Po dvou letech strávených v zámoří jste se znovu objevil v reprezentaci. Byl právě národní tým hlavním důvodem vašeho návratu do Evropy?
„Člověk nad tím určitě přemýšlí. Když jsem odcházel z extraligy do Ameriky (léto 2015), tak jsem věděl, že reprezentace půjde stranou. Pro kluky z Ameriky může maximálně vyjít až na konci sezony mistrovství světa. Ale většinou, když se dostanete v zámoří do play off, tak nemůžete ani na mistrovství. Určitě člověk v hlavě má, že může zase reprezentovat. Snažil jsem se předvádět kvalitní výkony, abych si nominaci vybojoval. Je to pozitivní věc, strašně jsem se těšil.“

Reprezentační sezona je letos specifická i v podobě olympiády. Jaké pocity ve vás olympijské hry vyvolávají?
„Je to obrovská akce, asi víc než mistrovství světa. Každý by chtěl určitě jet. Bude to o momentální formě a o výkonnosti. Když budu hrát dobře, bude to otevřený, ale snažím se tím nestresovat, předvádět kvalitní výkony a pak se uvidí, jestli to vyjde nebo ne.“

V Podolsku se vám zatím daří, sbíráte body, řídíte přesilovky, v průměru hrajete více jak 21 minut. Z tohoto pohledu musí s angažmá panovat spokojenost. Je to tak?
„Zatím nemůžu říct špatný slovo, organizace je super. Jak jste říkal, nějaké body tam jsou, hraju skoro 22 minut za zápas, takže jsem maximálně spokojenej, hlavně po hokejový stránce. Určitě bych neměnil. Doufám, že to takhle bude pokračovat dál. Budu se snažit, aby to vycházelo.“

Nedávno jste byl v KHL vyhlášen i nejlepším obráncem týdne. Potěšilo takové ocenění?
„Určitě to potěší, jasně. Nepoštěstí se to úplně každému. KHL je super soutěž, máte tam skoro 30 týmů. Nesmím ale usnout na vavřínech, pracovat takhle dál a doufám, že se bude furt dařit. Je to jen na mě.“

Z týmového hlediska to ale asi úplně optimální není. Na postup do play off v tuto chvíli ztrácíte deset bodů.
„Zase taková díra tam není. Nejsme schopný uhrávat těsný zápasy. Není to o tom, že bychom výsledkově propadali, dostávali klepec 0:5, ale je to o gól, o dva… Nejsme schopný sbírat body v těsných zápasech. Ale máte skoro půlku soutěže, furt je dost zápasů, ve hře spousta bodů. Když se zvedneme, tak play off můžeme udělat. V organizaci nikdo neskládá zbraně, tak to snad ještě zamotáme.“

Co život v Rusku? Oproti Americe to musí být asi pořádná změna.
„Určitě. Amerika je něco jiného a Rusko je úplně jinej svět. Jak se říká: Kdo nikdy nebyl v Rusku, ten to nemůže popsat.“

Jak jste na tom s ruštinou?
„Nějaké základy jsem se učil a něco se snažím pochytávat postupně. Plynule ještě nemluvím, ale rozumím. Když trenér něco chce, tak rozumím, v tom problém není. Myslím, že se to bude zlepšovat.“

V klubu už upustili od bitkařských metod, kterými byl Viťaz před několika lety proslulý?
(usměje se) „Když jsem odcházel ze zámoří, tak se mě pár kamarádů ptalo, jestli se jdu prát, tak jsem říkal, že už to tam pět šest let dávno není. Organizace se ubírá jiným směrem, hrajeme technický hokej. V týmu žádného bitkaře nemáme. To bylo, celé vedení se vyměnilo. Na organizaci nemůžu říct špatný slovo, všechno je super a na profesionální úrovni, jako třeba cestování nebo zázemí klubu. Byl jsem mile překvapen.“

Na aktuálním reprezentačním srazu se vás sešlo hned deset hráčů, kteří v minulosti hráli nebo ještě stále hrají v Plzni. Co na to říkáte?
„Nevím, co na to říct. Plzeň to s hokejistama umí, je to velké hokejové město. Martin Straka, Jarda Špaček a spoustu dalších velkých hokejistů pochází z Plzně. Dobře tam pracují s mládeží a celkově je tam hokej na dobré úrovni. Vždycky máte nějakou kolonii. Bývala kladenská, litvínovská a teď je tu zrovna hodně hráčů z Plzně.“

Přišla na tohle téma řeč už v kabině?
„Ani ne. Spíš se známe a delší dobu jsme se neviděli, tak pokecáme a tak. Že bychom se ale vyloženě bavili o tomhle a smáli se tomu, to ne.“