Žije na plné pecky hokejem, je velkým profesionálem, ale dovede si i ve správnou chvíli odpočinout a vrhnout se do úplně jiného světa. Do světa hudebních kumštýřů. Když víte, kam a kdy zajít, může se stát, že narazíte na Radima Rulíka, jak s přáteli muzicíruje. Nový kouč národního mužstva hokejistů speciálně pro čtenáře iSport.cz zahrál na kytaru dvě své oblíbené skladby.
A pozor, z kytary je už dávno velmi cenný artefakt. Trenér ji dostal od nebožtíka Ivana Hlinky během jejich společné štace v ruském Omsku před necelými dvěma dekádami. „Ivan mi nevěřil, že na ni dovedu zahrát. Tak mi ji koupil k Vánocům, ať mu hned něco předvedu. Tak mi uvěřil… Nejradši měl Olympiky,“ vzpomíná Rulík na úžasného parťáka a kamaráda,
Oba songy, které Radim Rulík zahrál, jsou dostatečně známé. Karavana mraků od Karla Kryla z roku 1979 je srdcovkou hokejového kouče, podobně jako skladba Jericho od předčasně zemřelého skladatele a muzikanta Davida Stypky.
Z kapel má nástupce Kariho Jalonena hodně rád i Lucii. „Písničky si vybírám podle nálady. Hraju v podstatě všechno. Většinou českou muziku a něco málo od zahraničních kapel. Máme spoustu šikovných mladých interpretů, dá se hodně vybrat,“ míní.
A ze současných es zmiňuje Marka Ztraceného. „Všichni ho nemusí, ale já ho jako muzikanta strašně uznávám. Vyprodat třikrát po sobě Eden, tak to klobouk dolů,“ pokyvuje hlavou. „Obdivuju ho. Speciálně propojení klavíru a zpěvu. To je strašně náročné. Doma si to zkusí každý, ale vyjít s tím před dvacet tisíc lidí chce kuráž a obrovský kumšt. Nebo hrát na bicí a do toho zpívat, kdy se střetává několik rozdílných rytmik. Jinak hrajete levou a pravou rukou, noha funguje jinak, do toho frázujete a zpíváte jinak… Takový muzikant musí mít hudbu zcela pod kůží…“
