Děda Jaroslav Holík o něm láskyplně mluví jako o hajzlíkovi. Adam Musil to bere jako lichotku. Pokračovatel slavného hokejového rodu tuto roli podle všeho dostal i v týmu Kanady, v jehož dresu v sobotu debutoval v rámci přípravy na Hlinkův memoriál v Břeclavi. Nepříjemnosti všeho druhu, to bude popis jeho práce během vysoce prestižního turnaje.
Hlavou mu běžely různé myšlenky. Slyšel českou hymnu, která nepatřila jemu. Na modré čáře stál společně s dalšími mládenci v dresech s javorovým listem na prsou, čeští hráči byli naproti. Adam Musil (17) odehrál svůj první zápas za Kanadu, kde se narodil, proti zemi, kde deset let vyrůstal. Radoval se z výhry 7:5. „Uvědomoval jsem si dobře, že hraju proti Česku. Nebylo příjemné slyšet českou i kanadskou hymnu zároveň. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet,“ říkal upřímně.
Jaký to pro vás byl zápas celkově?
„Vyhráli jsme, což je velice pozitivní. Byl to náš první zápas na evropském hřišti, kterému jsme se museli přizpůsobit. Pak jsme hráli velice dobře. To i Češi. Cestu k vítězství jsme si našli my. Dojmy jsou proto výborné. Kluk si asi nemůže přát víc než hrát svůj první zápas zrovna proti Česku. Je to super pocit.“
Při úvodních hymnách to ale muselo být všeljaké...
„Určitě. Byli tady rodiče, celá moje rodina. Několik mých kamarádů možná nebylo rádo, že jsem si vybral Kanadu, já jsem ale hrdý na to, že jsem se tak rozhodl. Přesto bylo těžké soustředit se na zápas, na hru.... zrovna proti Česku, za které hrál můj taťka a celá moje rodina ho reprezentovala. Na konci jsem byl moc rád, že jsme vyhráli.“
Cítíte se být víc Kanaďan nebo Čech?
„Jsem Kanaďan.“
Platí pořád, že doma se cítíte být na Vysočině, ale hokej chcete hrát za Kanadu?
„Je to přesně tak. Na Vysočině jsem vyrůstal, v Kanadě jsem se ale narodil. Ta má navíc vždycky ty nejvyšší ambice a doufám, že i letos tomu tak bude.“
Co vám před zápasem táta s dědou řekli?
„Abych pracoval tvrdě a užil si to. Že tuhle situaci zažiju jen jednou. Bylo to vlastně stejné jako před každým jiným zápasem. Hodně si cením toho, že děda přijel, že se chystá i do Piešťan na turnaj.“
Kdo patřil mezi vaše vzory, když jste se učil hokej?
„Určitě taťka. Ukázal mi, jak být profesionálem, jak se chovat.“
Dostal jste taky tu pověstnou tvrdou školu, jakou dal třeba vašemu dědovi Holíkovi jeho otec?
„Asi jo. (usmívá se) To k tomu patří. Taťka mě dostal tam, kde jsem. Vždycky jsem měl v hlavě, že chci hrát velký hokej, že se chci dostat na nejvyšší úroveň.“
Jaká anabáze vedla k tomu, že jste do něj vkročil v kanadském dresu?
„Přál jsem si hrát za zemi, kde jsem se narodil. Rodiče to nechali na mně. Tátovi jsem řekl, jak jsem se rozhodnul, a měl jsem jeho plnou podporu.“
Co říkáte dědově hodnocení vaší hry, že jste typickým hráčem z rodu Holíků a Musilů se slabší střelou než přihrávkou?
„Že chci pracovat na své střele a hrát tak, abych byl kompletním hráčem.“
A tomu, že jste na ledě takový hajzlík?
(směje se) „Hajzlík na ledě, kterého soupeři nemají moc rádi, musíš být! Takhle chci hrát. Abych byl hráč, proti kterému ostatní nechtějí nastupovat.“
