„Klobouk dolů,“ smeká Alois Hadamczik před ženským národním týmem, který přivezl z mistrovství světa historicky první bronzovou medaili. Za poslední roky udělala reprezentace obrovský pokrok, teď je však otázkou, co obsazení pozice nejlepšího evropského týmu přinese do budoucna. A zda něco vůbec. Jak známo, tuzemský ženský hokej zůstává těžce podhodnocen, chybí mu pořádná infrastruktura, elitní domácí soutěž má k profesionalitě obrovský kus daleko. „Z toho, že holky hrají venku, má reprezentace velký užitek,“ podotýká pro iSport.cz prezident Českého hokeje.
Překvapily vás české dámy ziskem medaile?
„Věděl jsem, že holky mají na medaili a že se o ni porvou. A tak se i stalo. Jedná se o obrovský úspěch, byla radost se na naše vystoupení dívat. Co mě nesmírně potěšilo, že děvčata předváděla typický český hokej, chytrou hru s myšlenkou. Potáhla si puk, vrátila ho, vtipně a účelně mezi sebou kombinovaly. Až mi to připomínalo hokej v podání Pastrňáka, Krejčího a Červenky z mistrovství světa… Bylo vidět, že holky drží při sobě, že se parádně semkly a jdou si nekompromisně za svým cílem. Je až udivující, na jakou úroveň národní tým svou výkonnost pozvedl za poslední rok, dva. Celému realizačnímu týmu náleží obrovská gratulace.“
Kdy se s bronzovými medailistkami potkáte?
„První myšlenka byla uspořádat velkou společnou večeři, bohužel větší polovina týmu má své klubové povinnosti všude možně po světě. Domluvili jsme se, že se potkáme během prvního listopadového srazu. Holkám připravíme odměny a dodatečné poděkování. Zaslouží si to, jde skutečně o vynikající úspěch.“
Ideální chvíle pro start výraznější podpory ženského hokeje v zemi. Půjde to a jak na to?
„Podporovat holky v jejich rozvoji je nutné a plně zasloužené. V českém hokeji máme velmi málo ženských týmů, naše reprezentantky hrají většinou v cizině, kde je silnější konkurence. Stejně jako nejlepší hráči odcházejí do NHL, tak naše nejschopnější děvčata míří za studii do Ameriky a k tomu se věnují hokeji. Případně odcházejí do Švédska a podobně. Nebudeme si nic namlouvat, právě díky tomu jsou naše reprezentantky herně tak vyspělé. V silné zahraniční konkurenci se postupně zlepšují a tím pádem stoupá i kvalita národního výběru. V prvé řadě musíme podpořit tyto hráčky, abychom do příštích let drželi stávající úroveň. Další věc je, že tento úspěch přivede do hokeje nová děvčata, tomu věřím. Tady bude klíčová podpora od NSA, na níž se z naší strany usilovně pracuje. Ženský hokej bude mít u nás zelenou.“
A nakolik je se svazovou pomocí reálné pozvednout čtyřčlennou domácí soutěž?
„Na co dosáhneme, to do tohoto prostředí dáme. Faktem ovšem je, že za stávající situace nejlepší holky doma neudržíme. Což úzce souvisí i s tím, že venku mají nejen lepší hokejovou infrastrukturu pro ženský ligový hokej, ale naše děvčata tam táhne i civilní život. Studia nebo práce. Rozvoj je klíčový, včetně náborů a podobných záležitostí. O správném zacílení podpory se budeme bavit. Ale s tou realitou působení venku je to běh na dlouhou trať. Znovu říkám, zatím z toho národní tým hodně těží. Vzestup v posledních letech je ohromný.“
Nakolik podle vás bylo klíčové angažování kanadské koučky Carly MacLeodové, které podniklo ještě minulé svazové vedení?
„Líbilo se mi, jakým stylem do trenérské party zapadla. Přinesla do týmu, tedy i na střídačku klid, je poznat, že ví, o čem mluví a svým dílem se postarala o to, že tým působil velmi kompaktně a semknutě. To podstatné se ukázalo na ledě. Vyzdvihnout musíme i mladou manažerku Terezu Sadilovou, která tuto trenérku k týmu přivedla.“
Vyšší kvalitu vnesl do reprezentace předchozí kouč Tomáš Pacina, asi nejde říci, že bronz je vyloženě úspěchem kanadské koučky, nebo ano?
„Pana Pacinu neznám, nemůžu ho hodnotit jeho trenérské kvality. Přiznávám, že se mi nelíbily jeho někdejší výroky po nástupu na svaz, kdy naši hokejovou výchovu přirovnával téměř k neandrtálské. I přes zaslouženou kritiku z úst mnohých směrem ke svazu byla jeho vyjádření přes čáru. Víme, jak po olympiádě dost věcí sám kritizoval v rámci chodu týmu. Na druhou stranu spousta holek z reprezentace, s nimiž jsem mluvil během kempu, jeho postupy a přístup chválila. Nicméně nástup kanadské koučky se povedl, šlo evidentně o dobrý tah, trenérský štáb fungoval výborně. Musím říci, že dojem na mě udělal i asistent Jakub Peslar. Tým zkrátka prokazoval velkou vnitřní sílu. Mít nejlepší celek v Evropě, to zní.“
