Will po debutu: Nechtěl jsem být přemotivovaný. A díky spoluhráčům!
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Byl oporou. Přesně takovou, jak se čekalo. 26letý liberecký brankář Roman Will si přenesl pohodu z extraligy a perfektním výkonem dovedl národní tým k výhře 3:1 nad Finy. „Moc si vážím toho, jak mi spoluhráči pomohli. Usnadnili mi to,“ říkal skromně brankář, který nebyl tak nervózní jako při premiéře v NHL před čtyřmi lety. Od té doby vyzrál.
Jak hodnotíte vítěznou premiéru?
„Jsem hrozně rád, že jsme vyhráli. Vážím si toho. Kluci přede mnou odvedli výbornou práci, makali, dřeli, blokovali střely. Hráli opravdu zodpovědně. Musím říct, že mi to usnadnili, jak nejlíp mohli. Opravdu si toho vážím.
Vítězná premiéra, co víc si přát, že?
„Výhra za tři body, to je nejvíc. Nesmírně si toho vážím. Jsem rád, že jsme to zvládli.“
Vnímal jste velkou nervozitu?
„Ani bych neřekl, že jsem měl nějaké nervy. Snažil jsem se to brát jako každý jiný zápas. Kluci mi hrozně pomohli. Hráli přede mnou výborně. S každým zákrokem jsem z toho měl lepší pocit.“
Mrzí vás, že to nebylo s nulou?
„To je mi úplně jedno. Nesmírně si vážím, že jsme vyhráli. To je jediné, co mě zajímá.“
Kdy vám bylo nejhůř? Ke konci zápasu, když měl soupeř pětiminutovou přesilovku?
„To jsou nepříjemné situace. Ale zvládli jsme to výborně, bojovali jsme. Hráli jsme jako jeden tým. Na konci je to nejhorší. Je jedno, jestli je to gól nebo o tři. Tam se může stát cokoliv. Kluci to ale ustáli výborně.“
Takže máte za sebou zápas, na který jistě nezapomenete.
„Určitě ne. Premiéra je jenom jedna. A jsem opravdu hodně šťastný.“
Dá se to srovnat s premiérou v NHL?
„Vůbec nevím. Jsem o čtyři roky starší, spousta věcí se u mě v životě změnila. Uvědomil jsem si různé věci. V NHL jsem byl trošku nervóznější, ale to bylo tím, že jsem byl mladší. Teď jsem starší, je to jiné, nedá se to vůbec srovnat. Jsem v jiné situaci.“
Nejšťastnější období? V hokeji ano, ale jinak je to narození dcery
Máte po narození dcery jiné priority?
„Těžko se mi říkají jiné priority, protože hokej je pořád hrozně důležitý. Ale mám rodinu. Mám malou holčičku, manželku. Hokej je prostě… Nechci říkat jenom, pořád je to jedna z nejdůležitějších věcí. Ale jak člověk stárne, hokej běží, člověk si časem uvědomuje, že možná občas si předtím dělal těžkou hlavu z věcí, které nemají cenu. I já jsem v tomhle vyzrál. Mám kolem sebe super lidi. Super rodinu, super trenéry v Liberci. Kamarády. Ten život je prostě dobrý.“
V NHL jste navíc šel do akce až v průběhu zápasu…
„I to hraje roli Ale brankář musí být připravený na každý zápas, jako když chytá. Takže to zas taková změna nebyla.“
Bral jste reprezentační premiéru jako klíčový zápas, v němž se musíte ukázat? Abyste měl šanci chytat i v dalších utkáních? A porvat se o šampionát?
„Ne, takhle jsem se to vůbec nesnažil brát. Mám okolo sebe spoustu dobrých lidí, kteří mi říkali, abych právě tohle nedělal. Myslím si, že je to správná cesta. Jsem tady od toho, abych pomohl klukům vyhrát. Abych chytal, jak nejlíp dovedu. To je to jediné, co se po mně žádá. Abych týmu dal šanci vyhrát. Nechtěl jsem být přemotivovaný, chtěl jsem být klidný. Aby i kluci ze mě viděli, že jsem klidný, že nejsem rozklepaný. Snažil jsem se hrát svůj hokej. Musím poděkovat fanouškům. Byly slyšet, byla to paráda.“
Přenesl jste si pohodu z Liberce, že?
„Je to znát. Kdyby se mi nedařilo v Liberci, myslím si, že tady nejsem. Je důležité mít za sebou dobrou šňůru. Ale je to i o tom, že člověk se snaží každý zápas chytat nejlíp, jak to jde. I když někdy to vyjde, někdy ne. Jsem rád, že mi zápasy vycházely a byl jsem v dobrém rozpoložení.“
Zažíváte nejlepší období kariéry?
„Nejšťastnější období bylo, když se mi narodila Laurinka (v září 2018). Ale pokud jde o hokejovou kariéru, tak asi jo. Co může být pro hokejistu víc, než hrát za národní tým a vyhrát zápas?“
