Comeback mu dvakrát zbrzdilo zranění, na třetí pokus už se ale povedl. Zkušený útočník Tomáš Hyka se po téměř dvou letech a poprvé pod dohledem kouče Miloše Říhy představí v dresu hokejové reprezentace. Opora Čeljabinsku se na Švédské hry těší, mrzí ho pouze absence Lukáše Sedláka, parťáka z KHL, který mu velice zpříjemnil adaptaci v Rusku. „Odchodu do Evropy nelituju. Jsem rád, že jsem ten krok udělal,“ prozradil šestadvacetiletý rodák z Mladé Boleslavi, který se v ruském klubu vypracoval mezi hlavní opory.
Třetí pozvánka do národního týmu vám konečně vyšla. Proč jste vlastně nebyl na předchozích akcích?
„Poprvé jsem měl otřes mozku, během druhého turnaje jsem měl natržený přitahovač, což bylo hodně bolestivé a nepříjemné. Říkal jsem si ale, že potřetí už to vyjde. Jsem za to strašně rád, protože reprezentace se nikdy neodmítá. Vždycky je pro mě velká čest, když mám na sobě český dres.“
Jaké máte dojmy z KHL?
„Jsem nadmíru spokojený. Hraju v jednom z těch lepších týmů KHL, mám tam Lukáše Sedláka… Určitě je to oproti NHL rozdíl, ale zase tak velký není. Jsem rád, že jsem udělal ten krok a jsem tady. Všichni mi říkali, že je to krok zpátky, ale určitě si to nemyslím.“
Po návratu do Evropy tedy panuje po osobní stránce spokojenost?
„Určitě. Hraju průměrně dvacet minut za zápas. Občas je to hodně náročný, ale s Lukášem hrajeme všechno. Přesilovku, oslabení, první lajnu… Nemůžu si stěžovat a jsem rád.“
V čem je podle vás největší rozdíl?
„V rychlosti. Hřiště jsou větší, člověk tam má víc času. Myslím si, že je to techničtější. Hraje se klasický ruský hokej, docela mi to sedí. Takže jsem rád.“
Sedí víc ruský hokej než zámořský styl?
„Tak jak v čem. Třeba na farmě se nehrálo tak fyzicky, ale NHL je rychlejší. Je to prostě… Všechno se tam stane rychleji. V KHL je to techničtější ve hře zpátky a víc se nahrává. Možná mi to sedí trochu víc.“
Jak moc si vzájemně pomáháte s Lukášem Sedlákem?
„Jo… Lukáš je skvělý. Známe se už z mládežnických reprezentací, tak jsme o sobě věděli. Hrajeme spolu celou sezonu, takže se doplňujeme na ledě i mimo něj. Máme skvělou partu, co se týká importu, takže se nemůžu vynachválit. Hodně nám pomohli kluci z kabiny, hlavně Nick Bailen i lidi z vedení. Pomohli nám k rychlé aklimatizaci. Jazyk ještě není na tak vysoké úrovni, že se s nimi domluvíme rusky, ale něco už pochytíme. Moc dlouho nám to netrvalo. Nicméně jsem rád, že tam jsme spolu a můžeme si pomáhat.“
Čím se doplňujete mimo led?
„Hrajeme proti sobě Xbox, spíš střílečky než hokej. Je to sranda, když proti sobě hrajeme online. Chodíme na večeře. Takové klasické věci.“
Končit sezonu v únoru jsem ještě nezažil, ale pořád věřím v zázrak
Co se dá vůbec dělat v Čeljabinsku?
(usmívá se) „No moc se toho dělat nedá. Je tam velká zima, hodně fouká. Člověk spíš odpočívá. Jsou tam hezké parky, tak se snažím občas projít, ale jinak se toho moc nedá. Musíte si navíc zvykat na dlouhé cestování. Není úplně jednoduché, když musíte letět na dlouhý trip na východ. Člověk si musí zvyknout na posuny času, ale jde to. Jinak bych neřekl, že mám nějaký problém.“
Snažíte se být optimistický i přes nepříliš povedené výsledky týmu v sezoně?
„Samozřejmě to není nic příjemného, protože si myslím, že tým není úplně špatný. Prostě jsme nechytili začátek, zažili jsme výměnu trenérů. Taková psychika u hráčů není zcela dobrá. My se ale snažíme hrát, máme nového trenéra. Hrajeme zápas od zápasu. Chceme vyhrávat a sbírat body. Máme nějakých sedm zápasů do konce. Ztrácíme deset bodů na play off, ale pořád bojujeme. Nechceme se na to vykašlat i kvůli lidem. Třeba se ještě může stát zázrak.“
Jste připravený i na možnost, kdy by vám sezona mohla skončit koncem února, a vy byste byl v širší nominaci pro mistrovství světa?
„Samozřejmě by to nebylo úplně jednoduché, když skončíte sezonu v únoru a mistrovství začíná až v květnu. Je to dlouhý, ale bohužel se nedá nic dělat. Když už bych bojoval o mistrovství, musel bych být na to připravený. Zatím se mi to nikdy nestalo. Pokud se to stane, bude to pro mě novinka, ale všechno je jednou poprvé.“
Rozhodně by byla účast na světovém šampionátu velkou vzpruhou, viďte?
„Reprezentovat národní tým je vždycky velká čest, hlavně na mistrovství světa. Myslím si, že kluci na minulém turnaji udělali super výsledek. Byli kousek od medaile. Věřím, že nyní budeme ještě hladovější. Kdyby se to povedlo a já u toho byl, bylo by to super.“
Nedávno skončilo přestupové období a hodně se spekulovalo o vašem návratu do Mladé Boleslavi. Řešil jste svůj mateřský klub?
„Upřímně… O ničem jsem nevěděl. Nějaké tyhle spekulace… Mě nikdo nekontaktoval. Možná agent něco věděl, nebo někdo jiný. Já se soustředil na Čeljabinsk. To je všechno, co k tomu mohu říct.“
