Co ukázala reprezentace? Na severu nestřílí góly, ale sama sebe do nohy
Zlepšili přístup, šli správným směrem. Jenže výsledek? Zase nedostatečný. Národní tým zlobí především jedna činnost: proměňování vyložených tutovek. Hra působí dobře, kombinačně i individuálně se reprezentanti do koncovky dostanou. Bohužel tam jejich snažení končí. „Vypadá to, že se z toho stává dlouhodobější problém,“ přikývl v rozhovoru po prohře 2:4 s Finskem jeden ze střelců Petr Kodýtek. Co dalšího finská bitva ukázala?
Vypusťte Špačka
Ne nadarmo tenhle šikovný centr s parádním přehledem válí v elitní švédské soutěži. Formu dovezl i do sousední země a servíroval jí s velkou chutí. Michael Špaček je na turnaji jasně nejlepším Čechem. Když ke střele nedostane parťáky křížným pasem, nebojí se to vzít i na sebe. S pukem si věří, to je očividné. Pokud by někdo měl dostat největší nálož minut pro všechny možné ofenzivní situace, je to právě on. A upřímně, Špaček je jediným hokejistou, který si prozatím řekl o povýšení do seznamu vážných kandidátů pro olympijský turnaj.
Výška nehraje roli
Rychlé nohy a neustálé otravování. Petr Kodýtek a Matěj Blümel se i přes nevelké postavy stali, společně s Michaelem Špačkem, hlavními tvářemi povedené druhé části. Oba se gólově projevili a hlavně do hry vkládají obrovské množství energie. Pardubický forvard dvakrát soupeře vymíchal tak, že ho odměnil i uznalý potlesk finských tribun. A Kodýtek? Pokud s ním jedete do souboje v rohu a máte o třicet kilo navíc, prakticky to znamená, že s pukem neodjedete vy. Klame tělem, ale v přetlačovaných u hrazení je nesmírně silný a zároveň dovede svou subtilnější postavu dobře využívat.
Dlouhodobá bolest
„Víme o tom. Těžko v národním týmu ale učit hráče zakončovat, tam už je pozdě hráče měnit, s tím se musí začít dřív,“ řekl k bídné střelecké potenci svých svěřenců český trenér Filip Pešán. Z tohoto hlediska byla první třetina naprosto jasným ukazatelem, co tuzemský hokej trápí na mezinárodní úrovni ze všeho nejvíc: napínání sítí, rozsvěcení červených světel, zkrátka střílení branek. „Už by vašim střelcům měl někdo něco říct,“ pokřikoval napůl v žertu na hlouček českých novinářů skaut Pittsburghu Chris Pryor. Lépe to říct nejde.
Gólmanský hokus pokus
Štěpán Lukeš, Petr Kváča a Miroslav Svoboda. Trojice extraligových brankářů, která obdržela pozvánku. Borci z KHL odmítli, byl čas ukázat na maskované muže z českého rybníčku. Výsledek? Spíš nic, než moc. Upřímně je třeba říct, že ani jednomu z nich hráči v poli moc nepomohli. „Jde to za námi,“ soukal ze sebe smutný Kodýtek poté, co jeho plzeňský kamarád Svoboda střídal po třech inkasovaných brankách v první třetině s Finy. Kváča obdržel proti Švédům 4 kusy. Nejlépe tak z celé trojice vychází hradecký Lukeš, který se přitom do branky ani nemusel dostat. „Původní plán byl tři utkání a tři různí brankáři, ale proto, že Štěpán dlouho nechytal, tak jsme si hráli s myšlenkou, že bychom ten plán změnili. Ale tímhle výkonem si jasně řekl o další šanci,“ okomentoval trenérské kroky Filip Pešán.
