Hvězdy NHL na olympiádě? To by si pár let před Naganem nevymyslel ani autor Vesmírné Odyssey Arthur C. Clarke. Ale hokejová science-fiction se po letech příprav a jednání stala skutečností.
Fanoušci v Japonsku vítali zámořské týmy jako návštěvu z vesmíru. Když Kanaďané přestupovali v Tokiu na rychlovlak šinkanzen, strhla se kolem Wayna Gretzkyho taková mela, že brankář Curtis Joseph málem skončil v kolejišti. Bylo zvláštní pak vidět tyhle mimozemšťany v teplácích.
To Češi přijeli stranou zájmu, i když měli v tu dobu nejlepšího o brankáře světa Dominika Haška. Ale když dorazil spolu s dalšími i hráči NHL takhle před půlnocí autobusem z Tokia, musel si vaky s výstrojí odnosit do kabiny sám, m, protože místní dobrovolníci zrovna posluhovali Američanům.
První zápas českého týmu proti Finsku pískal Kerry Fraser, který schoval pod přilbu svůj jindy pečlivě natužený účes.
Hrálo se ve druhé hale Aqua Wing a pamatuji se, jak nám vždycky zatrnulo, když Dominik Hašek podnikal výlety pro puk k zadnímu mantinelu. Stihne to zpátky? Nestihne? Později s tím přestal, trenér Hlinka mu to asi zatrhl. A od začátku chytal skvěle.
Hlavní turnaj vypukl 13. února, byl pátek. Už bez Slováků, kteří po porážce s Kazachstánem překvapivě nepostoupili z kvalifi kace, takže pět ze sedmi jejich posil z NHL přiletělo zbytečně, ani je nestačili zapsat na soupisku.
Pavol Demitra pak utápěl žal ve Slovenském domě při hře na fujaru. Pro Čechy to všechno teprve začalo. „Nuly počítat nebudu, tady se počítají vítězství,“ shrnul úvodní zápas Hašek. Všichni věděli, co dokáže. A na tomhle turnaji to od začátku potvrzoval.
