Exkluzivně: Byli jsme v Růžičkově kabině!
FOTOGALERIE – Když jsou souboje u hrazení a náš hráč nemá jistotu, ať si radši ten puk tady nechá a nehází ho na slepici sem. Švéďáci na to hned startujou a pak to přečíslujou… Že nevíte, o co jde? Nedivte se. Právě jste se hokejovou řečí dozvěděli jeden z postřehů trenérů při utkání se Švédy.
Když jsou souboje u hrazení a náš hráč nemá jistotu, ať si radši ten puk tady nechá a nehází ho na slepici sem. Švéďáci na to hned startujou a pak to přečíslujou...
Že nevíte, o co jde? Nedivte se. Právě jste se hokejovou řečí dozvěděli jeden z postřehů trenérů při utkání se Švédy.
Deník Sport byl přímo u toho, když se Růžičkův štáb radil, jak skolit Švédy. Přesněji: jak zlepšit hru a odstranit nedostatky z první dvacetiminutovky.
A takhle to v kamrlíku kouče Růžičky a jeho parťáků chodí: končí první třetina, Vladimír Růžička opouští střídačku a přes prostornou šatnu míří do své pracovny. Sundává si sako, prohrábne kštici, usedne do křesla. Nohu přes nohu. V tichosti přemítá o utkání.
Podobně kolega Jandač. Třetí do trojky, trenér Weissmann, jde vyhnat adrenalin několika šluky nikotinu. Za minutku je zpět z venku.
Vztek ani potěšení není na místě. Je to 0:0, oťukávací hra z obou stran. Ale přesto v hlavách trenérů uvízlo dost momentů, které kazily projev domácího týmu. Josef Jandač po minutce vstane, popadne tabuli, tužku a začíná kreslit úseky hry, které se mu nezdály. Nakloněn k nadřízenému.
A proč nezahajuje rozbor Růžička? Inu proto, že ten má na starosti kompletní koučink, Jandač s Weissmannem hledají rezervy ve hře a svému šéfovi je pak předkládají.
„Hele,“ začne Jandač s výkladem a čmáráním. „Tady v obranném pásmu po nás jde jeden Švéďák, tady je náš hráč a druhej bek se mu vůbec nevystaví na tuhle přihrávku... On to tady pak zahazuje, tihle jedou do prčic a tady nám to chytaj.“
Růžička přikyvuje: „A my si tam pak dáváme zadovku. Úplně nesmyslnou...“ Jandač pokračuje: „Další věc. Ze středního pásma, tady má Bláto (Blaťák) puk, on si pro něj najede, může to dát kamkoliv, útočníky tam má, aby jim to dal do hokejky, ale on to dá...“ Růžička hbitě skočí do řeči: „Dá to do prostoru, kde nikdo není...“
Jandačovi neuniklo, že zadáci dostatečně nepodporují ofenzivu. Útočníci nedostávali kloudné nahrávky. „Od beků nám dopředu nejde vůbec přihrávka,“ všiml si bystře.
A také v početní výhodě to zkraje utkání vázlo. „A potom v tý přesilovce. Ať je to Bari (Barinka), Časy (Čáslava) nebo i Karel Rachůnek. My jsme tady v jasným postavení a tady tenhle hráč nám to vždycky shodí blbou přihrávkou. První nahrávka sem nebo sem je nepřesná. Nejsme schopní otočit to párkrát dokola, abychom si je postavili. Tenhle bek nám to vždycky shodí,“ maluje.
Jandač skoro nestíhá mazat hadříkem. „Další věc je, že Časy nám to střílí od modré ukvapeně. Proti němu jede hráč a on to do něj pálí. Myslím si, že tady by to možná měl hrát třeba Bláto,“ mrkne Jandač na Růžičku. „Jo, jo, jo,“ dostane se mu kladné reakce.
„Náš hráč je s pukem, tady jede další, dá zadovku a tady je ale už připravenej d Švéd. To je odevzdanej puk,“ praven čílí se trochu. „Tak to radši dáme před sebe, mně se zdá, že to házíme moc za sebe,“ štve Růžičku, že si jeho hráči nedovolí víc.
„Víš, co to chce?“ podívá se Jandač na Růžičku. „Dvě věci. Beci potřebují být vzadu víc v klidu, mluvit na sebe. Aby ten bek, když je pod tlakem, aby se mu někdo postavil na přihrávku. Aby, když po nás jdou, tak ten bek to prožene přes dlouhej roh na hráče, kterej tady udělá stopku.“
Weissmann si bere tužku a začíná svůj výklad. „Já mám teda dvě věci. Jedna je ta, že tady zatahuje kotouč, bek k němu jde, on zabrzdí, bek odstoupí a útočník tady jede s hráčem a udělá tohleto... Místo toho, aby dohrál hráče a ten bek tady musí zabrzdit si.“
Růžička pokračuje: „A jít proti,“ dodává. „A jít proti,“ zdůrazňuje Weissmann. „Dohrát ho, souboj jedna-jedna.“ „Jestliže vidíme, že ten bek je bez problémů, tak ti útočníci to musí nakopnout!“ zvyšuje hlas Jandač a naznačuje, co by měli ofenzivní hráči dělat.
„Když jsou souboje u hrazení a náš hráč nemá jistotu, ať si radši ten puk tady nechá a nehází ho na slepici sem. Švéďáci na to hned startujou a pak to přečíslujou,“ žádá Weissmann. „Růžo, řekni jim to,“ nabídne asistent, načež se všichni tři experti zvednou a jdou za hráči do rozlehlé kabiny.
Tam Růžička ve zkratce a v burcujících pokynech poví, na čem se v kamrlíku usnesli.
Druhá třetina dostala z českého pohledu po ospalém úvodu rázem větší náboj.
Také jste si všimli?
