na domácím ledě marně snilo o zlatu. Od zmiňovaného roku 2004 uteklo hodně vody, zůstávala jedna jistota. Andres Ambühl v dresu Švýcarska na mistrovství světa.
Letos nastoupil do jubilejního dvacátého, počet utkání na šampionátu vytáhl na neuvěřitelných 151. Kouč Patrick Fischer ho přitom rozhodně nebral jen z nostalgie. Ambühl začal jako 13. Útočník, ale svými výkony si říkal o větší a větší prostor. Turnaj končil ve druhé lajně jako centr hvězd Kevina Fialy a Nina Niederreitera. Znovu však bez vysněné zlaté medaile.
„Není to o mně. Je to o týmu a o Švýcarsku. Chtěli jsme víc, ale nestačilo to. Těsně po zápase je to těžké, ale když nedáte gól, je těžké vyhrát,“ hodnotil bezprostředně po porážce 0:1 v prodloužení.
Přestože odmítal pozornost upřenou na svoji osobu, prakticky všichni členové týmu Ambühlovo jméno během rozhovorů zmínili. „Je to smutné. Cítili jsme, že by to dneska mohlo fungovat. Chtěli jsme to zvládnout, taky kvůli Andresovi,“ přiznal trenér Fischer. „Už nikdy nebude hráč jako Ambühl. Jestli si někdo zasloužil stát se mistrem světa, je to on. Ale takový zápas ho nijak nesnižuje,“ dodal na konto švýcarské ikony.
Byl jsem přesvědčený, že získá zlato, litoval brankář
Ambühl zakončil šampionát se čtyřmi vstřelenými góly, v týmu byl třetím nejlepším kanonýrem. Hattrickem zazářil proti Maďarsku a znovu ukázal, že na hokej na nejvyšší úrovni stále s přehledem má. Přesto se dlouholetý tahoun Davosu po letech loučí. Ne s pohárem v rukou, ale se slzami v očích po prohraném finále. V případě Ambühla potřetí v kariéře, pro švýcarský hokej dokonce počtvrté.
„Seděl jsem vedle Andrese v šatně a byl jsem naprosto přesvědčený, že ve svém posledním zápase získá zlatou medaili. Byli jsme blízko, ale bohužel se to nepodařilo,“ litoval brankář Leonardo Genoni, jenž si odnesl cenu pro nejužitečnějšího hráče šampionátu. „Radši bych tohle ocenění vyměnil,“ přiznal.
Obrovské zklamání bylo vidět i na dalších hráčích. Nino Niederreiter přispěchal po vyřazení s Winnipegem z play off NHL a týmu pomohl pěti body ve čtyřech zápasech. Po finálové porážce jen s obtížemi hledal slova. „Je to těžké. Teď nemůžu,“ prohlásil před novináři, než se předčasně vydal do kabiny.
Na rozdíl od Ambühla ale Niederreiter a zbytek týmu získají další možnost probojovat se až na vrchol. Muž, který se stal symbolem vzestupu švýcarského hokeje, už žádné utkání nepřidá. „To je ta poslední věc, na kterou bych teď myslel,“ řekl loučící se velikán ke konci kariéry. „Tenhle tým si zasloužil víc,“ dodal zklamaně.
