Rulík: Za Klapkou si stojím, jen potřebuje doladit hlavu. Co jména pro olympiádu?

Co by dnes udělal jinak na mistrovství světa? Proč vyndal Filipa Zadinu ze sestavy a na šampionát nevzal Libora Zábranského? Nechá na Hrách pohromadě útok Pastrňák, Sedlák, Červenka? Pro kolik jmen sáhne do farmářské AHL? Co říká tomu, že důležití beci Jiříček, Svozil i Špaček trčí v záložních týmech NHL? U zázvorového čaje a v kavárně v blízkosti svazového sídla Radim Rulík půl hodiny odpovídal.

Co podle vás stálo za triumfem USA?
„Vytvořili mladý ambiciózní tým, hráče dostali na mistrovství i kvůli nominačnímu boji na olympiádu. V únoru měli na 4Nations své nejsilnější mužstvo, na šampionát vzali další adepty, po nichž chtěli, aby se před olympiádou předvedli a ukázali trenérům, zda jim do toho pasují. Takhle si to navodili, využili blízkost Her. Kdyby se olympiáda nekonala, jsem přesvědčený, že by vzali výběr jiný, podobný tomu z loňské Prahy. Silný, ne ovšem tolik. Měl jsem představu, že budeme hrát přesně jako Amerika, snažili jsme se o to, ale úplně nám to nevyšlo. Mohli jsme být lepší.“

Tak se tím pojďme probrat. Poslední třetina s USA skončila 0:4, následoval přelet do Stockholmu a první třetina čtvrtfinále se Švédy 0:3. Co se mezitím stalo a nemělo, anebo nestalo a mělo stát? Nechyběl vám v den volna krátký, ale svižný trénink?
„Ne, nezměnil by nic. Amerika měla čtvrtfinále v 16.20, takže den předem šla v Globenu na led, my hráli až večer, takže trénink byl dobrovolný a pro nehrající, všichni jsme šli na led až ráno v den čtvrtfinále. Tohle nehrálo vůbec roli. Každopádně poslední třetina s Amerikou dopadla 0:4 kvůli našim chybám. Všechno začalo absolutně zbytečným čtyřminutovým vyloučením a inkasováním na 2:2, v další přesilovce jsme inkasovali na 3:2. Přesilovkami nám to otočili. Roli jednoznačně sehrála naše špatná disciplína, ačkoli celý tým, hlavně evropské jádro, je od začátku vedeno k maximální disciplíně. Protože pokud chceme být úspěšní, můžeme se dopustit maximálně jednoho dvou vyloučení. Jakmile jich je víc, je otázkou času, kdy nás soupeř potrestá.“

Do hráčů neustále perete důraz na disciplínu, jak potom trpíte na střídačce, kdy v nejdůležitějších utkáních sezony přicházejí nevynucené fauly? Jednak s USA, a pak hned se Švédy. To samé se děje s poukazováním na ztráty kotoučů ve středním pásmu.
„Na jednu stranu je to sport, na tu druhou – v Praze jsme se drželi. Faktem je, že jsme teď neměli osm hráčů z loňského šampionátu a naše špička je úzká. Nestane se mi, že když nejede tenhle, může jet další stejný. To u nás není. Z toho důvodu si to kazíme chybami, které by se nám v maximálním složení neděly. Je to o dovednostní vyspělosti v rychlosti. Ti hráči nekazí schválně, nechtějí to udělat špatně, ale pokud nedám na dva metry přihrávku na hokejku ve středním pásmu, soupeř získá osmdesátiprocentní šanci na vstřelení gólu.“

Bavíme se o Adamu Klapkovi, jemuž nevyšel pas na Libora Hájka, a z protiútoku Švédové zvýšili na 2:0. Přijde vám svou hrou trochu jako hazardér, nebo zkrátka potřebuje nabrat zkušenosti a tahle jej posílí?
„Adam Klapka potřebuje doladit a hlavně srovnat hlavu. Nároďák není NHL. Nároďák je o týmu, kdežto NHL o individuálních schopnostech, kde se chce každý prosadit a dělat body. V reprezentaci nehrají body vůbec roli, jde o jediné – o týmový úspěch.“

Za stavu 0:2 byla šance Švédy potrápit. Ač by to bylo vůči Karlu Vejmelkovi přísné, možná kruté, neměli jste dát signál týmu dřív než jeho stažením o přestávce při manku 0:3?
„Ne. Po druhém gólu nás to nenapadlo. I když nevylučuju, že kdyby třetina skončila 0:2, že bychom Karla i tak stáhli. Záleželo by, jak bychom si to vyhodnotili. Po třetím gólu už to bylo jasné. Podívejte, se Švýcary jsme s Karlem taky prohrávali 0:2 a s Karlem v bráně jsme to otočili.“