Hynek Preisler
18. května 2009 • 03:00

Kalous: Růža mě hodně naučil

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Ševčík: „hajzlík“ i talent, co vás ohromí. Vycepují ho Priske s Rosickým?
Životní obrat! Muchová vstala z popela, udolala favoritku a je ve finále
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dlouho pracoval ve stínu kouče Vladimíra Růžičky. Však byl Jiří Kalous ve Slavii sedm let jeho asistentem. Když dostal před koncem uplynulé sezony nabídku od libereckých Bílých Tygrů, dlouho se tedy nerozmýšlel. A poprvé v životě se stal hlavním koučem v extralize. „Už jsem o změně párkrát uvažoval,“ přiznává v rozhovoru pro Sport.



Přesto se mu ze Slavie neodcházelo lehce. Působil tam nepřetržitě od roku 1995! „Prožil jsem tam kus života, ale na druhou stranu už nastal čas zkusit něco jiného,“ uznává Kalous.

Jak jste poznal, že je čas na změnu prostředí?

„Sice jsem byl s Vláďou (Růžičkou) domluvený ještě na jeden rok, ale přeci jen jsem s ním spolupracoval dlouhou dobu. Občas už mě napadly myšlenky, jestli by to člověk neměl zkusit jinde. Zvažoval jsem to jen kvůli rodině, co se týče profesní stránky, Liberec patří ke špičce a taková šance není zase tak častá. Tím spíše pro člověka, který byl dlouho v pozici asistenta.“

Od Vladimíra Růžičky jste si určitě hodně vzal. Je vaším učitelem?

(usměje se) „Vzal jsem si od něj spoustu věcí. Trénoval jsem ho ve Slavii, ještě když tam hrál. Ale pro mne bylo štěstí, že když se Vláďa stal na Slavii trenérem a vzal mě k sobě jako asistenta, tak pořád uvažoval jako top hráč.“

Proč?

„Pro mně z pozice trenéra bylo hodně zajímavé sledovat jeho určité myšlenkové pochody v různých situacích. V tréninku, v utkáních, koučinku nebo při různých problémech. Něco by člověk kolikrát řešil jinak, ale on k tomu přistupoval hodně s citem a pořád z pozice hráče, byť byl již trenérem. V určitých situacích mi hodně otevřel oči. Tohle pro mě bylo nesmírně cenné.“

Můžete uvést nějaký příklad?

„Například v přístupu k určitým problémům, které se třeba nečekaně vynořily. Jako trenér by je člověk kolikrát řešil nekompromisně, ale naučil jsem se, a k tomu hodně přispěl i Vláďa, že je nesmírně důležité pochopit nejen hráče, ale i příčinu celé situace. A hlavně je důležité stanovit jasné hranice, kam až hráč může zajít. Také šlo třeba o tréninkové zatížení a další vyloženě trenérské věci.“

Vy jste jako trenér působil v době, kdy Vladimír Růžička působil ještě jako aktivní hráč. Naučil se naopak on něco od vás?

„To nevím. Ale je pravda, že mi ve Slavii dal obrovskou důvěru a prostor pro práci, která mě opravdu naplňovala. Ale jestli se něco naučil ode mě, to se musíte zeptat jeho.“

JIŘÍ KALOUS
Narozen: 6. prosince 1964 v Chomutově
Hráčská kariéra: Chomutov, Sušice (vojna), 1. ČLTK, Ehrwald (Rakousko)
Trenérská kariéra: Beroun (1994-95), hlavní kouč juniorů Slavie (1995-96, 1997-99), asistent trenéra u A týmu Slavie (1996-97, 1999-2009), hlavní kouč juniorské reprezentace do 18 let (1998-2000), hlavní kouč juniorské reprezentace do 20 let (2002-03)
Největší úspěchy: 2x mistr extraligy se Slavií, 2 tituly s juniory Slavie
Vzdělání: VŠ – Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (obor metodika a trenérství, specializace lední hokej)
Smlouva v Liberci: do 30. dubna 2010
A co si o tom myslíte vy?
„Těžko říci. Když budu mluvit jen za sebe, tak se mi s ním dělalo hodně dobře, protože máme dost podobný názor jak na trénink, tak obecně na hokej. V tom jsme si sedli, a možná i proto nám to tak dlouho fungovalo. Dělalo se mi s ním dobře, i když musím podotknout, že kolikrát to nebylo vůbec jednoduché. Byly i krizové situace, ale to k hokeji patří.“

Zmínil jste společný názor na hokej. Zkuste ho v kostce shrnout...

„To jde říci jedním slovem. Náročnost. Jak v tréninku, tak v utkání. Náročnost na plnění povinností. A také jsme se shodli v aktivním, moderním pojetí hry.“

O Růžičkovi je známo, že má vynikající hokejový instinkt. Překvapil někdy i vás?

„Občas tím, jak je schopen zamíchat sestavou, aby si hráči sedli. V tom je hodně dobrej. Má výborný cit a v tom má jako trenér obrovskou výhodu. Ale je taky pravda, že jsme hodně diskutovali. O všem.“

Povídejte...

„Často jsme se shodovali, ale kolikrát jsem mu v určitých věcech hodně oponoval. Vláďa ale není člověk, který není schopen přijmout jiný názor, pokud za ním člověk přijde s určitými argumenty, které mají hlavu a patu.“

Protáhly se takové diskuse někdy i na celou noc?

„Někdy se to samozřejmě protáhlo. Po zápasech, kdy jsme zpracovávali utkání a rozebírali, co proč jak a co dál, byly samozřejmě debaty hodně dlouhé. Někdy je to ale lepší řešit až s chladnou hlavou a s odstupem bez negativních emocí.“

Pohádali jste se někdy?

„Nevzpomínám si na velké spory. Ty se týkaly spíše běžných záležitostí v sestavě nebo v tréninku. To ale byly obyčejné pracovní pohovory.“

Kouč Růžička žije hokejem, málokdy si od něj oddechne. Jste stejným fanatikem?

„Nemůžu mluvit za Vláďu, ale z pohledu jeho dlouholetého spolupracovníka a snad můžu říct i kamaráda, má Vláďa opravdu enormní pracovní nasazení. To vám asi potvrdí spousta lidí. A co se týče mě, tak mě hokej nesmírně baví. Je to náplň, která mě plně uspokojuje, a i proto je možné, že člověk od probuzení až do ulehnutí má hokej na talíři pořád. Těžko ale říct, jestli je to fanatismus, to je hodně silné slovo.“

Po dlouhých letech se tedy nyní v Liberci osamostatníte. Jaké to teď bude bez vašeho dlouholetého parťáka?

„Nejsem žádný prorok ani věštec, abych teď dokázal říct, jestli se nám bude, nebo nebude dařit. Zatím jde o přípravu týmu na soutěž a tomu teď věnujeme maximum.“

Čistě hypoteticky. Kdybyste si někdy nevěděl rady, dovolila by vám případná ješitnost zvednout telefon a zavolat Růžičkovi o radu?

„To není vůbec o ješitnosti, ta sem vůbec nepatří. Člověk má okruh lidí, se kterými hokej probírá v podstatě neustále. My jsme s Vláďou ve styku pořád. A i když se začneme bavit o počasí nebo o fotbale, tak stejně zase skončíme u hokeje, takže je to úplně jedno. Když si člověk neví rady, tak si myslím, že konzultace s lidmi, o kterých ví, že tomu rozumí, je jedna z nejlepších cest, jak si utvořit vlastní názor na situaci. Byl bych sám proti sobě, kdybych toho nebyl schopen.“

Ale teď budete soupeři, to je něco jiného, ne?

„To nevadí, že jsme soupeři. Já ale myslím, že k tomu vůbec nedojde, abych musel někomu volat. Věřím, že s mými kolegy nebude problém vyřešit tady jakoukoliv věc.“

Za asistenta jste si vybral svého předchůdce Filipa Pešána. Proč?
„Vybral jsem si ho, protože jsem věděl, že je zakousnutý do hokeje, a to mi imponovalo. Vyžaduji maximální nasazení od sebe i svého okolí, a to Filip naprosto splňuje. Je v tomhle trochu podobný mně. V podstatě kdykoliv během dne i noci je připraven pracovat a je na telefonu. To mi vyhovuje.“

Takže už jste si volali i v noci...
„Taky, zatím tedy spíše jen v pozdějších hodinách, v hluboké noci ještě ne, to asi přijde až se zápasy…“

Ve Slavii jste velice často chodil na tiskové konference po utkání. Vladimír Růžička tyhle akce nevyhledával. Už víte, kdo bude navštěvovat pozápasové tiskovky v Liberci?
„Hodně Filip (usměje se). Já si od toho po těch sezonách ve Slavii odpočinu rád, takže tuto povinnost mu s chutí předám.“

Co se pro vás mění tím, že jste se z asistenta stal hlavním koučem?
„V podstatě se nezměnilo nic, je to pořád práce od rána do večera. Je úplně jedno, jestli trénujete extraligu mužů nebo pátou třídu žáků. Když to člověk dělá rád a baví ho to, tak do toho dává pořád všechno.“

Takže jste jako hlavní trenér zatím neřešil nic, čím jste se jako asistent zabývat nemusel?
„Zatím ne. Alespoň v porovnání náplně práce ve Slavii a v Liberci. Zatím je to o přípravě týmu na soutěž a to je v podstatě stejné. Letní příprava je obdobná u všech extraligových týmů. Samozřejmě až přijdou zápasy, bude to jiné. To bude o koučování a rozhodování, koho nasadit do zápasu.“

A hlavně o větší zodpovědnosti...
„Určitě, toho se vůbec nezříkám. Beru to jako automatické a přirozené. Ale já jsem zodpovědnost cítil i jako asistent. Za to, aby byl tým připravený a aby všechno fungovalo.“

Liberec má tradičně nejvyšší cíle, ale po snížení rozpočtu jich asi bude ve srovnání s minulými sezonami těžší dosáhnout. Vnímáte to tak?
„Samozřejmě. Není žádným tajemstvím, že hodně silně do toho v následujících sezonách asi bude promlouvat ekonomika. Liberec dnes patří svým prostředím i zázemím ke špičce extraligy a dělá od začátku maximum pro to, aby ke špičce patřil i po stránce sportovní. Zvolil cestu, kdy přivedl do týmu během krátké doby špičkové, ale tím i drahé hráče. Bohužel se k nejvyšší metě nepodařilo dokráčet, byť se zde již v minulých letech dosáhlo parádních dílčích úspěchů. Například v podobě vítězství v základní části extraligy, což není vůbec jednouché. Cíle se klubu zatím nepodařilo naplnit, a proto trochu změnil strategii. Rozhodl se jít jinou cestou.“

Jakou?
„Omlazení kádru a postupné zabudování libereckých odchovanců. Myslím, že je to správná cesta.“

Souhlasíte s názory, že šance na titul v následující sezoně je zase o něco menší, než byla v předchozím ročníku?
„Já bych se teď vůbec o titulu nebavil. V extralize ho chce vyhrát čtrnáct týmů. My jsme jedním z nich. Musíme být ale realisté a jít postupnými kroky. Cílem příští sezony je určitě napravit dojem z té minulé. Ale při velkém pohybu hráčů a při nové koncepci budování týmu je pro nás prvotním cílem postup do play off .“

Součástí nové strategie je tedy méně pyšných prohlášení...
„S tím naprosto souhlasím.“

A souhlasí s tím i majitelé klubu?
„Mluvili jsme spolu. A v tomhle jsme se shodli. Skromnost sem patří a určitě je na místě, stejně tak jako zdravá sebedůvěra.“

Podílel jste se na vytváření nové strategie libereckého hokeje?
„Já jsem s koncepcí, která mi byla vedením klubu nastíněná, souhlasil. A proto jsem do Liberce i šel, protože mám možnost se podílet na budování týmu a jít za určitým cílem.“

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
1
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud