Nastupující sezonu chtějí dovést do luxusního konce. Začali ji stylově, ve více než skromném zázemí zimáku v Přerově, kam na necelý týden kempu sezvali hráče s potenciálem, co byli po ruce. Fáralo se festovně. „Nikde žádné zlaté podnosy, přepych by byl jedině na škodu,“ pochvaloval si Miloš Říha, nástupce Josefa Jandače .

Splnil přerovský kemp vaše očekávání?
Říha: „Klub k nám přistoupil s velkou úctou, dali nám všechny hodiny na ledě tak, jak jsme si přáli. Třeba jinde bychom to museli řešit složitěji, hlavně z důvodu, že jsme kemp postavili trochu později. Místní lidé udělali všechno, co bylo možné a v jejich silách, ale přece jen, to zázemí je stejné už třicet let. Je to škoda, zimák se nachází v dobré lokalitě, okolo jsou další sportoviště, nicméně třeba kabiny na kdovíjaké úrovni nejsou. Ale nám to nevadilo, možná naopak.“

Nedvěd : „V Přerově jsem nikdy neměl možnost hrát, byl jsem jen kousek odsud v Prostějově. Je super, že nám tu vyšli ve všem vstříc, jinde bychom tolik prostoru asi nedostali. Když to přeženu, vystěhovali tu kvůli nám půlku stadionu, abychom se cítili co nejlépe a měli potřebný prostor. V tomhle směru to bylo perfektní, měli jsme daleko větší klid na práci, než kdekoli jinde. Pro vzájemné stmelení v podstatě ideální prostředí. Byť jsme si téměř všichni během své kariéry zvykli na určitý luxus, není od věci vrátit se do míst, které nám lehce připomněly naše začátky. Za mě dobrý.“

Šlo o vaši první akci v nových funkcích, navíc o prázdninách, přesto dýchla na vás vážnost spojená s národním týmem?
Říha: „Všichni jsme se na první akci strašně těšili. Partu jsme měli výbornou, přesně jak jsem věřil i očekával. Protože jsme v tomhle směru nováčky, uspořádali jsme kemp, abychom k tomu sami přičuchli, připravili se a z druhé strany, aby si na nás i hráči začali zvykat. To samé kluci z realizačního týmu, novináři… Pozvali jsme si sem mladé perspektivní hráče s potenciálem, chtěli jsme mimochodem vidět, jak se chovají k národnímu dresu, zjistit, zda jsou pokorní, zda si trikot reprezentace náležitě považují. K tomu byly právě vhodné skromné podmínky přerovského zimáku, žádné zlaté podnosy. Přepych by byl jedině na škodu. Byli jsme tam kvůli práci, kvůli ničemu jinému.“

Nedvěd: „Já osobně jsem rád, že konečně přišla akce, pracovní zápřah. Předtím byl člověk pořád na telefonu, ale zimák je zimák, čekání bylo dlouhý. Nejradši bych jel zítra na Karjalu… (usmívá se) Nechci mluvit za trenéry, ale měl jsem z kluků výborný pocit. Všichni k tomu přistoupili perfektně, pracovní morálku měli bezvadnou. A toho si ceníme.“

Tradičně klíčové bude vyladit chemii v týmu, nicméně na místě je tvorba chemie i v trenérském a manažerském štábu, kde se sešli lidé, kteří dříve spolu nepracovali. Vnímáte důležitost tohoto úkolu?
Říha: „Samozřejmě. Už jsem to nakousnul, velice mile mě překvapilo, jak jsme si všichni hned sedli. Každý z nás má svoji parketu, ale navzájem se prolínáme. Vládne mezi námi profesionalita, přitom je v tom i potřebná lehkost. Já byl dosud zvyklý pracovat výhradně v klubovém prostředí, ale nebyl pro mě problém vkročit do nového. Mužstvo od počátku šlapalo podle našich představit. Teď už zbývá obsadit poslední místo v realizačním týmu, na doplnění dalšího asistenta však extra nespěcháme, to jméno musí sednout celé naší partě, nejenom mně.“

Nedvěd: „V jakémkoli kolektivním sportu je týmová chemie alfou a omegou úspěchu. A trenéři jsou obrovskou součástí toho všeho. Pokud má kouč na tým pozitivní vliv, hráči v kabině to vycítí a jdou za ním. Je to jedna ze základních věcí.“

Říha: „Mužstvo od samého počátku pozná, zda je s nimi trenér na jedné vlně.“