Šest let Martin Růžička vyhlížel pobídku z reprezentace. Paradoxně tomu v minulých letech bránilo třinecké tažení za extraligovým zlatem. Ocelářská ikona válčila poslední čtyři roky až do úplného finiše a předchozí trenéři si nelajsli vzít ofenzivního démona na blind, bez předchozího otestování. Čas chvátal a už nebylo kde Růžičku prubnout. „V té době jsou už týmy většinou hotové,“ věděl své zkušený pardál.
U Jaromíra Jágra smekáte klobouk, že dokáže i v 51 letech držet krok s extraligovou bandou. Ale stejné je to v případě 38letého Martina Růžičky, protože on není jedním z mnoha, on zvládá dominovat celé ofenzivě, společně s Tomášem Filippim velí produktivitě. „Musíte pečovat o své tělo,“ vykládá na téma, že nic není zadarmo.
Trenér Radim Rulík zmiňoval vlastní údiv, že vás nikdo z jeho předchůdců nenominoval. Jak jste prožíval šest let bez pozvánky? Vnímal jste to tak, že vás trenéři přehlížejí, anebo jste sám neměl zájem?
„Neřekl bych, že jsem neměl zájem. Pozvánky nepřicházely a já se soustředil na klub. To bylo jediné, co jsem mohl dělat. Nevím, jestli tahle otázka je přímo na mě. Z téhle pozvánky mám samozřejmě obrovskou radost a jsem rád, že tady můžu být.“
Hrálo velkou roli, že jste s Třincem hrál extraligu v době, kdy nominace byla téměř hotová?
„Přesně tak. Poslední roky jsme hráli až do konce, v té době jsou už týmy většinou hotové a trenéři si berou předem hráče s předpokladem, že na mistrovství pojedou. Bylo to, jak to bylo, a člověk s tím musí žít.“
A letos to vidíte jak?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
