Dřevěný ráj u jezera. Podívejte se, kde bydlí čeští hokejisté ve Švédsku
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Hotely jim většinou splynou. Města taky. Přiletět, ubytovat se, odehrát zápas a zase pryč. Často neřešíte, jestli jste ve Växjö, v Helsinkách, ve Stockholmu nebo v Tampere. Vesnička Tällberg poblíž Leksandu, kde česká hokejová reprezentace začíná turnaj Karjala duelem proti domácímu Švédsku, je ale jiný případ. Ne, že by národní tým vyrazil do přírody zkoumat švédská jezera, na to není čas. Ale minimálně destinace, kde je tým ubytovaný, se hodně vymyká.
„Možná na škole v přírodě jsem něco takového zažil. Ale při hokeji? Určitě ne,“ usmívá se útočník Jiří Smejkal. „Ubytování působí domácky, skvěle tady vaří, není si vůbec na co stěžovat,“ hned dodává. Kuchyně? K obědu byla ryba, cítíte, jak se vůně line přízemím.
Reprezentace nebydlí v klasickém hotelu, kterých jsou po světě tisíce. Ve Švédsku se ubytovala v dřevené chatě. Podobný interiér byste čekali někde v Krkonoších, možná na Šumavě. Hráči jsou tady totálně odříznutí od světa, v Leksandu žije kolem 6 tisíc lidí. Patří k němu i přidružené vesničky, jednou z nich je právě Tällberg, destinace plná dřevěných chatek a hotelů u jezera Sijan.
Dostat se do haly? Pěšky 15 km, hromadná doprava není, taxi jsou v oblasti prý dvě. „Proč ne. Hodina z letiště není nic dramatického, do haly je to zhruba 15 minut, což jezdíme, pokud bydlíme v centru, taky. Naopak, líbí se nám tady. Má to svoje kouzlo,“ užívá si netradiční zázemí asistent trenéra Karel Mlejnek.
Víte, jak se to říká s těmi liškami, co dávají dobrou noc. Tady by sice zmrzly, jen by zkusily vystrčit za tmy čumák ven, ale přesně sem tahle věta sedí. Velké jezero s hloubkou 134 metrů, opuštěné hotely, protože na podzim sem Švéda nedostanete, a jinak nic. Ticho. Maximálně šplouchání ledové vody si poslechnete, když vyrazíte na obhlídku.
„To je pravda, jsme tady jenom my, jinak nikdo. Je tady nádherně, krásná příroda, jen škoda, že není čas si to tady projít a spíš si to vychutnáváme z okna, nebo z autobusu. Máme psa samojeda, kterému se líbí zima, takže se po sezoně do něčeho takového chystáme taky,“ zasní se Smejkal. Takže hned si zamluví na recepci termín? „Proč ne, třeba,“ usmívá se.
Vnímáte ten klid: dřevo, příroda, faluňská červeň na domech. A taky kousavá zima, která vám nedovolí venku pobíhat moc dlouho. Svůj styl si drží i hala v Leksandu, která nese název po výrobci pracovních rukavic. Je moderní, postavená v roce 2005, ale ani tam nechybí dřevěné prvky. Sem tenhle materiál zkrátka patří. „Mě tam zaujala ještě jedna věc, že velmi blízko u zimáku je gymnázium, k dispozici jsou dvě ledové plochy. Co se týká mládežnických projektů, mají tady taky ideální podmínky,“ přidává svůj poznatek Mlejnek.
Reprezentace si v Leksandu ještě v pátek zatrénuje a odpoledne vyrazí do Helsinek, kde ji čekají zápasy s Finskem a Ruskem. Tam už se vrátí do normálu, do normálního světa, kde jsou standardem bodové zářivky v sádrokartonu.
Karjala Cup 2019: program a nominace >>
