V osmnácti letech dostal premiérovou pozvánku do národního týmu. Brankář Nick Malík bude českou trojkou na Švédských hrách, po nedávném mistrovství světa do 20 let tak pozná i atmosféru seniorského výběru. „Jsem rád, že se můžu v národním týmu pomalu oťukávat.“ V rozhovoru pro iSport.cz se vrací i k juniorskému šampionátu.
Nick Malík chytal naposledy na začátku ledna ve čtvrtfinále mistrovství světa do 20 let proti Kanadě (0:3). Na turnaji byl českou jedničkou, naskočil do čtyř zápasů, inkasoval devět gólů. „Jsem rád, že jsem teď dostal pozvánku i do áčka a můžu se podívat, jak to tam chodí. I s ohledem na to, jaká je doba a moc se nehraje.“
Poslední utkání jste absolvoval 3. ledna. Jaký jste pak měl program?
„Plán byl, že po šampionátu zůstanu v zámoří a budu hrát OHL. Jenže už v průběhu mistrovství přišly změny, na start se pořád čeká. Vrátil jsem se domů, jsem tady celou dobu. Chvíli jsem si dal volno a čekal na to, že se OHL rozjede a já poletím zpátky. Jenže se to protahovalo, tak jsem nechtěl doma jen sedět na zadku. Trénoval jsem sám doma podle instrukcí od kondičních trenérů a pak jsem začal chodit znovu na ledy s Frýdkem-Místkem.“
Trenér Pešán s vámi pro Švédské hry počítá do tréninků, zápasy mají odchytat Hrachovina a Bartošák. Berete i takovou roli?
„Určitě. Doba je teď těžká, dlouho jsem neměl zápas. Jsem rád, že pozvánka přišla, přestože jsem dlouho nehrál a byl jen v tréninku. Vím, že jedu jako trojka, ale stát se může cokoliv, budu připravený.“
I v partnerském týmu Ocelářů jenom trénujete, jak vlastně probíhalo vaše rozhodování ohledně návratu do zámoří? Před sezonou jste počítal s tím, že budete bojovat o místo dvojky v Třinci, ne?
„Celou dobu to bylo tak, že bych měl být dvojka v Třinci. Na začátku sezony jsem odjel na dvacítky, když jsme měli trojzápas se Slovenskem. Vrátil jsem se s pozitivním testem jako celá dvacítka, pak jsem šel do Frýdku. Myslel jsem, že tam budu chvíli a přesunu se zase do áčka Třince, když jsem absolvoval celou letní přípravu. Jenže jsem zůstal ve Frýdku, v áčku jsem nedostal ani jeden zápas v přípravě. Nevím, jaké byly důvody. A protože jsem byl ve Frýdku už třetím rokem, nechtěl jsem pokračovat v první lize. Proto jsem se rozhodl pro návrat do Kanady.“
Nelitujete zpětně? Mohl jste vydržet „na farmě“, kousnout se a teď bojovat o místo v áčku...
„Nebylo co kousat. Organizací jsem prošel, první rok Frýdek, druhý taky, pak jsem odešel do Kanady, připravoval jsem se na mistrovství světa. Věděl jsem, že nějakou šanci jsem v Třinci měl a myslím, že i mohl dostat. Nedostal. Na základě toho jsem se rozhodl, že půjdu do Kanady.“
Jaký dojem jste si odnesl z mistrovství světa do 20 let?
„Osobně jsem byl rád, že jsem dostal od trenérů důvěru a byl jednička. Zápasy nebyly nejlehčí. I já – hlavně ve čtvrtfinále s Kanadou... (zamyslí se) Oba góly mě mrzí, na oba jsem si sáhnul. Bohužel mi to projelo. Do příště bude třeba tyhle situace zlepšit a být v nich jistější. Týmově, myslím, jsme udělali, co jsme mohli. Všichni jsme tam nechali maximum, snažili jsme se podat co nejlepší výkon. Příští rok bychom chtěli zahrát lépe, nekončit tak brzo, být o něco lepší. A pokusit se už hrát o medaile.“
I když se rozdíly mezi absolutní elitou a českým týmem stále zvětšují?
„Nemyslím si, že týmově zaostáváme, to asi ne, ale individuálně je špička lepší. To vidí každý, že jsou dál. Týmovost máme asi nejlepší, proti Rusku jsme vyhráli jen díky tomu, že jsme zablokovali spoustu střel. Jenže tak se nedá hrát celý turnaj. S tím, že zablokujeme stovku střel, nejde vydržet. Individuálně nám soupeři opravdu utíkají. Hlavně tím, jak jsou připravení na dané role. V těchto kategoriích rozhodují hlavně přesilovky, a když se podíváme na přesilovky ostatních, jsou pořád nebezpeční. Když tam mají chlapa na střelu z první, je to fakt granát. I před brankou to kluci umí. Celkově si dovednosti, které mají, přenášejí do herních situací. Potom to na ledě takhle vypadá.“
Pracuje se tady málo, jak říkal šéftrenér Pešán?
„Těžko můžu tohle hodnotit, na to nemám právo ani věk. To je na trenéry.“
Spíš jsem myslel, že byste ze svého pohledu mohl porovnat úroveň a intenzitu tréninků v zámoří a doma. Zažil jste obojí, je v nich rozdíl?
„Rozdíl je asi v tom, že tam je nejvyšší soutěž juniorka a tady většina kluků, co jsme byli na šampionátu, hrajeme s chlapama. Ti trénují jednou denně. V zámoří mají dva tréninky. Ráno skills tréninky pro kluky, kteří nechodí do školy. Pilují dovednosti. A odpoledne týmový trénink. Možná v tomto vidím rozdíl.“
Vy jste byl před rokem na šampionátu v sedmnácti letech trojka, teď už jednička. Těší vás posun?
„Těší. Když vidíte, že dřina, kterou odmala podstupujete, má nějaký efekt. Vstávalo se brzy, spoustu času jsem strávil na zimácích a teď se to jakoby vrací. Je to odměna za to, že jsem každou hodinku, která se dala ze dne urvat, věnoval tréninku. Jsem za to rád, že to má smysl.“
|
Narozen: 26. dubna 2002 (18 let) v Raleigh |
