Lang vzpomíná na Bukače: Chtěl vrátit český hokej tam, kde býval
Zlatý turnaj ve Vídni 1996 byl pro Roberta Langa (48) prvním velkým triumfem kariéry. Tehdy 25letý útočník se do klíčových rolí v NHL teprve probourával a šampionát v Rakousku mu dodal injekci sebevědomí. Kreativní centr zazářil pod vedením Luďka Bukače, legendárního kouče, který v sobotu zemřel. „Neblázněte,“ byla Langova první slova, když se o smrti trenéra dozvěděl.
V Kalifornii vede pohodový život rentiéra. Rodina, ryby a golf. To jsou stěžejní pilíře Roberta Langa, oblíbeného útočníka, jenž prožil výtečné časy v Pittsburghu či Detroitu. V NHL pobral v 989 utkáních 703 bodů, svého času patřil k velmi štědře honorovaným hráčům. Ale Vídeň, pro český hokej první zlatá po jedenácti letech, byla jen jedna…
Když se řekne Luděk Bukač, co se vám vybaví?
„Člověk vždycky rád vzpomíná na trenéry, se kterými něco vyhrál. Na tom není nic divného. Luděk Bukač toho pro český hokej udělal hrozně moc, jsem si jistý, že na něj strašná spousta lidí bude vzpomínat jenom v dobrém. Já samozřejmě taky. Vídeň byla krásný turnaj, v podstatě jsme jí projeli jako nůž máslem, pořád se vyhrávalo, až jsme to dotáhli ke zlatu. Fantastická záležitost.“
Bukačův koučink se považoval za pokrokový, jak jste ho přijímal vy coby hráč NHL?
„Každý trenér je jiný. Já byl z domova zvyklý na styl Ivana Hlinky. Jeho přístup vůči hráčům spočíval v tom, že s nimi chtěl být kamarád, mít srandu. Samozřejmě, naplno hrát, na ledě odevzdávat maximum, ale hlavně mít dobrou náladu a příjemné klima, kde se každý cítí dobře a není něčím svázaný. Luděk naopak vyžadoval pevnou disciplínu, byl lehce autoritářský typ. Na první dojem to bylo trochu chladnější, jiné než s Ivanem, ale to byl zkrátka jeho způsob práce. A jak vidno, oba přístupy byly evidentně úspěšné, což je zásadní. Nejde říci, co je špatný a co správný styl práce. Pohled hráče není až tak důležitý.“
Navíc je něco jiného pracovat pod koučem celý rok, anebo dva, tři týdny na jaře.
„Přesně tak. Samozřejmě. Aby se hráč zabýval tím, jestli mu bude trenér během čtrnácti dnů sedět, nebo ne, je blbost. Vám přeci nejde o to, kolik uděláte bodů, to nikoho nezajímá. Tam jde jedině o společné vítězství.
